Nebezpečný polibek ✔

33🥀

Když jsem jednoho letního dne utírala po obědě, což bylo ve tři hodiny odpoledne, čekala jsem až se máma vrátí z práce, nádobí, ucítila jsem náhlou bolest břicha.

Upustila jsem talíř na zem. Začala křičet.

"Zlatíčko, jsi v pořádku?" přispěchala ke mně máma rychle a ze stolu popadla telefon.

"Volám záchranku, ano?"

Přikývla jsem. "Hrozně to bolí." slzy mi volně stékaly po tvářích, nemohla jsem s tím vůbec nic dělat.

"Neboj se, brzy tu budou." konejšila mě máma a já byla v tu chvíli jen hrozně vděčná, že je tu se mnou, protože nevím co bych dělala, kdyby byla v práci.

Uslyším sirény a před naším domem se objeví sanitka.

"M-mám sstrach." vydechnu roztřeseným hlasem.

"Budu celou dobu s tebou, neboj se. Všechno bude zase dobrý." vtiskne mi polibek do vlasů.

"Zvládneš si stoupnout?" zeptá se mě máma něžným a opatrným hlasem.

Nejistě přikývnu.

Pomůže mi na nohy a v tom se k nám přiřítí doktor ze sanitky.

"Zvládnu to." ujistím ho a zhluboka dýchám. Podepře mě z druhé strany a pomalu se dostáváme k sanitce. Docela mě to děsí. Nikdy jsem v sanitce nejela.

Jakmile jsem se dostala dovnitř a sedla si, rozjeli jsme se. Dělalo se mi špatně, na omdlení, ale nějakou záhadou se mi podařilo vydržet to do nemocnice.

Když jsem si tam lehla na lůžko, ty příšerný bolesti se mi vrátily, ale desetkrát horší.

Doktoři kolem mě pobíhali a pak mi něco píchli do ruky. To poslední co si pamatuju byl mámin ustaraný obličej.