Last Chance [FF Cameron Dallas]

🔐7🔐

Ach proboha Miko vzchop se. Vždyť si něco slíbila. Přece to nevzdáš. Nikdy mě nic takového nerozhodilo ní na škole když jsme měli praxe. Je pravda, že on samotný mě rozhodil dost. Proč s ním se cítím tak zvláštně a někdy se i před ním stydím mluvit a to by se mě jako psycholožce stávat nemělo. Ale prostě nevím jak na něj. Jenom vím, že jsem dala slib a udělám vše pro to abych ho dodržela. Musí přece existovat nějaký způsob jak ho skřípnout aby mi všechno to co ho trápí vyklopil. Tak jo to zvládnu povzbudím se a otevřu dveře od kanceláře.

,,A slečno tady jste. Stalo se něco?"     ,,Ne nic jenom se mi něco dostalo do oka." Řeknu a vydoluji ze sebe úsměv.     ,,Aha no chtěl jsem vám jenom vzkázat, že dneska můžete jít domů přijela doktorka Roodsová takže to vezme za vás.
Vy navíc vypadáte trochu zaskočeně. Víte co dneska běžte domů a zítra přijďte." Řekne a odejde. Jenom myknu rameny a vrátím se do kanceláře je pravda, že na nějakou práci nemám po tom Cameronově výstupu ani pomyšlení. A tak se převléknu a mizí pryč.

Jen tak tak chytnu autobus a dojedu domů. Všimnu si, že Emmino auto stojí dole na parkovišti. Takže je doma no super alespoň se budu moct s někým o tom promluvit. Odemknu vchodové dveře a výtahem vyjedu do patra kde má Emma byt. Vyjdu z výtahu a vytáhnu klíče. Odemknu dveře a vstoupím. Uslyším hlasy a uvidím víc bot dokonce jsou pánské. Trochu mě to překvapí zavřu dveře a zuju si svoje balerínky.

,,Miko? Ty jsi tady?" Zeptá se a přijde za mnou.    ,,Jo pan Brooklyn mě poslal domů." Řeknu a vezmu si kabelku.    ,,To je super alespoň ti někoho představím." Řekne a dotáhne mě do obýváku. Tam na gauči sedí dva kluci. Jeden měl světle hnědé vlasy a hnědozelené oči. Hezky se usmíval. Ten druhý měl tmavě hnědé vlasy a vražedně hezké modré oči. Oba musí chodit do posilovny skoro každý den.   

,,Kluci představuji vám Mikaylu mojí novou spolubydlící. Miko tohle je můj přítel Ben a tohle je Thomas." Představí mi nejdříve toho s hnědozelenýma očima, který je její přítel a potom toho fešáka.    ,,Ahoj jsem Ben." Představí se ještě jednou sám a potřese si semnou.    ,,Mikayla, ale pro kamarády Mika."     ,,Rád tě poznávám Miko." Řekne ten druhý a od hlavy až k patě si mě změří pohledem.     ,,I já tebe Thomasi."     ,,Páni líbíš se mi moc holek si hned tak jména nepamatujou." Řekne a usměje se hned mu na tváři naskočí ďolíčky.     ,,No tak to jsem ráda." Řeknu a oba se zasmějeme.     ,,Ale ty nejsi úplně od tud, že?" Zeptám se ho když uslyším jeho skotský přízvuk.
,,No vlastně jsem ze Skotska, ale ty taky nejsi od tud."     ,,No ne já jsem ze Švédska."     ,,To teda koukám. Nevěděl jsem, že Švédky mohou být tak okouzlující." Řekne a já se trochu začervenám.
Díky nim jsem zapomněla na toho hrubiána, i když né tak úplně. Na něj se úplně zapomenout nedá.

,,No a vy sem jezdíte?"     ,,My bydlíme přes ulici na proti. A občas se scházíme ještě s pár přáteli buď tady nebo u nás, ale neboj časem tě trochu zaškolíme." Řekne Thomas a mrkne na mě.  Jenom se usměju a napiju se svého džusu.   
,,No my už budeme muset jít." Řekne Ben a dopije svoje pití. Stejně jako Thomas se postaví. Rozloučí se semnou a s Emmou se vydá ke dveřím.     ,,Co děláš v pátek večer?" Zeptá se mě Thomas a usměje se.     ,,No pokud vím tak asi nic."    ,,A nešla by jsi třeba na večeři?" Zeptá se úplně klidně ani náznak nervozity.     ,,Proč ne?"
,,Tak fajn v pátek šest se stavím." Řekne a dá mi pusu na tvář a s rozloučením odejde.

,,Ale, ale aby si se nám nezamilovala." Šťouchne do mě Emma a já se proberu z toho tranzu.     ,,Ty jsi blbá."     ,,Já vím vždyť tvoje srdce prahne jenom po krásném Cameronovi."     ,,Tak o tom mi raději ani nemluv. Ten mě tak dneska naštval, že bych ho nejraději schodila z okna kdyby tam stál a chtěl skočit." Řeknu a plácnu sebou na gauč.
,,Tak jo co se stalo?" Zeptá se sedne si vedle mě.
,,Nic myslí si, že je jedinej na světě kdo má problémy a dělá ze sebe tu největší chudinku na celém světě."     ,,No tak mu ukaž, že i my jsem lidí co mají problémy a ukaž mu, že se nesmí pořád takhle litovat. Neboj ty to zvládneš." Řekne a povzbudivě se usměje. Celý večer si potom jen tak povídáme a potom se vydáme spát.

Ráno se probudím a rychle se upravím, obléknu, nasnídám a vydám se k autu. Emma dneska má  volno a šla někam s klukama tak mi auto nechala. Odemknu ho a po dlouhé době sednu za volant. Ach bože jak já miluju řízení a tak strašně moc mi to chybělo. A musím říct, že řídit umím.
Netrvá to moc dlouho a já už parkuju před nemocnicí. Vezmu si kabelku, zamknu auto a vydám se dovnitř.  Dojdu do kanceláře a jako každý poslední den se převléknu do pracovního oblečení. Vezmu si Cameronovu kartu a vydám se za ním.  Dojdu k jeho pokoji a vstoupím dovnitř. Ani ho nepozdravím jenom si sednu na proti němu na židli.

,,Když mi bylo deset vracela jsem se s rodiči z dovolené v Itálii. Když jsem však jeli přes Francii do Belgie na trajekt, který nás měl odvézt zpátky do Anglie jsme se vybourali. Do našeho auta narazil kamion a my skončili v příkopu na střeše. Jediné co si pamatuji je rána a potom jak se probouzím zaklíněná pod hordou rozbitého plechu a jediné co vidím jsou moji rodiče bez známek života, celý od krve. Od té doby mě vychovávala teta. A proto jsem chtěla dělat tuhle práci, abych pomáhala lidem s podobným problémem, který se mi stal." Řeknu svůj příběh o kterém nerada mluvím a kouknu se konečně na něj. On se na mě kouká překvapeně.

,,To jsem."      ,,Ne víš co já o tom vlastně nic nevím, že. Taky jsem chodila k psychologovi, abych se zbavila toho traumatu z té nehody, ale ty máš pravdu já nic nevím." Řeknu a vstanu vydám se ke dveřím a sáhnu na kliku. Chystám se odejít, ale někdo mě chytí za ruku a otočí k sobě. Projede mnou vlna příjemné elektriky a to místo, kde je jeho ruka mě příjemně pálí. Až teď si všimnu toho, že je o hlavu vyšší no, ale já jsem malá takže všichni jsou o proti mě vysoký.

,,Omlouvám se tohle jsem opravdu přehnal, ale je tu něco z čeho se nemůžu vymotat ven."      ,,To chápu, ale jestli se s toho vymotat tak musíš začít spolupracovat." Řeknu a on mě pustí.     ,,Jenom, že to já nezvládnu." Řekne a prohrábne si svoje vlasy.    ,,Ale zvládneš." Řeknu a usměju se. A pak se stane něco co bych nikdy nečekala. Cameron mi věnoval úsměv. A byl to snad ten nejhezčí úsměv co jsem kdy viděla.
,,Po obědě přijdu." Řeknu a dám mu pusu na tvář.

Tak jo stihla jsem ještě jednu kapitolu tak jo napište mi názor. Myslíte si, že Thomas Miku okouzlil nebo pro ní bude jenom jako kamarád 🤷‍♀😁

Bára💞