Umění tolerance ✓

39. Osudové setkání

„Zkontroluj, jakým směrem se otáčí Země a já mrknu na gravitaci." Blaise dloubl loktem do Thea vedle sebe, a ten po něm obratem střelil mrzutým pohledem. Vzápětí už Theodore svýma zelenýma očima vypaloval díru do zad dvou značně opilých mužů u baru.

Nechápal to. Ač se na to snažil dívat ze všech možných úhlů pohledu, nedokázal pobrat, že Draco a Adrian spolu sedí už více než půl hodiny u baru, pijí spolu whisky a dokonce se i smějí. Co víc, vzájemně si ještě neskočili po krku. To jako co? Země se opravdu začala otáčet opačným směrem? Selhaly všechny fyzikální a přírodní zákony? Svět, jaký znal, už není?

„On se Draco normálně baví!" nepřestával se divit Blaise a nevěřícně u toho kroutil hlavou. Blonďa se teď totiž hrdelně zasmál, položil Adrianovi ruku na rameno a odpovídal mu. „A co to má s vlasy? Vždyť je celý rozcuchaný a neupravený," kvákal dál čokoládový majitel baru. „Má ty vlasy jak bažant po první střelbě," zakroutil hlavou a zatímco Theo vyprskl smíchy, on se po svých slovech ohlédl za sebe, protože k nim právě dorazila Hermiona.

Postavila se mezi dva majitele baru a mezi obočím měla permanentně vytesanou hlubokou vrásku, zatímco svýma oříškově hnědýma očima sledovala Adriana s Dracem. Vypadala šíleně nešťastně a ohromně nervózně. Kdo by taky nebyl, kdyby jeho dva bývalí, kteří se za normálních okolností vzájemně bytostně nenávidí, spolu popíjeli a smáli se, jako by byli celá léta věrnými přáteli? Z toho nekouká nic dobrého.

„Jaký z toho máš pocit, Hermelíno?" Blaise se na čarodějku tázavě podíval a ona ho zpražila pohledem.

„Theo, nemůžeš to zarazit?" zeptala se prosebně a upřela na svého nejlepšího přítele štěněčí pohled. „Nemůžeš tam jít a prostě je od sebe... odehnat?"

Theodore se pousmál a omluvně zavrtěl hlavou. „Nechci se do toho plést, zlato," řekl jí a ona se málem rozbrečela. „Zatím to vypadá neškodně, opravdu. Navíc Draco určitě ví, co dělá," dodal a okamžitě se podíval na Blaise, který si nesouhlasně odfrkl.

„Vždyť je zmatlaný jak doga," poznamenal a Theo se sice zamračil, ale nijak mu to nevyvrátil, neboť to byla pravda.

Draco za ten čas, co s Halem sedí a pije, opravdu už solidně přebral. Ono to je nejspíš způsobeno tím, že oba dva rivalové do sebe klopí jednoho panáka whisky za druhým, aniž by se vůbec zvedli z barových stoliček. Jenom sedět a lít je velmi špatná kombinace... Teď jim může připadat, že jsou ještě v pohodě a že na ně ten alkohol tolik nepůsobí, ale až se pak postaví... no, okamžitě je to množství alkoholu sestřelí jako cápek pouťovou růži.

Hermiona si zoufale povzdechla. „Něco ale přece udělat musíme, ne? Co když je to nějaký Adrianův plán, jak z Draca vytáhnout informace, které by pak proti němu použil u dalšího stání u Starostolce?"

Blaise svěsil koutky úst, tohle ho popravdě ani nenapadlo. Zato Theo zamyšleně pokýval hlavou, protože on o tom už přemýšlel taky. Nakonec se ale znovu jen ujistil v tom, že Draco ví, co dělá, i když je navátý jak sníh po stranách silnice.

„Já bych je nechal tak," prohlásil potom Blaise a Hermiona s ním vůbec nesouhlasila. „Docela mě zajímá, jak se to vyvrbí a jestli spolu odejdou i domů," zazubil se a čarodějka protočila oči v sloup, načež pevně semknula čelisti k sobě a pak se sebrala a rázně vykročila přímo k baru.

Ji rozhodně nezajímá, jak se to vyvrbí. Je si totiž jistá, že jakmile Draco a Adrian přepijí určitou hranici, bude to hodně zlé a nejspíš se pokusí vzájemně zabít. Jistě, alkohol svým způsobem sbližuje, když je ho už ale moc, většinou v nás probouzí to nejhorší.