Síla Haleových

8. Lovec

Vystoupila jsem z auta a dala se podél užší silnice, vedoucí doleva.

Šla jsem dlouho a začalo se stmívat. Naštěstí jsem došla do městečka, kterým silnice prochází.

Šla jsem městečkem, dokud jsem nenarazila na malý motel.
Naštěstí měli ještě volný pokoj.

Plácla jsem sebou na postel a hleděla do stropu. Přemýšlela jsem nad Deucalionem. Jak ráda bych teď slyšela nějakou jeho otravnou narážku. Aspoň bych se necítila tak sama.

Najednou se ozvalo klepání a já leknutím sklouzla z postele a narazila si kostrč.

Vstala jsem a došla ke dveřím. Otevřela jsem a zůstala zaraženě koukat na kluka, který mohl být jen o pár let starší, než já. ,,Ano?" Povytáhla jsem obočí.

,,Nespletl jsem se....jsi vlkodlak a dokonce alfa, mám pravdu?" Zeptal se a já zaraženě zamrkala. ,,Kdo sakra jsi?" Dostala jsem ze sebe.

,,Jack. Beta....no, vlastně omega." Poškrábal se na zátylku. ,,Často tady v tom motelu trávím noc. Hledám alfu a..." Musela jsem ho přerušit. ,,Omlouvám se, ale já nejsem alfa, co bere do smečky někoho. Já vlastně....smečku mám. A promiň, ale nejsem alfa, co by zvládala mít vlastní bety." Zakroutila jsem hlavou.

,,Aha...tak zase nic." Povzdechl si. ,,Co tady děláš sama?" Zajímal se. ,,Vracím se domů....za rodinou a smečkou." Odpověděla jsem. ,,Jak se jmenuješ?" Ptal se dál. ,,Ashley." Přejela jsem ho pohledem. ,,Dávej pozor, Ashley, pár dveří vedle tebe, bydlí lovec. Je to lovec, co se toulá a teď, myslím, že míří domů. Ale pozor na něj." Pousmál se. ,,Děkuju, Jacku." Taky jsem se pousmála.
,,Ukážeš mi vlkodlačí oči?" Zeptal se po chvíli.

,,Proč?" Nechápala jsem. ,,Je to asi divný důvod, ale....dlouho jsem neviděl alfa oči." Řekl nervózně. Povzdechla jsem si a oči se mi rozzářily do ruda. Jemu se rozzářily do žluta. ,,Úplně z tebe tu moc cítím. Co jsi za alfu?" ,,Promiň, Jacku, ale to vlkodlakům na potkání neříkám." Chtěla jsem jít do pokoje.

,,Rád jsem tě poznal, Ashley." ,,To já tebe taky, Jacku." A zabouchla jsem dveře.

Umyla jsem se a už se chystala do postele, když se znovu ozvalo klepání.

Odemkla jsem a otevřela. Čekala jsem Jacka, ale ne, o něco málo nežli já, staršího mladíka...vlastně už spíš muže.
Přejela jsem ho pohledem, on mě taky....sakra, mám na sobě jen pyžamo.

Jemu stačilo, aby mě jednou přejel pohledem a aby mu zacukaly konečky prstů, aby mi došlo, že to není obyčejný člověk.

Z opasku si vytáhl nůž a pokusil se mě bodnout, ale já couvla. Vešel zamnou do pokoje a zabouchl dveře. Nůž po mě hodil, ale já se vyhnula, takže se trefil do stěny.
,,Tak hele....co takhle se řídit kodexem, hmm?! Lovíme ty, kteří loví nás. A ne lovíme ty, co se snaží spát." Řekla jsem a jemu se vyhoupl jeden koutek úst nahoru, ale hned se proti mě rozešel s nožem v ruce.

Znovu mě chtěl bodnout, ale já couvla a nůž mu z ruky vykopla nohou.
Odrazila jsem se od jeho hrudi nohou a udělala salto dozadu, přičemž on zavrávoral a couvl pár kroků vzad, což byl můj záměr.

Když jsem se však postavila na nohy a vzpřímila a upřela na něj zrak, ztuhla jsem. V ruce svíral pistoli a mířil na mě.

Nejdřív jsem se mu podívala do očí a potom pohledem přejela jeho prsty, které byly nebezpečně blízko spoušti.

Pak jsem zrakem sjela na hlaveň pistole a zpět do jeho modrých očí.

,,Mám tě." Škodolibě se usmál. ,,Ale no tak! Zaprvé, jsem unavená a chci se vyspat. Zadruhé, to takhle jdeš po každém, kdo vejde do tohohle motelu? A zatřetí, já mířím jen domů. To je všechno, co chci." Rozmrkal jsem slzy.

,,No vidíš, já taky mířím domů." Zbraň nabil. ,,Prosím....nedělej to." Chtěla jsem k němu jít blíž, ale on namířil na mou hlavu.

Po tvářích se mi skutálely slzy. ,,Já chci jen za rodinou." Dodala jsem. ,,Ukaž oči." Pokinul mi.
Povzdechla jsem si a oči se mi rozzářily do ruda. ,,Jaká jsi alfa?" Zeptal se. ,,Normální." Zalhala jsem. Oči mi vyhasly.

,,Normální, unavená alfa." Dodala jsem. Lehce se zasmál. ,,Můžeš s tou únavou přestat?" Řekl a já se taky uchechtla. ,,Tak pardon, jenže já jsem fakt hodně unavená." Odpověděla jsem.

Sklonil zbraň. ,,Proč? Jen proto, že jsem alfa?" Zeptala jsem se. ,,Ne..." Zbraň si uklidil do pouzdra na opasku. ,,...proto, že jsi mladá. Že jsi alfa. Protože máš smysl pro humor. A že chceš domů. A taky se řídím kodexem." Řekl a já přikývla.

Pak jsem se rozešla ke stěně a vytrhla z ní jeho nůž.
Když jsem se znovu otočila čelem k němu, stál skoro u mě a já zatajila dech. ,,A taky jsi krásná." Nůž si ode mě vzal. Můj dech zrychlil.

,,Po matce." Dostala jsem ze sebe. ,,Vsadím se, že ani tvá matka nebyla tak krásná." Dodal.

,,A taky silná." Usmála jsem se a oči se mi rozzářily do ruda. ,,Vždycky jsem obdivoval alfy. Jak jsou drzý, tvrdohlavý a neústupný. Proto nechci zabít tak krásnou a mladou alfu. Což ale neznamená, že to neudělám, když něco zkusíš." Při poslední větě, jsem si nechala zmizet drápy.

Najednou mě píchl nějakou injekcí. Nejdřív jsem se podívala, kam mě bodl a potom zpět jemu do očí. Oči mi stále zářily rudě.
,,Tvá jediná chyba...jsi až moc důvěřivý. Nejsem normální alfa, já jsem mocnější. A ředěným omějem mě neuspíš." Zavrčela jsem a jemu se v očích objevil obdiv.

,,Dobrou noc, krásná alfo." Otočil se a došel ke dveřím. Ale ještě zastavil. ,,Nevěřil jsem ti. Když jsi řekla, že jsi normální alfa, zachvěly se ti řasy....lhala jsi. Dej pozor na cestě domů." Sáhl po klice.

,,Počkej!" Řekla jsem a on se zarazil. ,,Proč jsi mě doopravdy nezabil?" Zeptala jsem se. Pootočil mým směrem hlavu.
,,Protože jsi mocná alfa a těch je škoda. Poznal jsem to, když jsem ti vbodl oměj a neusnula jsi a taky, když jsem ti ho vpravil do těla, na chvíli se ti oči po okrajích změnili na modrou. Dávej si bacha, mocná alfo. Ne každý lovec je jako já." Otevřel dveře.

,,Děkuju, lovče." Vyšel před pokoj. ,,Alexander...." ,,Ashley..."
A dveře zabouchl.

Konečně jsem si lehla do postele a tou únavou usnula....konečně.
________________
A v další kapitole, se už Ashley vrátí konečně do Beacon Hills.
Kdo se těší, až se se všemi shledá?😁 A na shledání s kým se těšíte nejvíc?