Nebezpečný polibek ✔

24🥀

Poslední krabice, zamčít dům a odjíždíme.

Nemůžu uvěřit tomu, že opravdu jedeme pryč. Náš dům mi bude tolik chybět. I tohle město.

A najednou mě přepadne nával zvědavosti a možná trocha nadšení? Začínají mě napadat otázky jako: Jak bude vypadat náš nový dům? Pravdou je, že jsem ho zatím neviděla ani na fotce. Nebo jestli budeme mít fajn sousedy. A říkám si, že to třeba nebude zase tak špatné.

Včera jsem probrečela snad celou noc, takže přirozeně mám dnes nateklé oči, ale musím říct, že je mi o hodně líp. Jako bych všechen ten smutek dostala ze sebe v slzách a teď cítím mnohem více optimismu.

Zapnu si pás na sedadle spolujezdce.

"Připravená?" zeptá se máma a lehce při tom pozvedne obočí.

Na chvíli zaváhám. Jsem? Ale pak si uvědomím, že tohle je moje šance začít nanovo. Nový dům, nové město, noví lidé a později i nová škola.

Poslední měsíce mého života nebyly zrovna super, ale to neznamená, že by se to nemohlo změnit. Nechci sebou nechat dál házet ve větru. Chci být ten vítr! A pokud je tu nějaká šance, že se všechno spraví a já začnu od znovu a tentokrát lépe, nehodlám ji promarnit.

"Ano," přikývnu a vydáme se na cestu. Srdce mi pořád buší jako o závod. Mám strach, ale zároveň se těším. Otevírám novou kapitolu mého života.