Nebezpečný polibek ✔

52🥀

Vyprávěla jsem mámě o všem co se stalo. A když říkám o všem, myslím tím o všem. Nejdříve jsem ji nechtěla děsit, ale pak jsem si vzpomněla na tu bolest v očích Emily a došlo mi, že to musím udělat.

Máma brečela. A já taky.

Když jsme se po několika minutách daly trochu dohromady, čemuž pomohla pořádná porce čokoládových sušenek, byly jsme schopny racionálně uvažovat.

"Volám policii." prohlásí máma a začne vyťukávat číslo, pak se na mě, ale podívá a já si uvědomím, že na sobě stále mám jen košili.

"Jdu do sprchy." řeknu ještě dříve než stačila otevřít pusu a vydám se do svého pokoje.

Sice to tu pořád ještě nemám úplně všechno dodělané, ale miluju svůj pokoj. Opravdu ano. Po tom co bylo tam....

Vytáhnu se skříně čisté oblečení a zamířím si to do sprchy.

Nechám na sebe volně stékat horkou vodu. Je to tak příjemný pocit. V léčebně jsme se sprchovat nemohli, prý je to plýtvání vodou.

Po cestě autem jsem přemýšlela o všem od mého příjezdu z nemocnice. Můj mozek se to snažil všechno zpracovat. I když je to jen týden, zdá se mi to jako věčnost.

Zatímco ze sebe smývám špínu, přijde mi, že si tím čistím i mysl.

Představuju si jak to tam policisté zavřou, Emili bude volná, všichni ti zaměstnanci skončí ve vězení a všechny děti budou zase u svých rodin.

Ale co když ne? Co když se nic z toho nestane a všechno bude pokračovat dál?

Rychle ty myšlenky zaženu. Vyjde to. Prostě musí.