Last Chance [FF Cameron Dallas]

🔐13🔐

O měsíc později

Z pohledu Mikayli

Už je to měsíc co jsem tady a musím říct, že mě ta práce baví, ale né úplně tolik jako když tady byl on. Asi všichni moc dobře víme o koho jde. Takže to dál rozebírat nebudu. Za tu dobu jsem si s malou pomocí Emmi a Thomase našla svůj vlastní byt blíž k nemocnici vlastně to mám jednu zastávku autobusu. Jestli se ptáte co je mezi mnou a Thomasem tak vám odpovím jednoduše. Nic jsme kamarádi a to je celé. Právě teď sedím ve své kanceláři a dodělávám nějaké papíry a dokumenty o pacientech. Zrovna teď mám nějakou ženu, kterou mlátí manžel, ale ona mu to vždy odpustila a vždy sklopila hlavu a podřídila se mu. Takže já jí pomáhám se s tím psychicky vypořádat a naučit jí, aby se mu postavila.

Škoda, že se ty hodiny a dny vlečou. Když tady byl Cameron ani jsem se nestihla nadechnout a už jsem měla po pracovní době a teď se modlím za každou hodinu, která ubyde. Jo fajn pořád na něj myslím. Na jeho dokonalé hnědé oči. Jeho rozcuchané vlasy, jeho dokonalé tělo, jeho úsměv, jeho bolest, která se lehce zmírnila, když mě viděl jeho jiskra v oku, když mě prvně políbil. Jeho napnutá a horká kůže, když jsme se milovali. To byly moje nejlepší dny v životě.
A teď tu sedím a jediné na co myslím je on, ale to nejde musím se soustředit.

Zvednu se od stolu a dojdu do kuchyňky si udělat kafe. Potom se vrátím zpátky a pohořím se opět tr do své práce. Tahle část mě moc nebaví, ale je nezbytná to mi věřte.     ,,Čau Miko dneska jdeme na párty."    ,,Jdeš s námi? Je to maškarní." Doplní Nathaniel Emmu když mi vtrhnou do kanceláře.
,,No já nevím. Mám hodně práce a navíc nemám co na sebe." Řeknu a pořád koukám do papírů. 
,,Ale notak přece nebudeš v práci."     ,,Jo jdeme tam všichni. Pojď, alespoň poznáš nový lidí a přijdeš na jiné myšlenky. Pojď s námi." Řekne Emma a usměje se.     ,,Ne tohle není pro mě vážně. Dneska ne." Řeknu a smutně se usměju.

,,Tak dobře užij si noční, ale kdyby jsi šla tak by jsi tu být nemusela." Řekne Nathaniel a já zakroutím s úsměvem hlavou na znamení, že nejdu.    ,,Dobře je to jenom na tobě, ale buď opatrná a příště půjdeš s námi." Ukázala na mě Emma a já přikývla. Když odešli znovu jsem se ponořila do papírů. Z minut se staly hodiny a já konečně dokončovala svojí snad nekonečnou práci. Moje oči sklouzli na hodiny a docela jsem se podivila. Hodiny na stěně ukazovali půlnoc. Teda tak to jsem tady zkejsla pěkně dlouho. Všechny papíry jsem složila a odnesla na stůl pana Brooklyna. Došla jsem zpátky do kanceláře a převlékla se.  Potom tu všechno pozhasínala a vydala se domů.

Jelikož jsem tady neměla auto a poslední autobus jel před hodinou musela jsem se nočním LA vydat domů pěšky. Naštěstí jsem to měla jenom kousek přes park a pěší zónu. Jenomže tenhle park působil opravdu děsivě v hluboké tmavé noci.     ,,Ale, ale co tady dělá tak krásná holka tak pozdě a sama." Řekne někdo za mými zády a já se prudce otočím.    ,,Promiňte, ale já pospíchám." Řeknu a projdu kolem něho.
,,Kampak, kampak?" Zeptá se mě další a ten už mě chytne za ruku a přitáhne k sobě.    ,,Ne prosím nechte mě." Vyjeknu prosibně, ale nic ani jednoho to neodradí. Začnu sebou trochu házet.

,,Moc sebou nemel nebo to špatně dopadne." Řekne a svůj stisk ještě víc posílí.       ,,Pomoc, pomoc!" Začnu volat o pomoc, ale ten třetí mi zacpe ústa. Z očí mi začnou stékají.    ,,Radím ti moc nebul nebo to dopadne ještě hůř." Řekne a já nahlas polknu svoje slané slzy.    ,,Prosím jsem unavená nechte mě jít."     ,,To by se ti líbilo." Řekne a chytne mou bradu do té své nechutné ruky. Proč já blbka nešla na tu stupidní párty.
,,No tak snadné to mít nebudeš." Řekne a začne mi sahat rukou pod šaty.    ,,Ne prosím." Začnu hystericky brečet.   ,,To máš blbý ty malá mrcho." Řekne a usměje se.    ,,Ne pomoc! Pomo!"   ,,Nech jí na pokoji." Řekne známý hlas.
,,Ale ale její nějaký ochránce nevíš s kým si začínáš." Řekne a mému zachránci jednu vrazí.
Čímž se pozornost mužů přesune na něho.

Spadnu dolů na zem a rozbrečím se. Stále sleduju odvážného Camerona jak se jim brání. Trochu to schytá do obličeje a docela hodně do žeber a do zad. On se ale nevzdá a postaví se. Ty muži se, ale zničeho nic vzdají a dají se na útěk. Chvíli jen tak se dívám na Camerona, který se jen tak tak drží na nohou a pak se zhroutí dolů k zemi.     ,,Camerone!" Vyjeknu a doběhnu k němu.
,,C..co tě bolí?" Zeptám se a polknu svoje slzy. 
,,N...nic. J..jsem r..ád, že jsem tě na..našel." Řekne, ale jako by mu každé vyslovené slovo způsobovalo větší a větší bolest.     ,,Jak jsi mě našel?" Zeptám se a pomůžu mu vstát.  Z roztrženého rtu a obočí mu teče krev. Proto vytáhnu kapesník a otřu mu krev ze rtu.    ,,Byl jsem se projít a pak jsem uslyšel někoho volat o pomoc a když jsem zjistil, že jsi to ty tak jsem musel zakročit." Řekne a ze všech sil se pokusí o lehký úsměv.

,,Pojď půjdeme ke mě je to kousek." Řeknu a nechám ho, aby se o mě opřel. Pomalu dojdeme ke mě do bytu. Není sice tak velký jako ten Emmin, ale moderní a útulný je.    ,,Opatrně." Řeknu a posadím ho na gauč.     ,,Děkuju."    ,,Za co? To já bych ti měla poděkovat."      ,,Za to, že si mě tam nenechala." Řekne a chytne se za bolavá, žebra.    ,,Takže děkuju a už bych měl raději jít." Řekne a už se chce zvednout.      ,,Ne nikam nepůjdeš. Podívej se jak vypadáš." Řeknu a chytnu ho za ruku.     ,,Počkej kam mě to vedeš?" Zeptá se a já se jenom usměju.    ,,Svého zachránce nepustím v tomhle stavu a nejvíc mohou tam čekat. Půjdeš si lehnout do mé postele a já ti donesu prášek proti bolesti a obvážu ti tu pohmožděnou ruku." Řeknu a bez jeho námitek ho odvedu k sobě do ložnice.

,,Počkej vážně bych měl jít než se vrátí tvůj přítel." Řekne a zvedne se já ho, ale vrátím zpátky. Z jeho velké bolesti se začne celý potit. Chudák je mi ho líto.    ,,Žádný není."  Řeknu a pousměju se.    ,,Ale já tě s ním viděl smála si se a vypadala si šťastně." Řekne a ztěžka vydechne.      ,,Myslíš Thomase. Ne je to jenom kamarád. Mám ho ráda hrozně moc, ale miluju někoho jiného." Řeknu a otřu mu krev ještě mokrým kapesníkem.     ,,Aha tak to chápu, ale tak bych měl jít, aby mě tu nenašel a nedostal bych ještě víc na frak." Řekne a trochu se zasměje.     ,,No leda, že by jsi si namlátil ty sám." Řeknu a svou ruku z jeho obočí stáhnu. 

,,Cože? Počkej to myslíš mě?" Zeptá se a já nejistě přikývnu.   ,,Víš nikdy jsem se nedokázal přenést přes to, že už tady Ellie není. Bylo mi hrozně když jsem jí ztratil, ale ještě hůř mi bylo, když jsem ti ublížil. Vyspal jsem se s tebou a pak zmizel jako ten největší zbabělec. Nebyl den kdy jsem si to nevyčítal. Tak hrozně moc jsem se ti chtěl omluvit, ale nenašel jsem odvahu tě nějak oslovit nebo za tebou zajít."    ,,Já to chápu, ale nemohla jsem prostě se to stalo nějakým způsobem jsem se do tebe zamilovala. Každý den od našeho odloučení jsem se snažila na tebe zapomenout, ale nešlo to prostě jsem to nedokázala. Musela jsem ti odpustit." Řeknu a z očí mi začnou stékají slzy.

,,Neplakej Mikaylo ty jsi nic neudělala. To já jsem se choval jako úplný idiot. Bál jsem se, že bych ztratil i tebe proto jsem musel co nejdál, ale nikdy jsem to nedokázal, vždycky jsem potřeboval vědět jak ti je jak si na tom.  Jak se máš co děláš a jestli jsi šťastná. Protože já bez tebe ne, ale pochopím, když ke mě nebudeš cítit to co já k tobě. Protože jsi za posledních pět let holka co se mi dostala pod kůži tak že nevím co mám dělat. Miluju tě Mikaylo. Ale chápu, že potom všem už ke mě necítíš to co já k tobě."     ,,No víš já...

Tak jo po nějaké době je tu další kapitola. Je mi to hrozně líto, že nevyšla dřív a taky, že to stojí za nic. Takže jí asi vymažu. Takže se vás chci zeptat mám jí nechat nebo smazat. Jo a co říkate na nový cover na mou knihu Travel to Love? Já si myslím, že se moc nepovedl, ale tak snad časem vytvořím lepší tak mi napište názor☺

Bára💞