Last Chance [FF Cameron Dallas]

🔐19🔐

Zabouchla jsem se v pokoji a snažila se to rozdýchat. Tohle jsem přehnala a hodně jsem to přehnala.     ,,Mikaylo okamžitě mi vysvětli co se to s tebou děje. Já ti přece nic neudělal?"  Vpadl do pokoje rozzuřený Cameron. Můj dech se zrychlip naposledy jsem tohle zažila když jsem ho viděla poprvé. Tu zlost, nechápavost, smutek, bolest, ale tentokrát i něco víc. Lásku. Najednou mi bylo hrozně líto toho co jsem řekla.      ,,No já. Omlouvám se nemyslela jsem to tak já prostě."
,,Ty co já to nechápu myslel jsem si, že si říkáme všechno?"     ,,Ale já ti říkám všechno." Řeknu a pokusím se usmát.    ,,Takže mi nic netajíš?"   ,,Ne." Zalžu a usměju se no jestli se tomu tak dá říct.     ,,Proč mi, ale něco řiká, že mi něco tajíš." Řekne a zamračí se.    ,,Ne nic ti netajím vážně co kdyby jsi teď šel dolů. Já si v klidu vybalím a pak něco uvařím. Jo?" Řeknu a on přikývne sice se mu to moc nelíbí, ale nakonec odejde. Trochu se mi uleví, ale ten pocit provinění mě celou začíná pohlcovat.

Vezmu si kufr a začnu si vybalovat. Nejdříve jsem schovala ty testy na kterých byly pořád jasně definované dvě čárky. Chtělo se mi brečet. Musím lhát což nemám ráda a navíc člověku, kterého miluju víc než cokoliv. Když mám vybaleno odnesu špinavé oblečení do koupelny a dám je do pračky, kterou zapnu.  Potom se vydám dolů do kuchyně, kde už na mě čeká Cameron.
Nadechnu se a nahodím úsměv.    ,,Tak co si dáš?" Zeptám se a on se na mě jenom podívá a zkříží ruce na hrudi.     ,,Co to s tebou je? Nikdy jsi neměla takové výkyvy nálad. Takže mi řekni co se děje?!" Řekne a já se zarazím. Beze slov se rozejdu k němu. On však natáhne ruku a zabrání mi v dalším krku. Jeho ruka se zastaví na mém břiše. Ještě to není na mě poznat, ale co kdyby náhodou.

Rychle a prudce se odtáhnu.     ,,Stalo se něco? Chováš se divně."     ,,Promiň já to bude tím letem. Zase jsem viděla lidí, které jsem výdala dvanáct let. A ještě jsem z toho zase trochu mimo. Omlouvám se, že jsem na tebe tak ošklivá, ale prostě to místo a ještě jsem se byla podívat za rodiči tak to na mě trochu dopadlo." Řeknu a sklopím zrak k zemi.     ,,Promiň já asi jsem to taky přehnal. Měl jsem o tebe starost. Nejsi nemocná?"    ,,Ne je mi dobře, ale je tady takový problém." Řeknu a nadechnu se.     ,,Jo a jaký problém?"     ,,No ono se tomu nedá úplně říkat problém, ale je to takové téma, které bych ti měla zdělit." Začnu, ale zvonek mě přeruší.

,,Počkej." Zastaví mě Cameron a dojde ke dveřím.
Smutně si povzdechnu a stoupnu si za kuchyňskou linku.    ,,Ahoj Leno co ty tady děláš?" Uslyším překvapený hlas Camerona a tak trochu nastražím uši.     ,,Ahoj doufám, že netuším, ale nemohl by jsi na chvíli zajít ven potřebovala bych si s tebou promluvit." Řekne a to mě docela rozhodí.    ,,Camerone děje se něco?" Přijdu k nim a nejistě se zeptám.     ,,Je promiň nevěděla jsem, že tu máš návštěvu. Promiň, ale potřebovala bych si s ním promluvit tak jestli by mohl jít se mnou?"     ,,Ne v pořádku, klidně buďte tady já si jdu něco zařídit." Řeknu a vezmu si svou kabelku, která byla na botníku. Vezmu si klíče od auta, který mi Cameron půjčil a nasednu do něj. Mám rozpolcené myšlenky. Najednu stranu je asi dobře, že jsem vypadla a na druhou stranu asi nebyl úplně dobrý nápad je tam nechávat o samotě.

Když dojedu ke své doktorce lépe řečeno gynekoložce, které jsem léčila dceru. Tak snad by mě mohla ještě vzít. Zaparkuju před domem kde má i ordinaci. Dojdu do vnitř a tam nikdo nesedí. Chvilku počkám a když vyjde sestra s paní, která už odchází tak si všimne mě.     ,,A slečna Jeffersonová tak co jak se máme?"      ,,No bylo i lépe má doktorka čas víte něco bych."    ,,Určitě pojďte dál."  Řekne a pustí mě dovnitř.    ,,Dobrý den slečno co vás trápí?" Zeptá se jako vždy mile.

,,No vlastně jak bych to řekla. Mám takové tušení, že jsem těhotná." Řeknu a sednu si. Vytáhnu své dva testy a podám jí je.    ,,Dobře. Tak se na to podíváme. Uděláme ultrazvuk a uděláme odběr krve." Neřídí šetře a ta připraví injekci. Nejdříve mi vzali krev a potom přišel na řadu ultrazvuk.     ,,Tak vy si myslíte, že jste těhotná?"
,,No ano mám časté nevolnosti, ty testy a pak mám spoždění už dva týdny."     ,,No mám pro vás dobrou zprávu. Jste těhotná slečno, přesněji v sedmém týdnu. Tady na tom monitoru vidíte svou dělohu a tady je jeden plod a tady je druhý."
,,Cože j..jak j..jako dva plody?" Trochu mě pohltí strach.    

,,No to znamená, že se svým přítelem čekáte dvojčata, bohužel vám zatím nezdělím jejich pohlaví, ale termín odhaduji kolem sedmnáctého ledna. Tak jo dám vám obrázek a průkaz a za tři týdny na prohlídku." Řekne a všechno mi to vypíše. Vezmu si to a s poděkováním odejdu. Chce se mi brečet. Takže když nás Cameron nebude chtít tak mi na krku zůstanou dvě děti? Ne Mikaylo ty to zvládneš. Řeknu si pro sebe a nasednu do auta. Nastartuju a rozjede se domů.

Zaparkuju v garáži a pomalu se dostanu domů. Jsem zvědavá co mě tam čeká. Vejdu dovnitř a moje oči se rozšíří.     ,,Panbože." Vydechnu když uvidím ten bordel, rozbité talíře, skleničky, vázy.
,,Camerone?!" Zavolám, ale nic potom si všimnu, že se díky na terase. Trochu nesměle dojdu k němu a podívám se na něj.     ,,Camerone co se stalo?" Zeptám se a položím mu ruku na rameno.
Trochu s sebou trhne a zabodnedo mě oči. Potom je, ale zase odvrátí.    ,,Neřeš to!" Vyhrkne a kopne do sebe panáka.     ,,Prosím Camerone řekni mi to."      ,,Doprdele řekl jsem ať to kurva neřešíš! Pokud vím tak ty mě taky úplně neříkáš všechno a pravdu."  Vykřikne a hodí skleničku na fasádu baráku, která se rozbila na milion kousků.

,,No povídej co si si byla zařídit. Proč mám takový pocit, že mi neříkáš pravdu. No? Tak se mi svěř. Když mi teda podle toho jak ty pořád naivně trvdíš, že mi říkáš všechno. Tak honem kde jsi byla. Řekneš mi to?"      ,,No Camerone já byla, teda jsem no já.."

Tak jo máme tady další kapitolu. Jaký jste měli dneska den já dneska báječný 😅No dobře zpátky k příběhu teď se nám to trochu vyrovnalo. Myslíte si, že mu to Mika řekne nebo z toho zase vycouvá a co se stalo s Cameronem napište mi co si o tom myslíte.

Bára💞