Lepší málo než nic

10. část

Sledoval vzdalujícího se Thora se Starkem a trochu se při tom mračil. Byl podezřívavý, a to se mu vůbec nelíbilo, jelikož Stark si to nezasloužil. Byl by schopen sestavit odrážkový seznam věcí, o kterých byl přesvědčen, že by jich byl výstřední milionář schopen nebo které by dozajista udělal, ovšem zrada týmu mezi ně nepatřila. V žádném případě ne dobrovolná. Nepřidal by se na stranu žádného jejich nepřítele, ani Lokiho ne, ať by mu dotyčný nabízel cokoliv, neboť ať se to na první pohled přes Starkův hloupý humor, pijanství a obhroublost zdálo nepravděpodobné, on byl skutečně čestný člověk. Kdesi tam hluboko uvnitř určitě ano.

Mohl se ale dostat pod Lokiho vliv. Být ošálen magií či neznámou silou, stejně jako se to stalo Clintovi. Nemohl ale říct, že by na to Stark vypadal, spíš se zdál být až nepřiměřeně nadšený jejich snahou Lokiho lapit a zavřít. To se zdálo být jako úplně normální reakce, na jeho místě by vlastně udělal to samé. Nejspíš... Nebyl si jistý, jak by zareagoval na zjištění, že žena, se kterou byl, ve skutečnosti není ženou. Nejspíš by se s tím nevyrovnal až tak snadno jako právě Stark, a zvláště by mu dělala problém představa, že si pustil nepřítele tak blízko k tělu.

Stark s Thorem mu zmizeli za rohem nejbližšího skladiště, takže rychle dohnal Natashu a srovnal s ní krok. Pohledem putoval po skladech, napínal sluch a hledal sebemenší známku přítomnosti jakýchkoliv nepřátel. Najít Lokiho bylo v tento moment přednější než uvažovat o Starkovi. Jestliže se asgarďanův vliv jasně neukázal do teď, stane se tak nejspíš až v tom nejkritičtějším okamžiku. Nevzdal se bedlivějšího sledování Starkova chování, jen ho odsunul na později.

„Jaká je šance, že si tu nejsme jen protáhnout nohy?“ zeptala se po nějaké době mlčení Natasha.

„Malá. Loki je šílený, ale co si pamatuji, není hloupý. První věcí, kterou nejspíš udělal, bylo, že se přesunul jinam,“ odpověděl a otevřel jedny dveře skladiště, na kterých nebyl zámek. Uvnitř nic nebylo, jen nekonečný prázdný prostor a několik poházených, rozmočených krabic, jak nejspíš střechou zatékalo. Tohle místo bylo pusté a prázdné, nejspíš kvůli tomu, co dnešní lidé nazývali hospodářská recese. Prý přinášela chudobu. Někdy měl dojem, že lidé této doby netuší, jak vypadá chudoba ve skutečnosti. Taková chudoba, která se může objevit v jinak civilizovaném světě.

„Ale možná najdeme něco, co nám pomůže zjistit, co hledá nebo proč,“ dodal, protože cítil v Natashině mlčení jasnou nespokojenost. „Bude to něco opravdu mocného, když ho to přimělo vloupat se až do centrály S.H.I.E.L.Du.“

„Ne dost, jinak už by to dávno použil,“ poznamenala něco, s čím musel souhlasit.

„Nebo se mu to ještě nepodařilo získat. Jestli budeme dost rychlí a budeme mít trochu štěstí, dostaneme to do rukou jako první.“

„Spoléhat na štěstí mi nikdy nešlo, většinou se mi totiž vyhýbalo,“ konstatovala Natasha s jemným zamračením.

Neřekl k tomu nic. Věřil tomu, že zrovna ona měla v životě mnoho smůly, ale také byl přesvědčen, že i dost štěstí - přeci jen byla tady a teď s ním, s velitelem Avengers, a to bylo štěstí. Oproti jejímu předešlému životu určitě, byť o něm věděl jen to málo, co bylo k nalezení ve veřejnější části její složky.

„Pořád ho mám víc než Tony,“ promluvila opět po chvíli ticha. „Vyspat se s Lokim přestrojeným za ženu... tomu já říkám karmická odplata,“ široce, pobaveně se usmála, dlouho ji neviděl se tak usmívat.

„Nemyslím, že je to vtipné, a neměli bychom se za to Starkovi posmívat. Mohlo se to stát každému z nás,“ namítl v obhajobě.

„Nemohlo. Nikdo z nás nestahuje kalhoty tak rychle jako Tony,“ řekla zvesela, ovšem pak viditelně zvážněla. „Ve skutečnosti jsem uvažovala nad tím, že je v tom Stark přeci jen trochu nevinně. Nebyl jediný, koho dokázal Loki obelstít svou dost pofiderní přetvářkou. Ty s Clintem jste ho nechali v budově a Bruce mu umožnil ukrást ten krystal. Tipovala bych to na něco víc než jen lež a změnu podoby. Třeba nějaké kouzlo vášně?“