Lepší málo než nic

13. část

Jak tak sledoval zatmívající se nebe a rozbouřený oceán, věděl s jistotou, co jednou napíše do svých pamětí, nebo co bude chtít, aby do nich zapsal Jarvis - nesnášel kouzla. Jakákoliv kouzla, od těch asgardských až po mávání hůlkou v Harry Potterovi. Kromě jiného proto, že on nic takového udělat neuměl ani s celým svým Ironmanským oblekem a satelity na oběžné dráze, i když na tom usilovně pracoval. V technologii kontroly počasí byl obrovský potenciál.

„My se k němu přiblížíme na bezpečnou vzdálenost. Vy zasáhněte, teprve až tu věc vyloví z vody. Chceme ji dostat do rukou S.H.I.E.L.Du, ne nechat povalovat na mořském dně. Rozumíte?“ připomněl Rogers plán, se kterým souhlasil a dávno počítal.

„Jasně, kápo,“ odpověděl čistě jen pro Rogersův vnitřní klid a vznesl se do vzduchu, kde měl lepší výhled.

Loki nebyl zas tak daleko od pobřeží, vlastně zdatný olympijský plavec by asi snadno doplul tam a zpátky, což znamenalo, že Tony by se utopil po deseti metrech, ale stejně byl dost daleko, aby si ho musel přiblížit, pokud chtěl sledovat jeho urputný boj. Vodní stěna, střídavě se zvětšující a klesající kolem lodi i Lokiho samotného, mu výhled také zrovna neulehčovala. Bylo tedy opravdu s podivem, jak dokáže Thor cokoliv vidět, protože rozhodně vypadal, že toho vidí až moc podle toho, jak zatínal ruku kolem Mojmíru a mračil se. Jeho vousatý obličej připomínal piráta rozhlížejícího se z přídě své lodi.

„To je špatné, to je velmi špatné,“ zamručel Thor a hrozivě pozvedl Mojmíra.

„Co, svalovče?“

„Barva těch řetězů; je to Všeotcova magie. Jestliže je něco připoutáno k mořskému dnu otcovou magií, musí to být vskutku nebezpečné. Jen nerozumím...“ ztichl uprostřed věty.

Na Thorovi nebylo moc věcí, které by ho skutečně štvaly. On byl vážně pohodový typ člověka, co rád pil a mluvil o velkých dudách, ale jeho dramatické pauzy v řeči rozhodně byly něčím, za co by mu dal rád pěstí přímo do nosu. Nejspíš si při tom Viking připadal děsně chytře, když půlku svých myšlenek neřekl nahlas, jenže to bylo prostě k vzteku.

„Jen nerozumíš čemu?“ zeptal se, pravda trochu příkře.

„Je čas,“ dostalo se mu velmi nesmyslné odpovědi předtím, než máchl kladivem a vznesl se do vzduchu.

„Zatracená práce!“ zaklel a rychle ho následoval.

Boční vítr byl silný a přicházející zdánlivě odnikud, protože obloha i moře bylo, až na to jediné místo kolem Lokiho, klidné skoro až nepřirozeně, a jak se rychle přibližoval k vířícímu oceánu, zesiloval až moc. Také slaný déšť dopadající na brnění nebyl zrovna příjemný. Až se tu pěkně vykoupe v moři, a on si byl jistý, že se v moři vykoupe, bude moci oblek klidně vyhodit do popelnice jako odpadky, jelikož z něj všechnu tu sůl nikdy nedostane. Mapy zůstanou navždy, zažrané do jakési neviditelné atomární vrstvy a nevyleštitelné ani superčističi vlastní výroby. Další vroubek, který si u něj Loki udělal. Zatraceně větší vroubek než tvoření vodního minitornáda kousek od pobřeží Manhattanu.

Prolétl závojem vody, teď už se obleku v duchu prostě vzdal a začal ho oplakávat, a sklouzl v oblouku směrem vedle Thora, který právě do hučení větru a mas přesouvající se vody všude kolem nich zakřičel Lokiho jméno. Nemusel by se ani ptát svých doktorů přes hlavu, aby věděl, že to nebyl dobrý nápad. Zrovna Thorův hlas asi nebude tím, co maniakální bůh lží a intrik teď rád uslyší, a vlastně i kdykoliv jindy, když vzal v potaz, kdo ho spoutaného a s roubíkem a také s hanbou na krku naposledy odtáhl ze Země. Proto ho vlastně ani nepřekvapila vysoká vlna vody plná lesknoucích se ledových střepů a bodců dost velkých, že by člověka prošpikovaly skrz na skrz a vytrhly mu hezky zadem vnitřnosti.