Last Chance [FF Cameron Dallas]

🔐17🔐

Klekla jsem si k záchodové míse a z se začala zvracet. Neměla jsem toho moc a tak jsem prakticky zvracela jenom to co jsem vypila.
,,Miko je ti dobře si v pohodě?" Zeptá se mě Freya. A začne mě hladit po zádech.   ,,Jo je mi dobře." Řeknu, ale zase začnu zvracet.    ,,No to teda vidím. To bude asi z toho letu. Dobrý pojď pomůžu ti." Řekne a pomůže mi vstát když konečně dozvracím i to poslední co jsem měla v žaludku. Celá rozklepaná jsem došla k umyvadlu a vypláchla jsem si pusu a ještě opláchla obličej.

,,Tak co už je to lepší?"    ,,Mnohem lepší." Řeknu a po usměju se. Vážně je mi dobře, ale nechápu proč jsem zase zvracela, ale asi mi jenom neudělal dobře ten let.    ,,Já si myslím, že to bude opravdu jenom tím letem. Teď už to bude lepší." Řeknu a společně s Freyou dojdeme zpátky.    ,,Už dobrý?"     ,,Jo už je to lepší." Řeknu a usměju se, ale hned mě zarazí hlas zvonku. Teta se zářivě usměje a vyskočí ze židle. Doběhne ke dveřím a otevře je. Já stojím uprostřed kuchyně a jenom nechápavě koukám před sebe.

,,Tak Hanzi tohle je moje neteř Mikayla jak jsem ti o ní vyprávěla. Mikaylo tohle je Hanz můj přítel a jeho dcera Emilia." Řekne teta a představí mi vysokého, sympatického muže s modrýma očima a havraníma vlasama. Hned vedle něj stojí tak sedmnáctiletá dívka. Má velké šedomodré oči a hnědé vlasy. Je tak o hlavu vyšší než já.    ,,Těší mě moc ráda vás poznávám. Jsem ráda, že si teta někoho našla." Řeknu a s úsměvem mu podám ruku.   ,,Ahoj jsem Mikayla, ale můžeš mi klidně říkat Miko." Natáhnu ruku k Emilii a ta jí s úsměvem přijme.     ,,Emilia, ale pro tebe Em vždyť jsme skoro rodina." Řekne mile a obě se tomu zasmějeme.

,,Doufám, že jsme nepřišli nevhod?"    ,,Ne vůbec já jsem na odchodu večer si přijedu pro Miku a Em může jít když tak s námi jestli bude chtít tak zatím ahoj, nashledanou."    ,,Ahoj." Obejmu jí a potom zavřu dveře.    ,,Miko pojď sem. Na vem si tohle a tohle vypij."      ,,Na co to je?" Zeptám se když koukám na nějakou skleničku s čímcosi.
,,Neboj je to na sklidnění žaludku, mělo by ti to pomoct." Řekne a podá mi to stejně jako čaj. Trochu se toho napiju. Mojí pusu hned pohltí neskutečná hořkost.    ,,Ne jen to spolkni pomůže ti to rychle to zapij čajem." Nařídí teta a já tak udělám. Trochu si oddechnu.     ,,No vidíš lepší?"
,,Jo dobrý. Jo mohla bych jít za rodičema?"
,,Určitě a na terase jsou květiny tak je tam můžeš vzít." Řekne a já se usměju. Vezmu si lehkou bundu a přes zahradu i s květinami se vydám na hřbitov.

Když stanu před velkou železnou branou. Popadne mě zase taková ta prázdnota, už asi chápu proč se tak Cameron choval já se po ztrátě rodičů taky tak chovala. Otevřela jsem jí, když lehce zaskřípala otevřela jsem jí víc a vstoupila. Došla jsem k hrobu rodičů a ometla opadané lístky uvadlích květin. Do váz jsem dala čerstvou vodu a naaranžovala tam ty překrásné květiny. Chvilku jsem tam jen tak stála a povídala si s nimi. Potom jsem si vzpomněla na to jak mi maminka vyprávěla o tom že jednou potkám svého prince a já jí to nevěřila, ale teď je všechno jinak a možná, že už jsem toho prince potkala.
Rozloučila jsem se s maminkou a tatínkem a protože už se i začalo stmívat tak jsem se vydala na zpět.

Došla jsem domů a tam už na mě čekala Freya. Emilia prý nakonec nepojede takže se uvidíme až tam. Zítra na svatbě. Zabalila jsem si pár věcí a vzala si šaty na zítřek. Společně s Freyou jsme pak dojeli k nim. Pozdravila jsem její rodiče a než jsem se stačila rozkoukat. Už jsme byly u ní v pokoji.     ,,Tak jo sedej a vyprávěj. Máš kluka přátelé co práce? Našla jsi si tam kamarády?" Začala mě bombardovat otázkami.     ,,Tak klid. Práce je super hrozně mě to baví, přátel mám tak akorát a Cameron je ten nejlepší kluk jakého jsem si mohla přát." Řeknu a usměju se.     ,,Takže Cameron? No jo a spala jsi už s ním? Prosím jenom mezi námi." Utěší mě a usměje se. Ta má něco zalubem, takhle když se směje tak to nikdy nedopadne zrovna nejlépe. 

,,No vlastně docela často jsme spolu spali, ale proč tě to zajímá?"     ,,No jen tak počkej tady hned jsem zpátky." Vykřikne a někam odběhne. Trochu si povzdechnu a počkám až se vrátí.
Freya se vrátí a vytáhne krabičku a tabulku čokolády.    ,,Co to je?" Zeptám se a uchechtnu se.    ,,No tohle je test a tohle je čokoláda na nervy."     ,,Test jaký test?" Zeptám se a jenom nevěřícně vrtím hlavou.     ,,No tohle je těhotenský test."     ,,Jo a na co mi bude těhotenský test?" Zeptám se a máchnu nad tím rukou.     ,,Počkej ty jsi myslíš?"     ,,No ta možnost tady je. Ale Miko klid může to tak být a nemusí. Jen pro jistotu." Řekne a podá mi krabičku.

Naštvaně si jí vezmu a jdu do koupelny. Ještě, že má koupelnu svou v pokoji.    ,,Tak jo udělej si oba a pak přijď." Řekne a já naštvaně zavřu dveře.
Rozsvítím si a kouknu se na krabičku. To jsou takový kecy já přece nemůžu být těhotná. Řeknu si pro sebe a vytáhnu dvě tyčinky. Povzdechnu si a udělám si oba dva. Když to mám vezmu je do ruky a vrátím se zpátky.    ,,Tak jo teď musíme počkat pět minut." Řeknu a položím ty testy na stolek.    ,,Nejsi moc nadšená."    ,,Protože mi to přijde jako velká blbost." Řeknu a zkřížím ruce na prsou. Freya jenom pokroutí hlavou a vezme ty dva testy. Trochu se na ně zadívá a pak vykulí oči.
Vždyť to ještě ani pět minut nebylo.

,,Co je?" Zeptám se a natáhnu se po testech, ale Freya uhne.    ,,Freyo co se děje? Dej mi to!" Řeknu naštvaně a Freya na mě otočí oba testy.
Moje panenky se rozšíří a moje ruce si převezmou ty testy.    ,,Ne ne ne!  Tohle ne. Tohle je katastrofa. Tohle se nikdy nemělo stát." Řeknu a rozbrečím se. Na zem upustím dva pozitivní testy a sednu si na postel.    ,,Miko klid ještě to nemusí být stoprocentní. Ještě není pozdě tak jich pojedeme ještě pár koupit." Řekne a já přikývnu. V pár lekárnách s koupíme asi pět krabiček těch prý nejlepších a nejpřesnějších testů. 

,,Tak jo máme jich deset, ale dva necháme. Ranní moč je vždy nejlepší tak ráno si uděláš tyhle." Řekne a podá mi zbytek krabiček. Hned si udělám všechny testy a společně počkáme.  Čtyři dám a Freye a čtyři si nechám.     ,,Tak začni." Pobídne mě a já otočím první test.   ,,Pozitivní." Řeknu a vztekem ho hodím za sebe.    ,,Pozitivní, pozitivní, pozitivní." Hodím je za sebe stejně jako ten první a hlavu si dám do dlaní.    ,,Pozitivní všechny čtyři." Řekne Freya trochu s obavami a já se znovu rozbrečím. Dobře tři bych pochopila, ale deset pozitivních testů to už je moc.    ,,Miko já nechci být nějak to, ale myslím si, že je to už víc jak pravděpodobné, že jsi v tom." Řekne a položí mi ruku na rameno.     ,,Víš co půjdeme spát a zítra uvidíme."     ,,Jo třeba je to všechno jenom sen a já se z něho brzy probudím." Řeknu a lehnu si na menší rozkládací gauč a popřeju dobrou noc. Potom se už pohořím do říše snů.

Ráno se probudím a potichu dojdu do koupelny. Vezmu si ty testy a oba dva si udělám. Mezitím si vyčistím zuby a dám si sprchu. Usuším se a obleču se stejně mám ještě čas než si na sebe budu brát šaty. Vlasy si pročešu a stáhnu do culíku. Moje oči zabruslí na testy. Jenom si povzdechnu a otočím je. Bohužel nic nového. Vydám se do pokoje.  ,,Tak co?" Zeptá se ještě rozespalá Freya a já sklopím zrak k zemi a dojdu k ní. Sednu si na postel.    ,,Tak co Miko?"     ,,Pozitivní."

Tak jo máme tady další kapitolu teď jsem se trochu rozjela protože mě to trochu chytlo a dostala jsem inspiraci. Dneska zkusím vydat tu novou a vy se pak rozhodnete.

Bára💞