Síla Haleových

12. Aiden

V téhle kapitole bude tak trochu něco jako zlom. Sice to bude jenom na chvíli, ale... no, nechte se překvapit.

Sotva zmizeli, oddechla jsem si.
Okamžitě jsme se s Ethane rozeběhli k Aidnovi. Ethan si k němu dřepl a spustil hojení tak, že mu zlomil ruku a Aiden zařval.

Otočila jsem se a rozeběhla se k Derekovy. Skočila jsem mu kolem krku a pevně ho objala. ,,Ashley...ty ses vrátila. Tak strašně rád tě zase vidím." Jeho stisk zesílil, že jsem byla ráda, že popadám dech.
,,Chyběls mi, Dereku, a jak." Řekla jsem a odtáhla se od něj.

,,A ano, zůstávám v Beacon Hills." Dodala jsem a Derek se na chvíli usmál, ale pak se usmívat přestal.
,,A teď mi někdo řekněte, co to, sakra, bylo za nezničitelný věci?!" Zvýšil nervózně hlas.
,,Já bych taky rád věděl, co to, kruci, bylo?!" Ozval se i Scott.

Isaac se podíval na Allison. ,,Čtyřiadvacet hodin uběhlo." Řekl a já nechápala, co tím myslí.
Allison upřela zamyšlený pohled na nás všechny.

***

Allison se Scottem a Isaacem jeli za Argentem, Scott ještě předtím hodil Kiru domů a musel jí vysvětlit všechno, co tady dneska v noci viděla.

Derek musí zůstat tady a uklidit svůj byt po párty, která ho neskutečně moc naštvala....a asi si každý umí představit hodně naštvaného Dereka.

Dvojčata odešla a já se taky radši vypařila tak, že mě nikdo neviděl.

Oknem jsem se dostala do svého pokoje. Plácla jsem sebou na postel a hleděla do stropu.

Do pokoje vešel Alan. ,,Tak co?" Zeptal se. ,,Beacon Hills je unavující." Povzdechla jsem si.
,,To bude vždycky. Takové už prostě Beacon Hills je." Pokrčil rameny.
,,Co ty a tvoje sebekontrola?" Ptal se dál. ,,V pohodě. Deucalion mě to naučil." Zavřela jsem oči.

,,Kde jsi vzala ten prsten a přívěsek?" Zeptal se pak. ,,Prsten od Deucaliona. Náhrdelník mi dal taky Deucalion, ale prý mu ho dala Talie a měl mi ho jednou dát." Odpověděla jsem a oči otevřela.

,,Za chvíli je škola." Dodal s úsměvem. ,,Teď jsem přišla." Zvedla jsem k němu zrak....usmíval se. ,,Tak si zase zvykej na Beacon Hills." Usmál se ještě víc a odešel z pokoje. ,,Alane! Sakra, to není vtipný!" Zařvala jsem a hned na to dostala záchvat smíchu.
,,Jdu na veterinu, zatím se měj. A ne, že přijdeš pozdě do školy!" Zabouchly se dveře....zase sama, no sláva já myslela, že se toho nedožiju snad nikdy.
Úplně jsem zapomněla, jak moc namáhavý je život v Beacon Hills.

V koupelně jsem se umyla. Vyšla jsem z koupelny a došla ke skříni.

Otevřela jsem jí a vytáhla si obyčejné tričko. Oblékla jsem si ho a na to si vzala kostičkovanou košili.

,,Úplně jsem zapomněla, jak moc namáhavý a unavující život v Beacon Hills je." Řekla jsem, zavřela skříň a otočila se čelem k Aidnovy.

,,Je to těžký. Ale to bylo vždycky, no ne?" Pousmál se a já přikývla.
,,Jaký to bylo.....s Deucalionem?" Zeptal se opatrně, jakoby to pro mě bylo bůhví jak citlivé téma.
,,Vlastně víš co jsem na té cestě s ním zjistila? Že se každý může změnit....a dokonce i Deucalion. Zachránil mi život, Aidne, třikrát....pomohl mi. Ukázal mi, jaké to bylo, když jsem se narodila." Řekla jsem a rozmrkal slzy.

,,Nečekal jsem, že to řeknu, ale....asi máš pravdu. Jestliže se dokázal změnit i on, proč bychom to nedokázali já a Ethan." Řekl a já pochopila.
,,Vy jste se změnili už dávno, Aidne. Už když​ jste mi nabídli pomoc, věděla jsem, že jste jiní. Nemůžu za to, že vám Scott a všichni ostatní nevěří....já vám věřím. Kdyby ne, nebyly byste teď moje bety." Dodala jsem a on se pousmál.

Pak jsem se k němu rozešla a pevně ho objala. ,,Přišla jsem o něj, že jo? O Isaaca?" Zeptala jsem se a jeho objetí zesílilo. ,,Ashley, já..." ,,Odpověz, prosím." Přerušila jsem ho. Povzdechl si. ,,Obávám se, že ano.... asi jsi o něj přišla. On má rád Allison." Řekl nakonec upřímně.

,,Je to moje vinna." Zašeptala jsem. ,,Poslouchej, Ashley, není to tvoje vinna.....není to ničí vinna. Někdy prostě život udělá něco pro to, aby se dva rozdělili a jiní dva spojily." Mluvil klidně. ,,Myslíš Allison a Isaac? Že k sobě patří?" Zeptala jsem se. ,,Ne tak úplně." Odkašlal si.

,,Nic méně.....jsem tu jako tvůj odvoz. Před domem stojí moje motorka. Za chvíli se na křižovatce máme sejít s Ethane a společně jet ke škole." Řekl, aby odbočil od tématu.

,,Deucalion mě naučil, jak svou moc ovládnout. Bez něj bych to nikdy nedokázala. Jo a věděl jsi, že Kali měla syna....má syna?" Zeptala jsem se. ,,Nevěděl.....počkej, cože?!" Došlo mu, co jsem řekla.
,,Kali, že má syna?" Nechápal. ,,Ano, potkala jsem ho. Jmenuje se Zack. A žije daleko od Beacon Hills." Odpověděla jsem.

,,Proč jsi mě a Ethana doopravdy přijala do smečky?" Zeptal se po chvíli. ,,Protože vím, že vám můžu věřit. A protože bez vás, bych asi Deucaliona nikdy neporazila. Věřím vám, chápeš? Vždycky vám budu věřit." Řekla jsem potichu.

Odtáhl si mě a podíval se mi do očí. ,,Nezapomínej, že to ty jsi tu alfa, ne já. A nezapomínej, kolik lidí a vlkodlaků jsem zabil...nezapomeň, kdo jsem byl, když jsem žil s Deucalionem." Hleděl mi do očí.
,,Máš pravdu, nejde na to zapomenout, ale ani na to nemyslím, protože co bylo, bylo. Nebudu myslet na to, co bylo....ale na to, co bude. Vím, kdo jsi teď a vím, kdo budeš vždycky....budeš ten Aiden, který jsi se svým bratrem." Řekla jsem a jeho tmavé oči stále hleděli do těch mých, stejných, jako má můj otec....Deucalion.

Jestli vám písnička už běží, tady si jí dejte od začátku😉

,,Naše životy nikdy nejsou podle toho, jak jsme si to naplánovali. Chtěla jsem zůstat s Isaacem, ale on se zamiloval do Allison....měl si pravdu, někdy se dva musí rozejít, aby mohli být s někým jiným....nikdy nebudu jistě vědět, jestli je mé rozhodnutí správné...ale to už patří k životu." Přivřela jsem oči a naše rty se spojili v jedny.

Jeho polibek byl jiný, než Isaacův. Byl dravější, silnější a zároveň jemný.

Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do očí. Pak jsem se k němu otočila zády. ,,Hned jsem dole." Řekla jsem a on vyskočil z okna.

Byla tohle chyba? Udělala jsem správně? Proč jsem to vlastně udělala? Kvůli čemu?
Mohla za to bolest, kterou jsem cítila, když jsem si vzpomněla na Isaaca? Mohlo za to to, jak jsem si s Aidnem dobře rozuměla? Nebo proč jsem to udělala?

V mé hlavě byl zmatek....strašný zmatek, jako už dlouho ne.
A já nevěděla, jak dál.
Teď to bylo složitý, hodně složitý, všechno bylo složitý. Do toho Isaac evidentně miluje Allison a mě už z toho všeho bolí hlava.

Bylo to stejné, jako když mě tenkrát Deucalion donutil si myslet, že na něj nemám.
Aiden zamnou potom přišel, když jsem seděla u tohohle domu a rty se otřel o ty mé....stejně jako tenkrát, jsem i teď cítila tu zvláštní vlnu, když mě políbil....a stejně, jako tenkrát, jsem zase neskutečně zmatená.
__________________
Všem přeju šťastný nový rok 2020❤️