Síla Haleových

17. Nemocnice

Aiden mě dovezl k nemocnici, kde byl i Derek. Nemohla jsem si pomoct s objala ho. Asi jsem to jen potřebovala.

,,Byl náměsíčný, nebo je v tom něco víc?" Ozval se Aiden, když jsem pořád objímala Dereka.
Pak jsem se od něj odtáhla a nechápavě se podívala na Aidna.

,,Tady je v tom vždycky něco ví." Odpověděl Derek. ,,Chci ti říct, že něco vím." Dodal.
A teď už jsem nechápala vůbec.

,,Zaslechl jsem....slyšel jsem, když Stiles mluvil se Scottem." Řekl a já ho spražila pohledem. ,,Ne, nezaslechl. Poslouchal jsi! I když ti Scott jasně řekl, že nemáš." Odsekla jsem.
,,Tak to bratrovy řekni ty, Ashley. Řekni, co vám Stiles říkal." Pokrčil rameny Aiden.
,,Tak o co jde?" Nechápal Derek.

,,Stiles myslí, že to byl on, kdo napsal vzkaz v učebně. Pro Berrowa, aby zabil Kiru." Odpověděla jsem nervózně.

,,Aidne? Ty myslíš, že Stiles, hubený, bezbranný Stiles, je nogitsune?" Zeptal se Derek a já pootevřela pusu.
,,Cože? Stiles? Stiles, že je ten, po kom ty ninjové jdou? Ten, kdo má v sobě temného ducha?" Zeptala jsem se nechápavě.
,,Mocný, temný duch?" Dodal Derek.
,,Nevím. Jenom to nikdo neřekne." Odpověděl.

,,Proč by si ta věc k ovládnutí vybrala Stilese? Proč si nevezme někoho většího, silnějšího? Víš, někoho, s trochu větší....." Derek se zarazil.
To, co řekl Aiden, dávalo smysl. Nogitsune by si vybrala Stilese, protože působí tak slabě a bezbranně. Ale fakt se mi nechce věřit, že Stiles je ten temný duch. ,,...mocí." Dokončil Derek svou větu.

***

Aiden mě hodil domů. Do pokoje jsme se dostali oknem.

,,Mě to nedává smysl." Řekla jsem. ,,Co?" Nechápal Aiden. ,,Všechno. Víš, Stiles a Nogitsune. Lydiina špatná domněnka. Stilesův výlet, když byl náměsíčný. Nechápu nic." Pokrčila jsem rameny.

,,Vyřeší se to, jako vždycky všechno. Zvládneme to a nikomu se nic nestane, slibuju." Řekl a já si povzdechla.

,,Měla bys všem říct, že jsi naše alfa." Dodal. ,,Teď ne. Teď se musí vyřešit, co se vlastně Stilesovi stalo. A jestli je Nogitsune..." Posadila jsem se na postel.
,,Nevzdáváš to zase všechno, že ne?" Zeptal se. ,,Ne. Já nic nevzdávám. Jen mám o Stilese strach." Odpověděla jsem.

***

Další den se nedělo vůbec nic. Celý den jsem ztrávila ponořená ve svých myšlenkách a dost možná mi z těch myšlenek brzo hrábne.

Už ráno Alan odjel někam....ani mi neřekl kam.
Večer měl Stiles vyšetření, jestli nemá nějaký druh demence, či co. Jenže vypadl proud a Stiles zmizel. Nebylo pro mě těžké si vyvodit fakt, že jestli je Stiles opravdu Nogitsune a ten duch ho ovládá, je dost možné, že to co uteklo z nemocnice nebyl Stiles, ale ten zlý démon, který Stilese ovládl.

Když jsem zavolala Aidnovi, nezvedal mi to a já se nějak potřebovala dostat do nemocnice. Shodou náhod jsem se rozhodla napsat právě Isaacovi.
Jenže ani ten mi neodepsal a tak jsem to nakonec vzala po svých, jak nejrychleji jsem uměla.

Netrvalo dlouho a přede mnou se objevila nemocnice.
Všimla jsem si vody, ve které proudila elektřina a pak mi padl pohled na Isaaca, který vystoupil s Allison z auta. Jasně, Allison, důvod, proč mi Isaac neodepsal.

Isaac udělal krok a do vody, ve které byla elektřina. ,,ISAACU!" Zařvala jsem a vrhla bych se do vody, ale najednou mě někdo chytil.
,,Nemůžeš tam, Ashley!" Ozval se mi u ucha Derekův hlas.
,,Já musím!" Snažila jsem se od něj dostat.
Po chvíli se mi to i povedlo.

Ve chvíli, kdy jsem se vody dotkla nohou, mnou projel šok, ale hned na to mi pohled padl na Kiru. Vstoupila do vody a nic to s ní neudělalo. Chytila kabel, ze kterého šla elektřina a oči se jí rozzářily do oranžova. Vypadalo to, jakoby ten proud vstřebala.
Jenže mnou už ta elektřina projela a tak se mi po chvíli podlomily nohy a já upadla do temnoty.

***

Otevřela jsem oči a pípající stroje vedle mě mi hned začaly lézt na nervy.

,,Čekal jsem, že se neprobereš." Ozvalo se ode dveří a do pokoje vešel Aiden.
Povzdechla jsem si a potom si vzpomněla na Isaaca.

Okamžitě jsem se posadila. Vytrhla jsem si z ruky hadičky a chtěla vstát. A kdyby mě Aiden nechytil, asi bych skončila na zemi.
,,Kde.... je Isaac?" Zeptala jsem se vyděšeně. On mě posadil zpátky na postel. ,,Hlavně klid, Ashley." Podíval se mi do očí a já přikývla.

,,Je docela v pořádku. Sice mu ten elektrický proud na chvíli zastavil srdce, ale žije. Sice je na tom poměrně mizerně, ale přežil to." Hleděl mi těma tmavýma očima do mých.
,,Ale když za ním teď půjdeš, stejně ničemu nepomůžeš." Dodal a já nepatrně přikývla a lehla si.

Aiden mě zase přikryl. Cítila jsem slzy v očích. On se posadil na židli vedle postele a sotva mi pohlédl do uslzených očí, chytil mě za ruku a jemně mi jí stiskl.
,,Bude to v pořádku. Isaac bude v pořádku. Uvidíš." Mluvil klidně.
________________
Trochu kratší kapitola, ale v další vám to určitě vynahradím❤️
Jak se všichni máte? Všechno u vás v pohodě? Upřímně nevím, jestli mám karanténu po celém Česku brát za štěstí, nebo za smůlu. Sice jsem doma, ale na druhou stranu je to dobře, protože mám teď čas psát víc kapitol.