Druhý den ráno se mi pořád motala hlava, ale tentokrát už jsem byla schopná vstát a dokonce sejít schody do jídelny.
Cítila jsem se jako zombie. Uvnitř mrtvá, s kruhy pod očima a lehce jsem se motala.
Když mě uviděla Emily, rychle ke mně přiběhla. "Ach můj Bože!" vzdychla. Okamžitě poznala co se stalo a rychle mě objala.
Cítila jsem jak se mi do očí hrnou slzy, ale rychle jsem zamrkala a tím je zahnala. Bylo by to akorát horší.
"Jsi... Jsi v pořádku?" zeptá se opatrně a pohladí mě po zádech.
"Jo," zašeptám.
Emily pozvedne obočí.
"Ne." přiznám a zhroutím se jí do náručí. Začnu se klepat při vzpomínce na včerejší noc.
"Bude to v pohodě. Něco vymyslíme." řekne. Teď když jsem na vlastní kůži prožila to co ona zažívá skoro každý den, došlo mi jak hrozné to je. A taky, že už to nejspíš tolik nevnímá.
"Pojď si sednout." vezme mě za ruku a vede do jídelny ke stolu.
Chápu proč nikdy nic nesnědla. Při pomyšlení na jídlo se mi zvedá žaludek.
Po pár minutách na stole přede mnou přistane talíř s nějakou kaší. Udělá se mi špatně a vyběhnu ven z jídelny.
Mířím přímo k záchodům, kde se skloním nad mísou a vyprázdním svůj žaludek.
Vzhledem k tomu, jak málo jídla jsem za poslední dny snědla, jsou obsahem mého žaludku převážně žaludeční šťávy. Takže nic příjemného.
Objímám záchodovou mísu a nechám volný průchod svým emocím.
Musím se odsud dostat. Nezvládnu to. Už víckrát to nezvládnu.
2k přečtení! Děkuju!! Miluju vás 💞
![](https://img.wattpad.com/cover/159028378-288-k571679.jpg)
ČTEŠ
Nebezpečný polibek ✔
Historia CortaZa poslední dva roky jsem si prošla něčím, co žádná jiná 16ti letá holka nemůže pochopit. Pokud se chcete dozvědět můj příběh, začněte číst..... #1_friends - 9.4. 2020 #2_deep - 4.4. 2020 #4_psycho - 14.4. 2019 #1_fakefriends - 11.11. 2019