Nebezpečný polibek ✔

57🥀

Po tom co mě Luke doprovodil domů, pozdravil svoji babičku a pak zase odjel, jsem byla odhodlaná oznámit mámě svojí volbu střední školy.

Řekl mi všechno podstatné: prý tam dobře vaří a mají luxusní záchody. Tohle mi stačí.

"Mami," začnu když vidím mámu v kuchyni jak dělá večeři. Nico mezitím skáče všude kolem, ale přijde mě pozdravit.

"Ano?"

"Pamatuješ si ještě jak paní Millerová říkala, že má vnuka?" zeptám se. Rozhodnu se začít odsud.

"Jak bych mohla zapomenout. Vždyť jste jako malí byli nejlepší kamarádi."

"No tak já jsem Luka náhodou potkala ve skateparku a řekl mi o Fort Wayne, kam po prázdninách nastupuje na střední. Říkal, že tam mají skvělý studijní program pro přípravu na vejšku, dobře tam vaří a prý mají i luxusní záchody. No a mě napadlo, že bych třeba tam mohla jít taky. Říkal, že by to bylo super, alespoň bysme tam oba někoho znali."

Podle změn v mámině výrazu během mého proslovu, nevím co si o tom nápadu myslí.

"Rebbeco to zní skvěle, ale nemyslíš si, že je ještě brzy. Chci říct, myslela jsem si, že bys ještě jeden rok mohla počkat, po tom všem co se v posledních měsících dělo. Jen nechci nic uspěchat." starostlivě se na mě podívá.

"Já vím, mami, ale už nechci dál jenom sedět doma. Brzy mi bude šestnáct, už teď bych pravděpodobně byla ve třídě nejstarší, natož kdybych nastoupila až za rok. Nechci pořád jen sedět doma a schovávat se před světem. Šílím z toho. Potřebuju zase začít žít. Cítit se živá a tohle je způsob jak toho dosáhnout. Pokud budu chodit do školy, budu zase žít normální život a budu myslet na jiné věci, zato když jsem doma... Myšlenky se mi občas vracejí ke všem těm špatným věcem a to já nechci. Škola by pro mě byla v tomhle smyslu dobrým rozptýlením." dokončím svůj další proslov.

"Jsi si tím jistá? Je tohle vážně to, co si přeješ?" zeptá se a vytáhne ze skříně dva talíře.

Dychtivě přikývnu. "Jsem si tím jistá jako nikdy předtím."

"Dobře," usměje se. "Hned zítra tam zavolám. A teď si pojď sednout. Máme špagety." nandá mi porci na talíř a já si s úsměvem na tváři sednu ke stolu.

Jsem tak ráda, že souhlasí.