Lepší málo než nic

8. část

Cesta výtahem nahoru do velícího centra byla naprosto nekonečná, téměř úmorná a nesnesitelně tichá. Ve svých výtazích zavedl hudbu z prostého důvodu - pro svůj příjemný pocit z jízdy, potažmo také proto, aby se tam lidé cítili dobře. Tady se nemohl cítit dobře ani bacil, proto byli nejspíš všichni zaměstnanci S.H.I.E.L.Du neustále tak napružení, jako kdyby jim někdo zavedl anální kolík pomazaný tabaskem. Zrovna jako ten bezpečák, který si ho z druhého rohu nepřívětivě prohlížel. Věnoval mu jeden ze svých profesionálně přátelských úsměvů, šťastný, že muž při dalším zastavení vyšel ven i se zbytkem černých zakuklenců. Nejspíš ještě stále prohledávali budovu, snad v marné snaze najít Lokiho nebo tu věc, co ukradl.

Zhluboka si oddechl, jakmile muž zmizel, a znovu se nervózně nadechl, když se před ním dveře otevřely a on musel vstoupit do centrály. Samozřejmě, že to udělal ledabyle, jako kdyby přeci vůbec nikdy neodešel, a jistěže se k němu všechny tváře obrátily. Brucova nejdřív překvapená a pak se ulehčeně usmívající tím plachým dětským úsměvem. Kapitánova sice také překvapená, zároveň však potěšená, skoro jako kdyby jeho milované štěně udělalo konečně loužičku na noviny – netřeba dodávat, že jemu to preventivně oplatil úšklebkem. Natasha se na něj usmála koutkem rtu a pohodila hlavou v gestu značícím, co že si to dovolil se tak opozdit, zatímco Clint, uklizený jako vždy kdesi vzadu, ho sledoval přimhouřenýma očima a s tváří stále jako vždy zcela nehybnou, takže nepoznal, co si o jeho návratu myslí. A nakonec tu byl... a kurva drát! Byl tu Thor se strašlivým výrazem, který se podobal černým bouřkovým mrakům těsně předtím, než se srazí v hrozivý orkán a odnesou celé město včetně obyvatel pryč.

„Musíme si promluvit, Anthony, synu Starkův!“ zahřímal na celou místnost a ukázal jeho směrem svým velkým kladivem.

Musel si přiznat, právě byl čas smrtelně zblednout a utíkat jako o život. Nebylo to sice poprvé, co na něj kvůli své sestře... bratrovi?... někdo mířil zbraní, ale bylo to poprvé, co by to žaloba nebo naopak tučné výkupné z prekérní situace opravdu nemusely vyřešit.

„Nebudu se ani ptát, jestli už to ví,“ zamumlal směrem k Brucovi, když opatrně, s rukama zvednutýma, postupoval kupředu.

„Tak jo, dobře, Thore, nejdřív se zhluboka nadechni,“ navrhl, což nebyla dobrá cesta, protože hromotlukovo široké zlaté obočí se ještě víc stáhlo k sobě, až z toho Tonymu v krku trochu zaskočilo. „Podívej, já vím, že jsi na mě za to všechno hodně naštvaný, ale já ti přísahám, že jsem naprosto netušil, že je to Loki. Na mou čest! Kdybych to věděl, nikdy bych se ho nedotkl... tedy chci říct, tvůj bratr je jistě u vás... ehm... považován za přitažlivého, nejvíc ve svém ženském těle... i když možná ne. Co já vlastně vím?“ rozhodil rukama v neškodném gestu. „Třeba to máte jako za starého dobrého středověku a transsexuály upalujete... čímž nechci tvrdit, že je tvůj bratr transsexuál... samozřejmě ne že by na tom bylo něco špatného... to jen, že já ho potkal jako ženu a proto jsem nepoznal, že je to on...“

„Anthony!“ přerušil ho Thor dalším zahřímáním, po kterém, k Tonymu nesmírnému překvapení, sklonil uctivě hlavu a položil si pěst na srdce. „Lokiho chování vůči tobě bylo nečestné a mně, jakožto jeho bratrovi a princi asgardskému, náleží povinnost se ti za něj omluvit a doufat, že mou omluvu přijmeš.“

I jeho geniálnímu mozku trvalo nepřiměřeně dlouho pochopit, že se ho tu Thor nejspíš nechystá uhodit svým kladivem do hlavy, nýbrž se upřímně omlouvá za Lokiho pěkně svinský podvod. Pro ujištění, jestli to chápe správně, se podíval po tvářích kolem sebe. Vypadalo to, že to vidí stejně, ale potvrzení přímo u zdroje bude ještě spolehlivější.