Umění tolerance ✓

28. Zabini Manor

Za těch deset dní, které William Tebboth strávil v Londýně, se s partou muže, jehož bude zastupovat, poněkud rychle spřátelil. Budoucí manžele Zabiniovy samozřejmě už znal a na ty zbývající lidi si velice rychle zvykl a vybudoval si ke každému z nich jakýsi vztah. Hermiona Grangerová ho imponovala svou bystrostí a důvtipem, Theodore Nott svou inteligencí a perfektním přehledem v oblasti práv, Harry Potter ho zajímal asi jako každého jiného z kouzelnické společnosti a na Ginny Weasleyové obdivoval ten přirozený temperament i tu její divokost. A sám Draco Malfoy... No, z něho měl rozporuplné pocity.

Nejvíc se mu ale zalíbila Leanne Erin Braidenová. Na té ženě zkrátka něco bylo. Byla úchvatná pořád a při všem, byla neuvěřitelně vtipná a ta její trhlost... Velice nerad se s ní bude loučit, třebaže ví, že to není na dlouho. Scházet se budou muset, a to přímo často, neb je to před stáním u Starostolce, které už získalo své datum, více než žádoucí.

Nicméně, dnes večer je v tomhle baru, který se mu velmi rychle stal blízkým, naposledy. Je nutné, aby se na pár dní vrátil zpátky do Brightonu, neboť ho tam čeká několik jednání.

Blaiseovi bude William chybět, nepochybně. Přece jen ho vysekal už z tolika šlamastyk, že si všechny ani nepamatuje. Určitě bude chybět i Leanne, která s ním komunikovala možná víc než sám obžalovaný. Možná ho bude svým způsobem postrádat i Hermiona, která v něj vkládala velkou důvěru, a možná se po něm občas posteskne i budoucím manželům Potterovým. Rozhodně ale nebude mistr Tebboth chybět mistru Nottovi.

Blaise, jenž klasicky za barem překážel svým zaměstnancům, už hodnou chvíli zaujatě pozoroval svého černovlasého přítele, který stál na opačné straně baru, lenivě se o něj opíral loktem a svůj pronikavě nepříjemný pohled ustavičně upíral k boxu číslo jedna. Právě tam totiž seděli jejich přátelé. A William. Ne, že by Thea k sobě do VIP boxu nepozvali, to ano, ale on se zkrátka nechtěl na kožené sedačce mačkat někde mezi Potterem a Tebbothem. Nechtěl se ani mačkat mezi Leanne a Pansy, třebaže představa to byla opravdu lákavá.

Čokoládový muž už několikrát otevřel pusu naprázdno, jako by chtěl něco k Theovi podotknout, ale pokaždé si to rozmyslel, svou prořízlou pusu zase zavřel a dál mlčel. 

Nedalo by se říct, že dnešní noc v baru by byla merlinví jak zábavná, spíš naopak. Nebylo tady ani narváno jako obvykle, na parketu poskakovalo jen pár lidí a zbytek se poflakoval kdesi u stolků. Celkově by se tento večer dal popsat jako žalostně slabý.

Blaise zpozoroval, že se Theo viditelně napnul, když se William zvedl z boxu a hned po něm i Leanne, načež přijala jeho ruku a s úsměvem na rtech se nechala odtáhnout na parket, kde se ploužilo několik dalších párů, neboť hudba, která momentálně hrála, byla nesnesitelně pomalá. Být ještě pomalejší, hrála by pozpátku.

Každý sval na Theově těle byl napnut k prasknutí, pohled na ně dva mu očividně nebyl příjemný, ale přesto od nich své oči neodvracel. Ne, upřeně je sledoval jako predátor svou kořist a monitoroval každý Williamův pohyb. Právníkova ruka na Leanniných zádech sjela o něco níž a to bylo právě v tomto momentě, kdy sklenice, kterou Theo držel v ruce, praskla a whisky se mu rozlila po prstech. Dlaň mu začala slabě krvácet. Rozevřel ji a střepy popadaly na podlahu, zatímco jeho mrazivé oči stále visely na Leanne a Williamovi.

Takhle trpce chutná žárlivost? Jo jasně, nemá žádné právo žárlit potom, co jí udělal, ale stejně... Ten zatracený právník na ni nemá co chmatat!

Semknul čelisti k sobě, přimhouřil oči a pak rázně vykročil směrem k nim, ale v tom okamžiku byl zastaven někým, kdo mu položil ruku na pravé rameno a zmáčkl ho. Prudce otočil hlavu doprava a jeho oči se potkaly s těma šedomodrýma, načež stejně prudce otočil hlavu doleva, neboť i na levé rameno mu kdosi položil ruku. Byl to Blaise. Podíval se zpátky na Draca, který se na něj koutkem úst pousmál stylem, ať to nechá na nich a poté s Blaisem vyrazil k Leanne a Williamovi, zatímco Theodore zůstal stát na místě.