Last Chance [FF Cameron Dallas]

🔐20🔐

,,Ne víš co neříkej mi to stejně bych toho mohl potom litovat." Řekne a moje srdce se rozpadne na milión kousků. Slyšela jsem dobře?     ,,Camerone počkej!"      ,,Promiň, ale teď nemám pro změnu čas já." Řekne a odejde. Chce se mi brečet. Rychle ho doběhnu a zastavím ho.
,,Camerone?!"     ,,Miko co chceš?"      ,,Potřebuji ti něco říct." Řeknu a nervózně si skousnu spodní ret.     ,,Jo vážně a co zase mi něco nalžeš."      ,,Ne tentokrát ti řeknu pravdu vážně jenom prosím mě vyslechni."       ,,Tak fajn, ale jestli."      ,,Ne neboj jenom pravda. Přísahám." Cameron jenom přikývne a sedne si na pohovku v obýváku.

,,Mohla bych se tě zeptat jak si reagoval na dítě, které si čekal s Ellie?" Ano věděla jsem, že ho to zraní, ale potřebuju to zjistit.     ,,Myslel jsem, že mi chceš něco říct a né vytahovat ty posraný vzpomínky!" Zařval na mě.     ,,Já to věděl neměl jsem se do toho pouštět už teď toho lituju." Řekne a to mi nažene slzy do očí.     ,,Co tím chceš říct?" Zeptám se a poposmrknu.     ,,Toho, že jsem si myslel, že mi budeš věřit, ale ty mě ničíš co jsem ti provedl? Promiň, ale lžeš mi a navíc vytahuješ téma pro mě bolestivý a jednou pro vždy uzavřený. Promiň, ale měli by jsme si dát pauzu. Teď potřebuji být sám. Nejdřív Lena a teď ty. Běž."      ,,Ne Camerone prosím."      ,,Jdi je konec." Řekne a mě se úplně rozpadne celý svět.

Rozbrečím se na plno a vyběhnu schody do pokoje vezmu si kufr a zabalím si věci i se svým kufrem zamířím dolů. Ani se na něho nepodívám. Přesně tohohle jsem se bála. Toho, že ho ztratím. Co mám dělat. Honí se mi hlavou po cestě na autobusovou zastávku. Když tam dojdu autobus akorát přijede a odveze mě domů no vlastně k Emmě. Vyjedu výtahem k jejímu bytu a zazvonním. Ze dveří vykoukne Emma s úsměvem, když mě ale spatří úsměv jí že rtů zmizí.

,,Miko co se stalo?"      ,,On se semnou rozešel." Řeknu a s brekem jí padnu do náruče.      ,,Cože?!"
Zeptá se překvapeně a zároveň naštvaně.      ,,Mohla bych u tebe na chvíli zůstat nechci teď být sama." Řeknu a ona přikývne.     ,,Jasně kočko pojď stejně jak teď kluci odjeli na tu stáž do Evropy tak by mi tady bylo smutno když se vrátí až na konci září. Alespoň mi budeš dělat společnost." Řekne a pustí mě dovnitř.     ,,Tak jo nejdříve ti pomůžu vybalit a ty mi potom všechno řekneš."      ,,Děkuju jsi strašně hodná." Řeknu a když dojdeme do mého bývalého pokoje začneme vybalovat. Nejdříve z kufru vytáhnu kabelku, ze které se vysypou snad všechny moje věci.

Rychle je začnu sbírat. Můj ultrazvuk a jeden test. Tak počkat byly dva.     ,,Ne! ne!" Zakleju a začnu hledat ten druhý test.     ,,Miko co se děje proč tak plašíš?" Zeptá se, ale když se koukne na postel kde leží těhotenský test a můj ultrazvuk. Pochopí.
,,Tak moment on se s tebou rozešel kvůli tomu, že s ním čekáš rodinu?"      ,,Ne on to neví. Naštval se, protože tam u nás byla nějaká holka, před tím byl úplně normální, ale když odešla choval se jako vyměněný. Bála jsem se mu to říct a když jsem k tomu našla odvahu tak mi řekl, že by toho mohl akorát litovat a pak už jenom, že je mezi námi konec. Dělala jsem si snad deset testů a tyhle dva byly nejpřesnější a teď mám jeden já a ten druhý je u Camerona a jestli ho najde." Ani to nedokončím, protože se rozbrečím.      ,,Ne klid on ho nenajde a když tak třeba pochopí co způsobil a přijede si pro tebe. Teda vlastně pro vás." Řekne a usměje se.      ,,Ale to nic nemění na tom, že je to úplný debil." Řekne a zasměje se.

,,No, ale neplakej a pověz mi jaká byla svatba?" Snažila se mě trochu uklidnit. No trochu se jí to povedlo. Udělali jsme si čaj a já jí všechno odvyprávěla.      ,,Páni ta tvoje kamarádka se má. Taky bych se vdávala. Neboj on pochopí co udělal za chybu a příjde." Řekne a položí mi ruku na rameno.

Z pohledu Camerona

No bezva, nejdříve Lena a teď i Mikayla co to s těmi, ženami je sakra. No dobře možná jsem to trochu přehnal. Neměl jsem jí říkat, že je mezi námi konec, ale měl jsem vztek a ten pocit, když mi neříká pravdu byl ještě horší no a potom Lena, která mi na hrnula do hlavy takových sraček, že jsem prostě vypěnil. Nemůžu přece kvůli tomu, že Ellie už není úplně zavrhnout lásku k jiné. Dobře přiznávám neměl jsem si to vylít na Mikayle, ale asi to jinak nešlo. Z mého přemýšlení mě vytrhl zvonek. Neochotně jsem se zvedl z gauče a došel ke dveřím.

,,No co je?" Vyjedu nepříjemně po ségře, která stojí ve dveřích.      ,,No co je? Ty zase máš nějaký splín." Řekne a vejde do domu.     ,,Kde je Mika?" Zeptá se a já se zarazím.     ,,No mi jsme se rozešli." Řeknu jakoby nic, ale uvnitř mě to hrozně zraňuje.     ,,Jo tím chceš říct, že ty jsi se rozešel s ní." Řekne a vlepí mi pohlavek.      ,,Au! Za co?"     ,,To bylo za to, že jsi na ní zlej. Ještě včera si říkal jak jí miluješ, že ti moc chybí, dělal si tady divadlo jak se ti po ní strašně moc stýská a dneska jí odkopneš? Proč?"     ,,Prostě mi lže!" Vykřiknu a rozhodím rukama.   ,,Ježiši. Já ti nemyslím, že ti lhala, ale třeba je něco co se ti bojí říct a tak zatlouká, ale rozcházet se s ní, když se prakticky nic nestalo tak jsi si to pěkně posral. Ten svůj už tak posranej život!" Vyjeklaa zkřížila ruce na prsou.      ,,A neříkej, že nemám pravdu."
,,No."     ,,No co?"      ,,Máš pravdu, lituji toho, ale nevím co mám dělat."      ,,Dneska už nic, ale zítra za ní dojdi. Protože jinak budeš litovat toho, że jsi ztratil tu nejlepší holku." Řekne a rozloučí se semnou a odejde. To na ní sedí vždycky něco řekne a pak odejde.

Z Pohledu Mikayly

Ráno jsem se probudila a musela utíkat na záchod. Doběhnu do koupelny a sednu si k míse. Když vyprázdním svůj žaludek. Celá spocená dojdu k umyvadlu a opláchnu si obličej a rovnou si vyčistím si zuby. Dneska jsem doma sama Emma jela do práce a já si vzala dovolenou. To budu muset vzít přesčasů. Začala jsem se upravovat než mě vytrhl zvonek. Přestala jsem ve své činnosti a vydala se otevřít. Došla jsem ke dveří a otevřela.     ,,Co si? Camerone?"     ,,Miko je mi to líto co se stalo nemyslel jsem to tak. Nechtěl jsem se s tebou rozejít jednal jsem ve vzteku. Nemám rád když mi někdo lže."      ,,Promiň, ale já ti nelhala, ale jestli si myslíš, že lžu tak to už si nemáme co říct." Řeknu a chystám se zavřít, ale on mi v tom zabrání.
,,Miko nemůžeme si promluvit jako normální dospělí lidé?" Zeptá se a já ještě trochu naštvaně ho pustím dovnitř. 

,,Tak proč jsi tu? Co potřebuješ? Ne víš co neříkej nic ještě bych toho mohla litovat." Řeknu a vidím jak ho to překvapilo a lehce ranilo.     ,,Promiň nechtěla jsem tě."     ,,Ne zasloužil jsem si to za to co jsem ti provedl. Ale prosím, nechci tě ztratit si jediná se kterou po dlouhé době prožívám to co jsem myslel, že už nikdy nedokážu. Prosím jestli se něco děje řekni mi to já to pochopím a taky pochopím jestli jsi se zamilovala do někoho jediného."      ,,No vlastně někdo tady je do koho jsem se zamilovala." Řeknu a on sklopí hlavu.
,,To chápu."      ,,Ne nic nechápeš." Řeknu a podám mu ultrazvuk. On se na to podívá a trochu se zarazí.     ,,Co to je?" Zeptá se a vezme si ode mě ten obrázek.    ,,To je ultrazvuk?" Zeptá se znovu a já přikývnu. Do očí se mi nahranou slzy.    ,,Mikaylo to nemyslíš vážně?"     ,,Promiň já."      ,,To je úžasné mi spolu budeme mít rodinu." Řekne a vezme si mě do náruče.     ,,Tak tohle jsi se bála mi říct. To si nemusela jsem rád, že vás mám."      ,,Tak jsem ráda, že vás tři mám."      ,,Počkej tři jak tři?"     ,,No tak se podívej ještě jednou a pořádně."

Tak mám tady další kapitolu omlouvám se že vychází až teď, ale nebylo moc času😅 no a taky je to vidět na té knize nevím asi jí vymažu😅

Bára💞