Lepší málo než nic

12. část

Nesnášel čekání, a proto raději všude chodil pozdě - lidé pak čekali na něj. Když Tony musel čekat, zkracoval si tu nebetyčnou nudu něčím zajímavým, od práce na autech počínaje, přes rozšiřování Jarvisova programu i návštěvy barů, až k obyčejnému sledování porna a honění. Jenže to všechno se dalo dělat jen u něj doma, rozhodně ne na ústředí S.H.I.E.L.Du pod dohledem několika zamračených tváří a s dusotem nohou přecházejících mu pořád za zády. Ani si v klidu nemohl na mobilu zahrát svou oblíbenou hru a rozptýlit své myšlenky od všech důvodů, proč čekal, až Loki udělá další krok. Naštěstí čekání trvalo jen den a pár hodin, než se konečně dala tečka na jeho mobilu do pohybu, a on zjistil, že je Marciano, zcela nepřekvapivě a neoriginálně, poslal přesně opačným směrem, než kam sám zamířil.

Alespoň tu hru mohl dohnat teď, zatímco v bezpečné vzdálenosti a dost vysoko klouzal nad městem a sledoval Marcianiho auto – černé, i když mu Clint sliboval velké bílé fáro. Ještě před tím, než ji zapnul, zkontroloval v postraním holografickém panelu Thora, který ho následoval. Přeskakoval elegantně z jedné budovy na druhou za použití svého kladiva, jako kdyby se pod ním nemíhaly stovky aut, a baráky, které používal jak trampolínu, nebyly nejméně padesátipatrové. Prostě ze sebe zase dělal velkého frajera. Až tu s Lokim skončí a dostanou ho do cely kamkoliv hodně daleko od New Yorku, vyzve Thora k závodu. Vylepšil své trysky a dodal jim takový výkon, o kterém byl přesvědčen, že Asgarďana rychlosti určitě porazí, i s deseti jeho kladivy.

„Míří Marciano stále k Monroeovu přístavu?“ zazněl mu v uších Rogersův hlas dřív, než se stačil rozhoupat k zapnutí hry. Dnes tedy nejspíš ovládání motorky pomocí pohybů očí nevyzkouší.

„Podle mých výpočtů se Monroeovův nákladní přístav stále zdá na osmdesát tři procent pravděpodobným cílovým místem signora Marciana,“ odpověděl za něj Jarvis úslužným hlasem.

„Jak říká Jarvis - za nosem až do zdi.“

„Dobrá, přiblížíme se k němu na bezpečnou vzdálenost,“ řekl kapitán, jeho hlas byl při tom mírně zastřen šuměním moře, jak člun, na kterém se vezl, nabral rychlost.

Konkrétně to byl Tonyho motorový člun, který podle všeho náležel k jeho jachtám nebo alespoň k jedné z nich, a do Clintových zručných řidičských nebo možná mořeplaveckých rukou ho vložil jen kvůli krytí. Nenápadné čluny S.H.I.E.L.Du nápadně vyčnívaly z moře jako pták z nedopnutého poklopce, takže by si jich zaručeně všimnul i slepý. Jen to mělo tu nevýhodu, že nejspíš o svůj člun přijde dřív, než si ho stačil vůbec prohlédnout, protože Barton měl při přebírání klíčků – opravdových startovacích klíčků z kovu – v očích takový příznačný maniakální lesk, jaký míval předtím, než rozflákal helikoptéru o nějaký vysoký věžák. Za chvíli si tedy bude moci svůj člun prohlédnout alespoň z dálky.

Následuje Marciana zabočil nad ulice, kde nebyl provoz tak silný a které směřovaly k přístavu. Jak se k němu rychle blížili, provoz se ještě zmenšil a odklonil směrem k trajektům a mostům, tedy úplně jinam, než kam mafián mířil. Nakonec se ulice mezi vysokými budovami zcela ztratila. Ty přecházely ve staré činžovní domy, pak parky a nakonec parkoviště a skladovací haly ne nepodobné těm, které nedávno navštívili. Sledoval auto i mezi nimi, zůstával tak nenápadný, jak jen mu to jeho přístroje dovolovaly, až nakonec přistál na střeše budovy, ze které měl dobrý výhled na mafiána právě vystupujícího z auta. Dřepl si za okraj střechy. Tichý dopad za jeho zády dal znát, že ho Thor následoval a přistál kousek opodál. Ještě si to zkontroloval zadními senzory, než ho konečně viděl přidřepávat vedle něj.

„Nenalézám svého bratra nikde v okolí,“ oznámil Viking, jen co se dostal na doslech.

„Taky sem ho neviděl, ale může být nějak... začarovaný,“ naznačil neurčitě.