Last Chance [FF Cameron Dallas]

🔐22🔐

O tři měsíce později

Dneska je den kdy jdeme společně s Emmou nakupovat dárky na Vánoce. Je sice konec října, ale já se chci vyhnout šílenství v nákupních centrech. Potřebuju hlavně dárky pro kamarády a pro Camerona a jeho rodinu. Letos totiž na Vánoce budu tady a né ve Švédsku.     ,,Tak jo a co by jsi chtěla koupit Cameronovi?"      ,,No hlavně nějakou košili. Tu teď potřebuje nejvíc. A taky džíny společenský pořád si na něco ztěžuje, že to nemá tak mu to nakoupím."      ,,Dobře takže to máš Camerona co dáš Sierře a malé Capri?"     ,,No viděla jsem takový vánoční pyžamo pro mamku tátu a pro dceru a on si na tohle potrpí tak jsem myslela, že jim to dám a Brent potřebuje ještě novou kravatu a Sierra si zkoušela jedny šaty a hrozně jí slušely tak ty jí ještě dám a Gine jsme s Cameronem koupili poukaz do lázní ve Švýcarsku kam chtěla. No a ještě pro malou Capri ledního medvídka. No pro Thomase a Bena mám ty parfémy od Camerona a pro tebe už mám."      ,,Ty myslíš na ostatní a ne na sebe. Kdy začneš nakupovat pro ty dva?"       ,,No ještě je čas a postupně už něco nakupuju." Řeknu a usměju se.  Celou tu dobu si povídáme a i se hodně smějeme.    

,,Hele to je hezký to by jsme měli koupit pro sviště." Řekne a ukáže na hezké bodíčko.     ,,Je moc hezké tak ho vezmem a ještě tohle ať má každý jiný." Řeknu a už opravdu jdu k pokladně. Protože tady zase nechám majlant.  Všechno jsem zaplatila a vzala si ty dvě velké tašky. A rozloučila se se slečnou u pokladny.      ,,Počkej pomůžu ti nemůžeš tahat tak těžké tašky."      ,,Ale tak to snad ještě zvládnu."      ,,No tak, alespoň tu jednu." Řekne a vezme mi tu tašku.  Společně dojdeme k autu a Emma mě odveze domů ke Cameronovi. On tady naštěstí ještě není. Vrátí se až zítra ráno. Jel totiž do New Yorku na nějaké focení.  Takže jsem se převlékla do pohodlného oblečení a připravila si věci na zabalení. Pustila jsem si film a začala balit dárky.

Nezabralo to moc času, ale jelikož jsem v poslední době víc unavená než před tím tak jsem to s pár pauzama měla. Nakonec jsem to dala zpátky do tašek. Tašky jsem schovala do skříně kam nikdo nechodí a zavřu dveře od skříně. Všimnu si, že už je tam docela velká tma tak si dojdu připravit večeři a v klidu se sama najím no vlastně já tu nejsem sama je tu se mnou Jaxx.
Tak tomu jsem ještě dala do misky žrádlo a potom se i já sama navečeřela. Došla jsem se vykoupat a vlezla si do postele a zachumlala se.

Ráno mě probudila něčí ruka na mém břiše. Pomalu jsem otevřela oči a nademnou se skláněl usmívající Cameron.     ,,Ahoj lásko." Řeknu a obejmu ho kolem krku.     ,,Hrozně jste mi chyběli všichni."      ,,Ale jdi ty a to jsi tam byl jenom tři dny."       ,,No i tři dny jsou bez vás jako věčnost." Řekne a oba se zasmějene. Jsem tak ráda, že je tady. S ním se cítím mnohem víc v bezpečí.      ,,Pojď něco jsem ti přivezl."      ,,Ne já nechci nic." Řeknu a usměju se.     ,,Tohle se ti, ale bude líbit." Řekne a usměje se. Tak se teda zvednu a následuju Camerona do obýváku. Na stole leží obrovský, ale opravdu obrovský pugét. Karafiát snad všech různých barev.      ,,Páni Camerone ty jsou nádherný." Řeknu a doběhnu k nim. Všimnu si i vzkazu který tam je. A začnu ho číst.  Karafiáty jsou jako láska vyrostou a pak uvadnou až tento pugét uvadne uvadne i má láska k tobě. Po do čtení dopisu se mi do očí nahrnou slzy.      ,,Co pak se děje?"       ,,Nic je to hezké, ale až tohle uvadne tak to i mezi námi skončí?" Řeknu a moje slzy mi ztékají po tváři.

,,No už to asi tak bude." Řekne v klidu a s úsměvem přejde ke kytici.     ,,To nemyslíš vážně snad?" Zeptám se s obavami větší než nevím co.
,,Moje láska však nikdy neuvadne jako tenhle karafiát." Řekne a vytáhne rudý karafiát.  A podá mi ho. Trochu mě to překvapilo.      ,,Umělý kytky nikdy neuvadnou." Řekne a usměje se.   Já se taky usměju a skočím mu kolem krku.      ,,Přece bych nemohl opustit svoje tři lásky největší." Řekne a já se usměju.      ,,Miluju tě a to hrozně moc." Řeknu a on mě dlouze políbí.      ,,Já tebe taky lásko moje. Ale to není všechno dneska je rodiná oslava a já bych tam chtěl všem něco oznámit. Tak jsem z toho trochu nervózní, ale ty se neboj." Ujistí mě a já přikývnu.     ,,No a jak dopadlo focení?"      ,,Dobře, ale pak už jsem byl rád, že to mám za sebou, ale pokecali jsem si s klukama takže dobrý. No a ty?"      ,,Já jsem dělala normální věci a tak jo a nakoupila jsem pár věcí a dárky. Jo to mi připomíná že jsem našla super kočárek pro dvojčata tak by jsme se na něj někdy mohli jít kouknout co ty na to?"      ,,Jo to zní dobře, ale to tam půjdeš v pyžamu?"  Zeptá se a zvedne jedno obočí. Jenom se na sebe rychle kouknu a se stydlivým úsměvem vyběhnu na horu po schodech do pokoje kde se převléknu, učešu a vyčistím si zuby. Vezmu si věci a seběhnu dolů.     ,,Tak já můžu." Oznámím a on se usměje.

Společně dojedeme do obchodu, kde mají snad úplně všechno pro miminka od chrastítek až po postýlky.     ,,Dobrý den co budete potřebovat?" Zeptá se hrozně milá slečna.     ,,No vlastně."
,,No budeme potřebovat. Postýlku, autosedačku a dvakrát a kočárek pro dvojčata." Na diktuje Cameron a já jenom protočím očima.     ,,No a taky vaničku, zavinovačky a přebalovací pult." Doplním a Cameron jenom pokrčí rameny.
Ta slečna nám ukáže snad milion věcí a Cameron se nakonec rozhodne koupit vše potřebné.   

,,Tohle jsi vážně nemusel hned kupovat všechno." Řeknu když se vracíme domů.      ,,Promiň, ale pokud vím tak za tři měsíce máš termín a nechávat to na poslední chvíli to se mi nezdá. A navíc je lepší to mít dopředu a dům je velký takže se to nikde motat nebude. Takže žádné odmlouvání ty jsi tu pro věci na naše děti a já jsem tu na věci pro naše děti." Řekne a mrkne na mě. Bože pamatuji jsi toho zlomenýho Camerona bez jiskry, který se teď tváří jako dítě, který dostane novou hračku. Nad tímhle se vždy musím usmát. Nakonec dojedeme domů a když nám dovezou ty věci a na skládají je do pokoje pustíme se s Cameronem do stavění postýlek. Už se těším až si to vybavím. Ale budou to nějaké neutrální barvy, protože jsme si nechali pohlaví miminek jako překvapení. 

,,No konečně hotovo. To fakt bylo." Zamumlá Cameron a plácne sebou vedle na postel.     ,,No já nevím kdo se do toho chtěl hned pouštět, ale byla to i celkem zábava." Řeknu a se smíchem si sednu na postel vedle něj.     ,,No jo byla tak teď už jenom pár drobností a máme všechno. No a příští Vánoce budeme trávit už ve čtyřech."      ,,Jo a to už budou větší a bude s nimi větší sranda. Víš co dobře jsi si to naplánoval." Řeknu a oba se tomu zasmějeme.      ,,Je musíme se převléknout. Za chvíli tam máme být." Vyletí Cameron a ze skříňky vytáhne džíny a košili. Já taky vstanu a vezmu si černé silonky a dlouhou vínovou košili, která mi sahá ke kolenům lehce pod. Je to něco jako šaty. V pase se zavazují na tkaničku, ale já už dávno, žádný pas nemám. Takže si jí zavážu lehce nad břichem a rozpustím si vlasy, které si lehce rozčešu. Vezmu si svoje oblíbené balerínky v bordó barvě, aby trochu ladili k šatům. Lehce se nalíčím a vezmu si černé psaníčko.

,,Páni sluší ti to má paní." Řekne Cameron a políbí mi hřbet ruky.     ,,Ale no tak." Uchechtnu se a dám mu pusu na tvář.     ,,Tak jdeme." Řekne a chytne mě za ruku. Dojdeme k autu a nasedneme. Cameron se stejně tak jako já připoutá a nastartuje. Když dojedeme k domu Sierry už tam všichni jsou jsem trochu nervózní je tady celá Cameronova rodina.     ,,Ahoj všichni." Zakřičí Cameron a dojde se se všemi obejmout. Pak všem představí mě. Musím říct, že všichni jsou moc milí.  Pořád se mě ptají ohledně miminek a tak. Celou dobu si povídáme a smějeme se Cameron má štěstí, že má tak super rodinu.

,,Já chtěl bych vám něco říct a hlavně té nejúžasnější dívce na světě. Bez které bych tady teď nebyl. Když nás osud dal dohromady nevěřil jsem, že jednou z ní bude něco víc než jenom můj psycholog." Řekne a vezme mě za ruku. Mě už slzy dávno padají na zem.     ,,Ale ono se to stalo prvotní nenávist přerostla v lásku. A láska vedla k naší rodině a rodina musí být úplná. A proto se tě Mikaylo Jeffersonová vezmeš si mě?" Zeptá se a s nádherným prstýnkem poklekne. Já přes slzy už ho ani nevidím.     ,,Ano, ano vezmu!" Vykřiknu a skočím mu kolem krku. Kolem nás se rozezní šťastný bujarý potlesk. Teprve teď jsem poznala pravost lásky.

Tak jo máme tady po delší době kapitolu snad se líbí a budu se snažit vydat co nejdříve další ☺

Bára💞