,,Zastav." Řekl najednou a já ho poslechla. ,,Co? Co se děje?" Zeptala jsem se se strachem.
,,Já nevím....asi jen....snad jen pocit, jdeme dál." Řekl a já udělala krok, ale cítila jsem, že jsem nohou zavadila o něco, co jsem neviděla...průhledné lanko.
Ozvalo se svišťení šípu. Najednou se vedle mě objevil Deucalion a v ruce svíral šíp....který, nebýt Deucaliona, by mi proletěl lebkou a zabil mě.
Víčka se mi zachvěla a s nimi i řasy a já ho objala....Deucalion mi právě zachránil život.
Slyšela jsem, jak šíp hodil na zem a objal mě.
,,Promiň." Zašeptala jsem mu do ucha a hodila ho o strom, přičemž se mi do nohy zabodla malá šipka a já vyjekla.
Šipku jsem si okamžitě vytrhla, ale bylo pozdě, protože do mě vypustila oměj vlčí. Začalo to strašně bolet a já se sesunula na kolena.
,,Teď jsme si kvyt." Zašeptala jsem směrem k němu. ,,Ne! Nejsme. Já tě sice zachránil, ale nic se mi nestalo....tys mě zachránila a máš v sobě oměj." Řekl a postavil se. Chtěl se ke mě rozejít, ale zastavil.
,,Nejsme sami.....lovci." Zašeptal a já slyšela nabití zbraně. Postavila jsem se pomalu na nohy a u toho zařval, protože ten oměj v těle opravdu bolel.
,,Zvládneš se bránit?" Zeptal se. ,,Já nevím..." Zašeptala jsem.
V tom se ozval výstřel a Deucalion po mě skočil a srazil mě na zem, jinak by mě další šíp zasáhl a asi i zabil.
Postavila jsem se, zařvala vlkodlačím hlasem a rozeběhla se mezi stromy. ,,Ashley ne!" Zařval Deucalion.
Srazila jsem postavu na zem, až mu zbraň vyletěla z ruky. Zavrčela jsem. ,,Co tady chceš?!" Zařvala jsem a zaryla mu drápy do ruky. Zařval bolestí.
,,Ashley, nech toho!" Ozval se Deucalion, ale to už mě znovu střelili. Deucalion mě odtáhl zpět k našim taškám.
,,Takhle to nepůjde, zabijí nás." Řekla jsem. ,,Ne, nezabijí." Řekl a podal mi obě tašky....jeho i mojí. ,,Proč mi to..." Vzal mě do náruče a rozeběhl se pryč.
Běžel dlouho a pak mě položil na zem. ,,Děkuju....bez tebe už bych byla mrtvá." Oddechla jsem si. ,,Nikdo neřekl, že neumřeš." Řekl a naznačil k mé noze, ve které je oměj.
Chytil mě za ruku a odebral mi bolest. ,,Tady zůstaneme přes noc." Navrhl.
,,Jo....a já mám žízeň." Řekla jsem a začala se hrabat ve své tašce.
Zarazila jsem se, když jsem prsty narazila na malou krabičku. Vytáhla jsem jí a otevřela. Byly v ní omějové náboje....stejné, kterým mě střelili.
,,Alan říkal, že tak to kdysi udělal Derek. Vyléčil si ránu od omějové nábojnice práškem, který vzal ve stejné nábojnici." Řekl jsem a Deucalion mi náboj vytrhl z rukou. ,,Musel ti to do té tašky dát právě Deaton." Řekl a nějak z náboje dostal prášek.
Pak mě chytil za nohu a prášek mi zatlačil do rány, přičemž jsem zařvala bolestí.
Ale noha se hned potom začala hojit.
,,Zachránil ti život a to je kilometry daleko." Pousmál se Deucalion. ,,Splnil slib, který dal Talii." Řekl, vzal svou tašku a vstal. ,,Jdeme dál." Dodal a postavil mě.
***
,,Zachránils mi život....dneska celkem třikrát. Takže....děkuju." Řekla jsem.
,,I já děkuju, ten omějový náboj měl trefit mě."
Uvědomovala jsem si, že z Deucaliona se stává jiný člověk....ale i tak jsem mu nedokázala odpustit.
Najednou jsme vyšli z lesa a před námi se objevilo městečko.
,,Kde to jsme?" Zeptala jsem se. ,,Tak to nevím. Vypadám jako někdo, kdo ví všechno?" Povytáhl obočí. ,,Jo, vypadáš." Pokrčila jsem rameny.
,,Tak pojď, pronajmeme si pokoj v nějakém motelu." Řekl a vešli jsme do města.
***
,,Ten pokoj ujde." Řekl. ,,Ujde? Vždyť je to dokonalý apartmán." Divila jsem se. ,,Nad Argenty v Beacon Hills měli lepší." Hodil svou tašku na zem.
,,Deucalione?" ,,Ano, Ashley?" ,,Zítra je úplněk." Řekla jsem zaraženě. ,,Jo, já vím. Jsem si toho vědom."
,,A to jsi nemohl vybrat na úplňkovou noc místo někde.....já nevím, třeba ne ve městě plném lidí?!" Zavrčela jsem.
,,Ne, nemohl. Když budeš vědět, že budeš ohrožovat lidi, tak se budeš snažit být klidnější." Oznámil. ,,Nebo někoho zabiju." Vystartovala jsem. ,,Nezabiješ, buď v klidu. Vím, co dělám." Řekl a někam odešel.
Jsou tu vlkodlaci? Po té zkušenosti s Frig, už na vlkodlaky nemám náladu.
***
Deucalion se vrátil. Venku se rychle setmělo.
,,Máme společnost." Řekl najednou. ,,Jakou?" Nechápala jsem. ,,Pod námi bydlí lovec. Ta ironie, že?" Řekl vztekle.
Večer jsem se umyla a lehla si do jednoho pokoje.
Zase se mi vracely vzpomínky na Beacon Hills....takhle to dál nepůjde, musím na ně přestat myslet.
______________
Dneska vydám ještě jednu😉😊
ČTEŠ
Síla Haleových
مستذئب#Pokračování příběhu "Další Haleová?" Proč Ashley odešla s Deucalionem? Je to její otec a ona se bála, že by mohla ublížit přátelům a rodině. Ale je jasné, že se vrátí, protože miluje všechny, které opustila. Jenže...co jí v Beacon Hills asi čeká? P...
