Lepší málo než nic

15. část

Starkův člun byl i přes svou velikost na vodě opravdu nenápadný. Přestože nad nimi Loki na hřbetě své chiméry dokonce přeletěl, nevěnoval jim sebemenší pozornost. Budili jednoduše dojem někoho, kdo si se západem slunce přijel užít pár pěkných okamžiků na moři nebo ulovit nějaké ryby. A přesně to také zamýšleli. Tichou akci, zatímco skutečný nenápadný povyk, jak to nazval Stark, se odehrával daleko od nich, na místě, kam je Marciano poslal. Pro tu jistotu, kdyby se s Lokim domluvili, a čistě jako strategické cvičení, beztak bylo na tento měsíc v plánovaném rozvrhu. Největší odpovědnost ležela na jejich bedrech, v momentu překvapení, který měli vůči Lokimu, a to zatím vycházelo dobře, i přes opomenutí na jeho straně, ale nejen na jeho, protože ani nejmodernější počítače v S.H.I.E.L.Du si nevšimly podobnosti mezi kamenem v přívěsku a ukradenou Slzou. Alespoň jim to přinášelo jistotu, že Loki ví, jak vylovit asgardský artefakt z moře a má k tomu moc, což znamenalo také jistotu toho, že mu musí ten artefakt hned vzít. Jistoty byly dobrou věcí, i když byly nebezpečné.

„Zajímalo by mě, jestli vůbec tahle loď něco vydrží,“ podotkla Natasha, přičemž se celkem pohodlně opřela o zábradlí a pohlédla malým dalekohledem k molu, kde zrovna Loki jednal s Marcianem.

„Mně se líbí,“ ohodnotil to Clint, trochu mimo téma, a napil se z plechovky coly, kterou držel v ruce.

„Nepij toho moc, nebo se ti zase bude třást ruka,“ napomenula ho Natasha, když si toho všimla.

„Ještě nikdy se mi ruka netřásla,“ ohradil se dotčeně, ale nepodíval se na ni, směřoval pohled výhradně na molo.

„Phm,“ odfrkla si Natasha, ale víc to nekomentovala, možná i proto, že se Steve postavil vedle ní a zahleděl se stejným směrem jako jeho společníci.

Nevypadalo to na velkou ztrátu času. Sotva dvě minuty rozhovoru, než Loki vyslal svou chiméru do vzduchu. Steve k ní ostražitě vzhlédl a sledoval, jak pozvolna krouží nad přístavem, jako kdyby na něco čekala. Nejspíše na povel k útoku od svého pána a ten mohl přijít kdykoliv, protože Loki mohl být přes půl ostrova vzdálený a jeho zvíře by ho slyšelo, takže ani velikost celého zálivu nebyla dost. Navíc se s Marcianem ani tak daleko nechystali. Jejich loď se vzdalovala poměrně pomalu, klouzala po vlnách a nesměřovala podle všeho nijak daleko od pobřeží. Možná dokonce i na dohled, když jste měli dobré oči, tak blízko byl, možná celá staletí, asgardský, potencionálně nebezpečný artefakt.

Jemně se zamračil.

Povel nemusel Clintovi dávat, sám bez jediného slova stočil kormidlo za Marcianiho lodí a pozvolna se přiblížil do bezpečné vzdálenosti, kdy ještě vypadali jako turisté na výletě, ale zároveň už byli dost blízko pro rychlý zásah. Byli připraveni na spoustu věcí - Natasha dotekem zkontrolovala své pistole, Barton si nahodil luk a on sám posunul nohou štít doposud opřený o okraj člunu, kde nemohl být vidět -, ale svým způsobem na magii nebyli připraveni nikdy. On stále ještě nebyl připravený ani na to, že Loki jedním pohybem ruky zvedl z mořské hladiny obrovskou vlnu, která se téměř převalila přes Marcianovu loď, a tím je potopil bezmála dřív, než se vůbec kdo dokázal v příběhu někam pohnout. To se však nestalo, ač se moře v blízkosti lodi nepravděpodobně vzdouvalo a houpalo, samotná vlna zůstala nehybná a pak dalším Lokiho mávnutím zmrzla v ledový jazyk. Led. Tak hrozně nesnášel led, dokonce ho neměl rád ani v cole, do které mu ho ve všech rychlých občerstveních vždycky chtěli nasypat celou hromadu. Proč jen to musel být zrovna led? Oheň by taky nebyl nic pěkného, ale alespoň by kolem něj nebyla ta neskutečná zima prosakující do každého póru v těle. Vnitřně se trochu otřásl, navenek by to nejen nebylo vhodné, ani toho nebyl schopen. Ne všechno bylo na roli supervojáka opravdu super.