16. Náměsíčný Stiles

1.1K 57 5
                                    

Aiden se po chvíli chystal odejít.
,,Aidne?" Opatrně jsem jeho jméno vyslovila. Už se chystal vyskočit z okna, ale ještě se na mě podíval.
,,Já jen....musíš jít?" Zeptala jsem se nejistě.

Aiden se uchechtl. ,,Vrátím se." Řekl a zmizel z okna do tmy, která se venku vyjímala.

Lehla jsem si do postele a hleděla do stropu. Měl Aiden pravdu, miluju Isaaca pořád? A co je vlastně mezi mnou a Aidnem? Co znamenaly ty naše dva polibky? A jak moc ho mám ráda? Nesnáším zmatení.

Když už jsem skoro spala, ozval se doskok do pokoje a následně zavírání okna.
Postel se zhoupla a já se tak natočila jeho směrem.
Pootevřela jsem oči a pousmála se. ,,Vrátil ses." Zašeptala jsem s úsměvem. ,,Říkal jsem, že se vrátím." Usmál se a já se k němu přisunula blíž.

,,Chybí ti alfa smečka a to, co jste s nimi všechno dělali?" Zeptala jsem se potichu. ,,Ne. Byly jsme vraždící bestie. Sice ano, Deucalionovy jsme to dlužili, protože nám pomohl se naučit spojovat v jednoho a zbavit se našeho bývalého alfy. Ale nikdy, nikdy, bych ty časy s alfa smečkou nevrátil..." Odmlčel se. ,,...nikdy bych nevrátil, jak jsme se poprvé s tebou prali v umývárnách ve škole a nebo jak jsme se několikrát prali v tom skladišti. Nikdy bych se s tebou znovu nepral." Řekl nejistě.

,,Neboj se, teď už bys na mě neměl, beto." Řekla jsem ze srandy. ,,To asi ne." Usmál se.

Opřela jsem si o něj čelo a cítila, jak mě chytil lehce za ruku.

***

,,Ashley....vstávej. Probuď se, As." Otevřela jsem oči a podívala se na Aidna.

Byla pořád ještě tma. ,,Co se děje?" Zeptala jsem se rozespale. ,,Lydie mi volala....má zlou předtuchu ohledně Stilese. Jede do jeho domu, k němu do pokoje. Poprosila mě, jestli nepojedu s ní....takže jedeme." Vstal z postele. ,,My?" Nechápala jsem. ,,Ano, má Alfo, my." Odpověděl a já se uchechtla.

Netrvalo dlouho a dojeli jsme ke Stilesovi domů. Lydia nás pustila dovnitř.

,,Začínám mít pochybnosti, že jsme uprostřed noci vstávali. Myslím, že tady nic nenajdeme." Řekla jsem, když jsme vešli do Stilesova pokoje.
,,Z nějakého důvodu si myslím, že ta předtucha opravdu něco znamená." Dodal Aiden.
A já se podívala na Stilesovu postel....uprostřed postele byly zapíchnutý nůžky a z nich vedli červené šňůry na Stilesovu tabuli s případy.

Chvíli po tom, co jsme tam byli, se najednou dveře otevřely a já se leknutím otočila, spolu s Aidnem a Lydii.
Scott s Isaacem nás nechápavě přejely pohledy. Ne, Isaac ne. Ne teď.

,,Jak to víš? Taky ti volal?" Zeptal se nechápavě Scott. ,,Slyším to." Odpověděl Lydie.
,,Jen asi potřebuje psychologa." Řekla jsem si spíš sama pro sebe.

,,Myslím, že nemá cenu se ptát jak to slyší. Stejně to chápe jenom Lydie." Řekla jsem a Aiden souhlasil.
,,Stačí se podívat na Stilesovu postel." Dodala jsem a začínala mít divný tušení, že Stiles je v nebezpečí.

Znovu jsem se nervózně podívala na nůžky zabodnutý ve Stilesově posteli, a na červené šňůrky od nůžek vedoucí. A nebyla jsem sama, kdo se tam znovu podíval.
,,Červená znamená nevyřešené případy." Zkonstatovala Lydie.
,,Vypadá to, že je součástí nevyřešeného případu...." Isaac Aidenovi skočil do řeči. ,,Nebo je sám nevyřešenej případ."

,,A kde vlastně je? Víš to, Scotte?" Zeptala jsem se. ,,Prý je v nějakém průmyslovém suterénu." Odpověděl Scott.
,,Co ještě říkal?" Zeptala se Lydie. ,,Že má zraněnou nohu a krvácí." Odpověděl Scott. ,,A že mrzne." Dodal Isaac.
,,Je nejchladnější noc roku." Řekla jsem a začínala z bezmoci panikařit. ,,Teplota klesne pod nulu." Dodal Aiden.

Síla HaleovýchKde žijí příběhy. Začni objevovat