Lepší málo než nic

6. část

Elektronický zámek dveří jeho auta téměř neznatelně ťukl, když se zamkl, a obklopilo ho téměř dokonalé ticho a čistý vzduch proudící přes filtrační systém vlastní výroby. Výjimečně byl opravdu rád, že na odpoledne hlásili deště a on si proto vzal auto se střechou. Skutečnou, nefalšovanou střechou, ne tou zatahovací ve stylu Iron Mana. Pocit, který přinášela celistvá kostra auta, byl docela jiný. Jak směšné, vzhledem k tomu, že Tony věděl, rozdíly v bezpečnosti a vzhledu jsou zanedbatelné. Dokázal je i vypočítat, zhodnotit, poměřit a odříkat specifikace každého bezpečnostního prvku každého svého auta, ať už technickou nebo počítačovou část. Zatraceně, většinu těch aut vyrobil téměř od prvotních součástek. Neexistoval žádný logický důvod, aby se v tomto autě cítil bezpečněji než v jiném, bez střechy, přesto to tak bylo.

Prudce uhodil rukou do volantu.

Pocit zlosti na sebe samého a znechucení přecházející téměř v pocit na zvracení se v něm měnilo ve velmi výbušnou směs. Netušil, co v něm vzbuzuje ty pocity víc, jestli to, že ho dokázal Loki obelstít, nebo způsob, jakým to udělal. Loki v jeho posteli… doteky Lokiho rukou… jeho měkká a hladká kůže… zachvěl se, jen si na to vzpomněl. Přes tu podivnou skutečnost, že měl v posteli ženu, co byla předtím mužem nebo něco v tom smyslu, se teprve pomalu dostával a nevěděl jistě, co si o tom má myslet, ale rozhodně byl znechucený skutečností, že spal s Lokim. Psychopatem se světovládnými tendencemi, masovým vrahem, šílencem, superzločincem a všeobecně dost nepříjemným člověkem. S Lokim, pro všechno na světě, s Lokim!

„Kurva!“ uhodil do volantu podruhé. „Kurva! Kurva! A ještě jednou kurva!“ pokoušel se ze sebe dostat vztek, místo toho jenom pojmenovával, čím Loki je, a to ho štvalo ještě víc. „Potřebuju sprchu, dlouhou, horkou sprchu, abych ze sebe ten hnus dostal, a vyhodit všechno, čeho se Loki dotýkal… nebo rovnou vydesinfikovat celý byt. Jo, to by mohlo pomoct,“ odsouhlasil si, „vyhodit všechen nábytek, vytrhat podlahu, oškrábat zdi, všechno vydesinfikovat a znovu zařídit. Nebo bych mohl postavit rovnou celou novou věž,“ napadlo ho posléze, to by rozhodně bylo jednodušší, ale přeci jen postavit někde novou věž by bylo dost komplikované, už jen ta zatracené stavební povolení, bude muset stačit rekonstrukce jeho deseti pater. „Jarvisi, potřebuji, abys naplánoval a uskutečnil kompletní rekonstrukci mého bytu ve Stark Tower. Všechno, co jde sundat a vyhodit, nech sundat a vyhoď, pak to chci nové. Jen to nejlepší a nejdražší, co seženeš, jako vždycky.“

Deset vteřin se nic nedělo, dvacet, pak dokonce třicet a jeho příkaz nedostal žádnou odpověď. To nebylo normální. Pokud byl Jarvis v provozu, odpovídal okamžitě bez ohledu na to, odkud ho volal.

„Jarvisi?“ zkusil to znovu, ale opět bez odpovědi. „Jarvisi, nemám náladu na žerty! Okamžitě se ozvi!“ Ani tentokrát nic, i když byl jeho hlas naštvaný. „No tak, Jarvisi. Vím, že jsme se pokoušeli naučit tě dělat kanadské žertíky, ale neodpovídat mi není vtipné. Nikdy a za žádných okolností!“

Vše, co řekl, zůstalo bez odpovědi, slyšel jen neznatelný šum ulice z venku. Už si ani nepamatoval dobu, kdy by promluvil a nikdo mu neodpověděl. Mít Jarvise stále někde kolem sebe bylo pro Tonyho stejně přirozené jako dýchání. Teď ho napadlo, že měl Loki dva dny přístup k jeho počítačům, dokonce k dílně, a mohl tedy Jarvisovi udělat cokoliv. Přeprogramovat ho a přimět k čemukoliv. Ne, nebylo by možné ho změnit nenávratně, na to by určitě i Loki potřeboval mnohem víc času, ale těžko se dalo odhadnout, kolik by toho musel smazat, aby Jarvise zase zprovoznil, a mazat… to znamenalo ořezávat z jeho osobnosti.

S upřímnou obavou sešlápl plyn a vklouzl s autem do městského provozu. Všude bylo plno, bez Jarvisovy přesné navigace podle satelitů měl dojem, že naprosto netuší, kam jede, a nižší počítačové zařízení přímo v autě bylo naprosto k ničemu. Takhle mu bude trvat cesta nejméně dvanáct minut. Další na pořadu dne bude vymyšlení létajícího auta, poznamenal si pro sebe.