Last Chance [FF Cameron Dallas]

🔐3🔐

Po asi dvanácti hodinovém letu. Letadlo konečně přistálo na letišti v LA. Trochu jsem si oddechla, ale hned mě pohltila mírná nervozita. Na letišti by na mě měla čekat moje nová spolubydlící Emma. Tak doufám, že se mi hned první den nestane nějaká nehoda nebo se neztrapním hned první den v práci to by asi nebyl úplně dobrý začátek.
Pomalu jsem se vyhrabala rozespale z letadla a počkala na svoje kufry.

Když přijeli jeden stevard mi je pomohl sundat a s úsměvem mi je předal. Věnovala jsem mu děkovný úsměv a popřála mu hezký zbytek dne. Pak už jsem se vydala do letištního chaosu a zmatku všech cestujících. Po očku začnu hledat ceduli s mým jménem.     ,,Ahoj." Ozve se neznámý hlas za mnou a já se leknutím otočím na vysokou špinavou blondýnu a šedomodrýma očima.   ,,Promiň nechtěla jsem tě vyděsit. Ty budeš Mikayla." Řekne a já s úsměvem přikývnu.
,,Ahoj jsem Emma Smiteová tvoje nová spolubydlící a schodou okolností i kolegyně z práce." Řekne a natáhne ke mě ruku, kterou s radostí přijmu.

,,Tak pojď dneska se zabydlíš trochu si odpočineš a zítra tě šéf čeká v práci." Řekne a vezme mi jeden můj kufr. Jenom s úsměvem přikývnu a následuju jí ven před halu. Hned jak vyjdu ven mě oslepí sluneční paprsky, které, ale příjemně hřejou mé tváře. Musím vypadat opravdu legračně, když mi slzý oči, ale stejně se usmívám jak příjemné to sluníčko je.    

,,Ty na tohle asi moc zvyklá nejsi viď?" Zeptá se mě Emma, když dáváme moje kufry do jejího auta.     ,,No vlastně ani ne. U nás je teď docela zima a hlavně pořád prší nebo padá sníh s deštěm. Někdy opravdu otřesné." Řeknu a trochu se oklepu zimou při vzpomínce na ty mrazy, které tam občas panují i na jaře.     ,,No tak tady je to trochu jinak, ale všechno ti řeknu až doma." Řekne a zavře kufr auta. Já s úsměvem přikývnu a sednu si na místo spolujezdce. Emma stejně jako já zaujme svoje místo a připoutá se. Nastartuje a rozjede se. Hrozně se těším, ale zároveň mám strach.

,,Tak jo jsme tady." Vytrhne mě Emma z mého zamyšlení. Můj pohled se zabodne do velkého luxusního mrakodrapu. Páni to asi nebude nějaký malý byteček v chdínské čtvrti. Ani si nevšimnul, že na to civím už asi dvě minuty s otevřenou pusou.    ,,Tak co líbí?"    ,,No je to super."    ,,To víš jako psycholožka si vyděláš docela hodně, kór když máš složitého pacienta." Řekne a vezme mi moje kufry. No jo jsem tady z toho trochu mimo, ale snad se to časem spravý.

,,Tak tady to je." Řekne a otevře dveře teď už od našeho bytu.     ,,Páni páni. To je, ale neskutečný. Vstoupím do obrovské prosklené místnosti. Kam se sluneční světlo line ze všech stran. Obrovský obývák je spojen s velkou kuchyní a nad vstupem na balkón se točí pár dřevěných schodů. Do druhé patra tohohle bytu.    ,,No tak šup běž." Pobídne mě Emma a já se pomalu vydám nahoru. Na pravé straně je koupelna a na levé dvoje dveře od pokojů.

,,Tak tady je ten tvůj." Řekne a otevře dveře od menšího pokojíčku, který působí velice útulně. V rohu velkého okna byl pracovní stůl. Uprostřed stála velká postel. A u zdi na proti oknu stála velká skříň.    ,,Tak jo trochu se tady zabydli, odpočiň si a potom ti to trochu tady ukážu." Řekne a nechá mě tu i s mými kufry. Trochu jsem si povzdechla. A jeden kufr jsem dala na postel a vybalila a dala do skříně. Knihy jsem dala na poličku nad stolkem. Potom jsem se převlékla a věci do koupelny jsem si odnesla do velké, čisté koupelny. Páni z tohohle bytu mě až oči přecházeli.

Po asi hodině jsem se vydala do obýváku za Emmou.   ,,Tak co připravená poznat trochu LA?" Zeptá se a já přikývnu.     ,,Tak pojď Mikaylo." Řekne a hodí mi moje klíče od bytu.     ,,Prosím stačí Miko." Řeknu a ona stejně jako já se usměje. Společně se vydáme do ulic slunného LA.  Musím říct, že je to tady vážně hezké. Asi se mi tady bude líbit.

Když jsme se na večer vrátili domů. Šla jsem se osprchovat, protože večeři jsme si dali večeři. Popřála jsem dobrou noc Emmě a šla zavolat tetě. Povídali jsme si asi dvě hodiny a potom jsme si popřáli dobrou noc. Telefon jsem si dala na noční stoleček a zhasnu lampičku na nočním stolečku. Zachumlám se do peřiny. Zavřu oči, ale usnout nemůžu.     ,,Klid Mikaylo. To bude dobrý zítra je tvůj velký den. Zvládneš to všechno bude v klidu to zvládneš." Povzbuzovala jsem se než jsem konečně usnula.

Ráno mě probudili jak už tady asi bude zvykem sluneční paprsky, které lehce prosvítali přes zatažené rolety. Trochu jsem se zamračila a přetočila se zády o oknu.     ,,Dobré ráno. Vstávat a cvičit." Vtrhne do mého pokoje Emma a totéž vytáhne rolety. Takže mě sluníčko oslní ještě víc. Tak na tohle opravdu zvyklá nejsem. Já která byla zvyklá stávat za tmy.     ,,Pojď vstávej."     ,,Ne Emmo mě se nechce." Zabrblám a rukou si překreju oči.     ,,Fajn, ale máš půl hodiny na to, aby si se připravila." Řekne a já se kouknu na hodiny. Sakra já si zapomněla nařídit budík.

Rychle vstanu a letím do koupelny, která je hned na proti mému pokoji. Vezmu si kartáček a pastu a pořádně si vyčistím zuby. Potom si vezmu svoje líčení a lehce se namaluju. Rozčešu si vlasy a stáhnu je do úhledného drdolu. Tohle všechno mi zabere patnáct minut. Potom vlítnu do pokoje a vezmu si na sebe svoje oblíbené letní šaty a na to si dám lehkou džínovou bundu. K tomu zvolím lehké pampeliškové balerínky. Vezmu si svou kabelku a doslova naházím do ní co budu potřebovat. Potom už seběhnu schody dolů. Kde už na mě u dveří čeká Emma. Omluvně se usměju a následuju jí ven k jejímu autu. Obě nasedneme a jediný co postřehnu je nastartování a potom už se scela ponořím do svých myšlenek. Jsem docela dost nervózní, ale říkala jsem si, že to zvládnu.

,,Tak jo jsme tady." Oznámí mi Emma, když vyjíždíme do nemocničního campusu odděleno branou a vysokou cihelnou zdí. To už se trochu proberu a začnu vnímat. Tohle je vlastně něco jako normální nemocnice akorát tady se lidé léčí s psychických problém a na pokoji jsou sami.
Jenom jsem na to koukala a poslouchala Emmu jak mi popisuje kde co je. Jinému by tot místo nahánělo pocit nejistoty, ale pro mě to znamená pocit radosti trochu divné já vím, ale časem vám to vysvětlí.    ,,Tak vystupovat." Řekne Emma a já přikývnu posbíráme svoje věci a vydáme se dovnitř.

Tak jo máme tady další kapitolu co myslíte jakého asi Mika dostane pacienta😅 napište mi když tak

Bára💞