Nebezpečný polibek ✔

23🥀

Když vidím, jak zapadá slunce, uvědomím si, že bych už vážně měla jít.

"Už musím domů." řeknu tiše a snažím se ovládat emoce, které ve mně vřou a snaží se dostat na povrch.

Seskočím z lavičky a Ryan mě chytne za zápěstí. Jeho dotyk vytvoří elektrický šok, který mi projede celým tělem.

Přitáhne si mě trochu blíž k sobě a skloní se. V poslední chvíli ho stihnu zastavit. Opřu se dlaní do jeho pevné hrudi, která kdysi bývala mým polštářem a odstrčím ho.

"Ne, nedělej to ještě horší, než to je." sklopím pohled dolů.

"Sbohem." řeknu a otočím se. Udělám dva kroky když...

"Můžu tě alespoň obejmout?" zeptá se Ryan a v očích se mu zračí lítost a smutek. Cítím jak se mi derou slzy do očí.

Omotá mi své silné paže kolem pasu a přitiskne mě k sobě. V tom mi z očí vytrysknou slzy. Kousnu se do jazyka a potlačím tak vzlyky.

"Uvidíme se ještě někdy?" zeptá se a já jen zavrtím hlavou. Odpověď by moc bolela, nedokázala bych ji vyslovit.

Když se od něj odtrhnu a tentokrát jednou pro vždy, podívám se mu do tváře. Z očí se mi derou další slzy a já už se nepřemáhám je zastavit.

"Sbohem." hlesnu. Najednou vidím jak se i jemu zalesknou oči a po tváři se mu skutálí slza.

Přesně tohle je ten moment, moment, kdy musím odejít. Ten filmový moment, kdy se hlavní hrdinové rozloučí a už se nikdy neuvidí.

Otočím se na podpatku a odcházím. Tentokrát už navždy. Setřu si slzy z tváře a zrychlím tempo.

Najednou mě ovládnou emoce a utápím se ve vzlycích. Už to v sobě nedokážu dál držet. Začnu utíkat. Utíkat pryč od tohohle místa. Pryč od minulosti. Pryč od něj...

Zrychlím jako bych chtěla všem těmhle věcem utéct. Utéct od všech problémů.

Jenže kdyby to všechno bylo tak jednoduché. Kdyby život byl tak jednoduchý.

Můžu od něj klidně utéct jak daleko chci, ale vždy tu bude se mnou, protože právě teď v břiše nosím jeho dítě...