48🥀

160 12 0
                                    

Druhý den ráno se mi pořád motala hlava, ale tentokrát už jsem byla schopná vstát a dokonce sejít schody do jídelny.

Cítila jsem se jako zombie. Uvnitř mrtvá, s kruhy pod očima a lehce jsem se motala.

Když mě uviděla Emily, rychle ke mně přiběhla. "Ach můj Bože!" vzdychla. Okamžitě poznala co se stalo a rychle mě objala.

Cítila jsem jak se mi do očí hrnou slzy, ale rychle jsem zamrkala a tím je zahnala. Bylo by to akorát horší.

"Jsi... Jsi v pořádku?" zeptá se opatrně a pohladí mě po zádech.

"Jo," zašeptám.

Emily pozvedne obočí.

"Ne." přiznám a zhroutím se jí do náručí. Začnu se klepat při vzpomínce na včerejší noc.

"Bude to v pohodě. Něco vymyslíme." řekne. Teď když jsem na vlastní kůži prožila to co ona zažívá skoro každý den, došlo mi jak hrozné to je. A taky, že už to nejspíš tolik nevnímá.

"Pojď si sednout." vezme mě za ruku a vede do jídelny ke stolu.

Chápu proč nikdy nic nesnědla. Při pomyšlení na jídlo se mi zvedá žaludek.

Po pár minutách na stole přede mnou přistane talíř s nějakou kaší. Udělá se mi špatně a vyběhnu ven z jídelny.

Mířím přímo k záchodům, kde se skloním nad mísou a vyprázdním svůj žaludek.

Vzhledem k tomu, jak málo jídla jsem za poslední dny snědla, jsou obsahem mého žaludku převážně žaludeční šťávy. Takže nic příjemného.

Objímám záchodovou mísu a nechám volný průchod svým emocím.

Musím se odsud dostat. Nezvládnu to. Už víckrát to nezvládnu.


2k přečtení! Děkuju!! Miluju vás 💞

Nebezpečný polibek ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat