Last Chance [FF Cameron Dallas]

🔐16🔐

O měsíc později

Zítra brzy ráno odjíždím do Švédska na svatbu mojí nejlepší kamarádky Freyi už se nemůžu dočkat. Cameron mě zítra odveze na letiště. Sice tam letím jenom na tři dny, ale to vůbec nevadí za tři dny se toho dá stihnout hodně. Právě teď si dobaluju poslední věci.    ,,Tak co už máš zabaleno?" Vejde do pokoje Cameron a já se leknutím otočím.     ,,Jo už jo."     ,,Dobře, ale víš, že mi budeš moc a moc chybět. Co si tady bez tebe počnu." Řekne a věnuje mi pusu na čelo.  
,,Ale ty to zvládneš a pak. Mě se taky bude stýskat." Řeknu a usměju se.

,,Neboj se vrátím se brzy a navíc budu psát a volat hned jak budu mít čas."    ,,Dobře, ale ještě než odjedeš tak by jsme mohly."      ,,Camerone promiň, ale dneska ne není mi zrovna nejlépe."
,,Zrovna dneska tě bolí hlava?"     ,,No právě, že spíš břicho."     ,,Jo takhle už to chápu to jsou ty ženské problémy ta bouře hormonů co máte jednou za měsíc." Řekne a je nad tím protočím panenkama.     ,,No právě, že zatím ticho před bouří a to mě trochu děsí, ale věřím, že to bude dobré." Řeknu a políbím ho.     ,,Ale pomazlit by jsi se semnou mohla." Řekne a já se usměju.    ,,Jo to by jsme mohly." Řeknu a přitulím se k němu.
,,Tak se koukneme na film a potom si dáme společnou koupel."     ,,Jo to zní parádně." Řeknu a usměju se.

Druhý den ráno se probudím brzy ráno. Hlavně kvůli tomu, že se mi zvedl žaludek a tak jsem vylezla potichu z postele, abych neprobudila Camerona. Doběhnu do koupelny a sednu si k záchodové míse. Chvíli to sice trvá, ale potom hned začnu zvracet. Není to nic příjemného, když už nemám co zvracet. Celá zpocená spláchnu záchod a dojdu se opláchnout a hned si vyčistím zuby a lehce se nalíčím své dlouhé vlasy si stáhnu do drdolu a vrátím se zpět do pokoje.
Cameron pořád spí takže si vytáhnu oblečení, které si vezmu na sebe.

,,Dobré ráno." Ozve se zamnou a já se rychle otočím.    ,,Dobré ráno." Řeknu nervózně a zasměju se.     ,,Stalo se něco?"     ,,Ne, ne všechno je v pohodě. Oblíkneš se prosím za hodinu mi to letí." Poprosím ho a zmizím z pokoje. Musím si trochu oddechnout a hlavně vzpomenout co jsem včera mohla sníst tak špatného.    ,,Stalo se něco?" Vytrhne mě z přemýšlení Cameron.    ,,Nic tak jdeme ať to stihnu." Řeknu a bez dalších slov se vydám dolů do předsíně na sebe si vezmu džínovou bundu je sice začátek června, ale ve Švédsku je chladněji než v LA takže se bude hodit. Cameron mi vezme kufr a společně se vydáme do auta.

Když dojedeme na letiště mám asi půl hodiny na to odevzdat zavazadlo a projít kontrolami. Rozloučila jsem se s Cameronem a vydala se vstříc kontrolám. Ty jsem prošla docela rychle, ale nějaký čas to zabralo a tak jsem šla rovnou do letadla. Letušce jsme podala letenku a, když mě pustila šla jsem si rovnou sednout na svoje místo a počkala až cestující nastoupí letadlo bude odlétat.

,,Prosíme všechny cestující, aby se připoutali budeme odlétat." Řekne letuška a já se připoutám. Konečně zase uvidím lidí, které znám a mám tak moc ráda. A hlavně ta místa co si pamatuji. Netrvá to dlouho a já se začnu do své knihy, kterou jsem si do letadla vzala. Když jí dočtu rozhodnu si pustit film. U toho jak jinak než usnu. Probudí mě až oznámení o tom, že budeme přistávat. Připoutám se a kouknu z okýnka. Musím se usmát, když pod sebou spatřím rodné Švédsko. Kdyžetadlo přistane. Odpoutání se vezmu si svůj batoh a vydám se pro kufr.
Když si ho vezmu vydám se hledat tetu.

,,Miko!" Ozve se za mými zády a já se nadšením otočím.    ,,Teto Elzo." Vypísknu a skočím jí kolem krku.   ,,Jsem hrozně ráda, že tě zase vidím teto. Jak jsi se tady měla?" Zeptám se a usměju se.
,,No já se měla dobře s někým bych tě chtěla seznámit." Řekne a úplně zčervená. Já se jenom usměju a znovu jí obejmu.    ,,Tak půjdem." Řekne a vezme mi kufr. Obě dojdeme k autu a teta dá kufr do auta. Já si sednu na místo spolujezdce a připoutám se. Teta si sedne za volant a taky se připoutá. Strčí klíčky do zapalování a nastartuje.
Pomalu vycouvá a rozjede se.

Přijedeme konečně domů. Nic moc se tady nezměnilo a to se mi líbilo. Vypadá to tady jako když jsem odjela. Menší cihelný baráček se zahrádkou. Musela jsem se usmát.    ,,Tak pojď prosím tě ať tady nestojíš." Řekne teta a zasměje se. Já jenom zavrtím hlavou a následuju jí dovnitř. No opravdu se tady nic nezměnilo jak by taky mohlo.   ,,Tak pojď musíš být unavená."     ,,Ne teto nejsem unavená. Mohla by jsi mi uvařit čaj ten tvůj bylinkový na žaludek?"
,,No jasně, ale tobě není dobře. Nejsi nemocná?"
,,Ne teto to bude z toho letu." Řeknu a tím jí trochu uklidním.     ,,Tak se posaď a já ti ho udělám. Jo a za chvilku přijde Freya a budeme probírat tu zítřejší svatbu."     ,,Dobře tak jo." Řeknu a posadím se ke stolu.     ,,Ještě se skočím převléknou." Řeknu a rychle i s kufrem zaběhnu do pokoje a převléknu se. Když přijdu dolů teta už má čaj hotový. 

,,Tak povídej jak se ti tam líbí?" Zeptá se a já se usměju.     ,,No je to tam hezké, ale né tak jako tady. Mám tam kamarády Emmu, Bena, Thomase, Sierru, Brenta, Nathaniela a Camerona." Při vyslovení jeho jména jsem se trochu začervenala.    ,,Aha takže hádám, že ten poslední nebude jenom kamarád, že?" Zeptá se a já přikývnu.      ,,No Cameron je můj přítel." Řeknu a teta se usměje.    ,,Je vidět, že jsi hodně zamilovaná, ale to je dobře." Řekne a položí mi ruku na tu mou.

,,Ahoj holky tak jsem tady." Ozve se hlas mé vůbec nejlepší kamarádky Freyi.    ,,Freyo!" Vykřiknu a rozběhnu se k ní. Hned jí skočím kolem krku.    ,,Ahoj Miko hrozně moc si mi chyběla. Škoda, že ta rozlučka se svobodou byla už včera, ale prostě nemohli jsme jinak, ale uděláme si holčičí večer s přespáním a zítra mi pomůžeš ano?"     ,,Moc ráda." Řeknu a pevně jí obejmu.    ,,Tak jo holky ještě něco musíme probrat tak si to všechno řeknete večer." Napomene nás teta a mi obě přestaneme mluvit a sedneme si ke stolu.   ,,Tak jo já napeču a brzy ráno to odvezu tvojí mamce."     ,,Jo jasně, Elzo mohla by jsi."  Bylo to poslední co jsem slyšela, protože jsem se ponořila do myšlenek. A hlavně na to jak se mi znovu zvedá žaludek. Rychle jsem si dala ruku před pusu a v rychlosti jsem utíkala na záchod.   ,,Miko?!" Slyšela jsem za sebou starostlivé hlasy než jsem za sebou zavřela dveře od koupelny.

Tak jo dneska jsem stihla ještě jednu kapitolu. Jenom jsem se chtěla zeptat. Jak už jsem říkala tak mě napadl nový příběh, ale byl by zase se Shawnem tak by mě zajímalo jestli by vám to vadilo nebo ne a jestli to má cenu předem děkuji

Bára💞