Last Chance [FF Cameron Dallas]

Epilog

Epilog
,,Camerone?" Přijdu za ním po schodech dolů do obýváku. On sedí na gauči, kouká na televizi a u toho se mazlí z Jaxxem. Zastavím se před ním. On ke mně zvedne zrak.  ,,Miko? To už?" Zeptá se trochu vyděšeně a rychle se postaví.  ,,Camerone klid to nic není."    ,,Jo no to, nevím hele já se dojdu převléknout a vezmu ti tašku." Rychle vypálí nahoru div se nepřerazí na schodech. Tohle celé trvá asi pět minut, než se přiřítí  ze schodů.   ,,Tak jdeme." Řekne a chytne mě za ruku. Dojdeme k autu a oba nastoupíme. Cameron rychle nastartuje a ještě rychleji se rozjede.    ,,Au, pomalu prosím."   ,,Promiň lásko." Trochu  zpomalí.  ,,Zatím dobrý?" Zeptá se a chytne mě za ruku.  ,,Jo dobrý, děkuju." Usměju se a vydechnu. Bolí to, ale ta představa, že za chvíli už budeme čtyři mě povzbuzuje.

Dojedeme do nemocnice a Cameron zaparkuje. Pomalu vystoupím z auta. Cameron rychle popadne mou tašku a podrží mi dveře.  ,,Děkuju." Usměju se a dám mu pusu na tvář. Společně se potom vydáme na recepci.  ,,Dobrý den, s čím vám mohu pomoci?"   ,,Dobrý den moje přítelkyně rodí." Řekne Cameron trochu až moc vyděšeně.   ,,Ano hned to bude." Chvíli čekáme než mě odvezou na pokoj. Netrvá to dlouho a přijde doktorka a prohlédne mě.
,,No vidíte všechno jde jak má takže můžeme jít ne to." Řekne a v tu chvíli na pokoj, přijde asi pět dalších doktorů a pár sester. Cameron jenom překvapeně vykulí oči.   ,,Počkejte takže tohle už je na ostro."    ,,Ano pane Dallasi." Řekne ta doktorka a zasměje se.   ,,Takže slečno až přijde kontrakce tak zatlačíte." Jenom kývnu a udělám to co mám. Takhle to pokračuje dalších asi osm minut.  ,,Dobře už vidím hlavičku, ještě jednou zatlačte." Dám do toho většinu své síly a zatlačím.

Najednou se celým pokojem rozezní dětský pláč. Do očí se mi nahrnou slzy, stejně tak jako Camovi. Ten mě chytne za ruku a usměje se.    ,,Máte krásného zdravého syna." Řekne s úsměvem a na chvíli mi ho ukáže. Potom si ho převezmou dětský lékaři a mě čeká tohle celé znovu. To už netrvá tak dlouho a asi po pěti minutách od toho co odnesli našeho syna přijde na svět i to druhé. Hodně se mi uleví, když uslyším ten druhý pláč.   ,,Máte nádhernou zdravou dceru."    ,,Dceru?" Do očí se mi nahrnou slzy když mi ji doktorka ukáže. V tu chvíli se rozbrečím jak malá holka. Potom ji odnesou na ošetření stejně jako jejího bráchu.  ,,Miko ty jsi to dokázala." Políbí mě Cam z očí mu tečou slzy jako mně. ,,Jak se budou jmenovat?" Kouknu se na Camerona.  ,,Kluk Alex a holka Angie." Řekne Cameron a já se usměju. Potom mě převezou na jiný pokoj.

,,Byla jsi výborná ani si nekřičela." Řekne Cameron a usměje se chci něco říct, ale na pokoj přijde sestra i s našemi dětmi.   ,,Tak tady je máte špunty. Tak syn půjde k tatínkovi?" Jenom kývnu a sleduju jak ho podá Camovi. Ten se zářivě usměje na svého syna a věnuje mu pusu na drobnou tvářičku. Já si vezmu do náruče svou dceru, teda naši dceru.  ,,Je nádherná po tobě." Usměje se Cameron.   ,,A on je hezký po tobě."   ,,Jenom hezký? Ten jednou bude magnet na holky." Řekne hrdě a já se zasměju.  ,,Jsem rád, že jsi mě nenechala v brindě tenkrát. Tohle bych si před tím rokem ani nepředstavil, ale pak jsi přišla ty a všechno změnila. Mě si změnila a udělala tím nejšťastnější mužem na světě. Moc tě miluju a udělám všechno pro vás." Usměje se a věnuje mi pusu na čelo.   ,,A já děkuju tobě za všechno. Moc tě miluju." Usměju se.

No a to bude asi všechno z mého příběhu. Na začátku vyplašená nezkušená holka s velkými sny a teď šťastná šťastná máma dvou dětí s milujícím mužem a z toho vyplývá, že i špatný příběh může nakonec mít happyend.

Tak po asi sto padesáti letech je tu konečně poslední kapitola moc se omlouvám za tu pauzu, e nevěděla jsem jak pokračovat😅no jinak moc děkuji všem co tuhle blbost četli. Bylo to pro mě zase něco nového psát o Cameronovi a musím říct, že až na tu velkou pauzu mě to bavilo  a ten epilog se psal sám ještě jednou děkuji

Bára💞