Nebezpečný polibek ✔

Prolog

"Tohle prostě dělat nebudu! Nevím proč bych měla!?"

"Jsi tu protože máš problém a my se ti snažíme pomoct!" odvětila sestra.

"Víte co by mi pomohlo!? Jet domů! Tohle mi vážně nepomáhá, nepomáháte nikomu tady! Všem těm dětem se snažíte akorát vnutit, že potřebují pomoct, ale oni to nepotřebují! Nepotřebují vás! Nevím k čemu kurva ste a co tady děláte, ale je to k hovnu!! Těm dětem by pomohlo být s přáteli a rodinou a ne v pokoji metr krát metr, kde mají jen postel a mříže na oknech!!!"
Zařvala jsem na ni, protože takhle to už dál nešlo.

"Snažíte se jim vnutit, že jsou nemocní, že vás potřebují a děláte si z nich jen sluhy!!" pokračovala jsem.

Byla jsem naštvaná a potřebovala jsem to ze sebe dostat.

"Nevím jestli je to vůbec legální a kdybych v týhle díře mohla mít alespoň mobil okamžitě bych zavolala policajty!!"

Všechny děti to sledovaly. Jen těkali očima ze mě na "zdravotní" sestru nebo co byla vlastně zač.

Najednou se rozrazily dveře a vyšel z nich chlápek s injekcí v ruce.

"Dejte jí dvojitou dávku!"

I když jsem se bránila sebevíc nedokázala jsem se vymanit sevření, ze kterého mám prsty na rukou otlačené ještě teď.

To místo.... bylo to.... strašné....

Nebylo to poprvé co mě takhle uspali, alespoň jsem se ale vyspala. Vyspala jsem se jedině takhle, protože tam se normálně spát opravdu nedalo.

***

Když jsem se probudila byla jsem pouty připoutaná k posteli a pusu jsem měla zavázanou tak, že jsem skoro nemohla dýchat.

Začla jsem křičet, ale přes tu pásku se to prostě nedalo. Rozbrečela jsem se bylo to tak strašné.

Ve vězení by mi bylo milionkrát lépe.

Najednou se rozrazily dveře. Stál v nich doktor. Ano ten co mě zdrogoval.

Perverzně se ušklíbl.

Ne prosím ne.

Třásla jsem se strachy.

Začla jsem kolem sebe kopat nohama, bránit se jak to jen šlo, ale on byl silnější.

"Přestaň se bránit kurva a nebude to tak bolet!"

Převrátil mě na všechny čtyři, vyhrnul mi starou bílou košili, což byla jediná věc kterou jsem na sobě měla a sundal si kalhoty....

Nebylo to poprvé a ani naposledy....