Umění tolerance ✓

37. Tohle jsme nezvládli

„Nechápu, že nás za ní nepustí!" rozčiloval se Blaise. Přecházel nemocniční chodbu z jedné strany na druhou a co pár vteřin vrhal pohledem na dveře pokoje, za kterými se rodil nový život. „Však já jsem skoro otec!"

Pansy, unavená jako nikdy, vzhlédla a probodla Blaise pohledem. Seděla na jakési dlouhé sedačce u bílé stěny a na rameně jí spal Ron. Ne třeba jako papoušek, že by na ní seděl, jen měl na jejím rameně položenou svou zrzavou kebuli. Theo, který seděl na sedačce naproti ní, se na ni zaujatě podíval, protože Blaiseova slova ho k tomu zkrátka donutila.

Nedokázal pochopit, že mu to Pansy ještě neřekla... Jak dlouho to chce ještě protahovat? Dřív nebo později Blaiseovi stejně dojde, že je něco špatně, když po měsících snažení o malého Zabiniho nepřijde kýžený výsledek. Navíc nenáviděl to, že ho Pansy svázala tak závažným tajemstvím. Ubíjelo ho to čím dál víc.

„Prosím tě, uklidni se," vyzvala ho unaveně Hermiona a příhodně si po svých slovech zívla. Tohle je vážně náročné ráno a teď už i dopoledne.

Blaise se na kudrnatou čarodějku zamračil. „Ale Draco tam je!" vyprskl žárlivě a Hermiona na něho ospale zamrkala, ale neřekla nic.

Ano, Draco v tom pokoji opravdu je a zcela vážně přihlíží Ginnyině porodu hned vedle Harryho. Nikdo to nechápal. Ani sám Draco, který byl do toho pokoje vtažen vlastně nedobrovolně. Než se stačil rozkoukat, než si stačil uvědomit, která bije, narvaly ho sestřičky do jakéhosi pláště, vhodily ho do pokoje a zabouchly dveře. A nikdo ho už neviděl.

Blaise se teda hned potom, co se vzpamatoval, že Draco k porodu mohl a on ne, dožadoval stejného privilegia, ale neuspěl. Paní Potterová si prý nepřála, aby přes práh dveří strčil sotva jen nohu. To ho urazilo i zranilo a dál už na dveře Ginnyina pokoje nebušil jako do Pansy skoro každou noc. Ne že by ji mlátil, ale... chňápem se.

„Ginny se nám asi do Draca zakoukala..." prohlásila Leanne, která doposud na lavici ležela s hlavou v Theově klíně, ale teď se posadila a unaveně si dlaní promnula obličej.

Hermiona po ní vrhla zamračeným pohledem. Haha, vtipné. To by si Ginny mohla zkusit... zrakvila by ji dřív, než by na jejího chlapa stihla něco zkusit.

Strnula a vytřeštila oči, když si uvědomila, nad čím že to do pekla přemýšlí. Vždyť zcela vážně uvažovala nad tím, že svou nejlepší kamarádku, která mimochodem právě rodí, převeze na druhý břeh. Měla by se jít pořádně vyspat.

„Do Malfoye se aspoň nakrátko zakouká každá," prohlásila unaveně Pansy a pro efekt si ještě zívla a vůbec si nevšimla pohledu, který po ní mrskla snoubenka zmiňovaného Malfoye.

Tak ale stačilo už, ne? Pansy má zřejmě pravdu, to se nedá popřít, ale špatně se to poslouchá. Chápe, že má atraktivního přítele, ale ať tam všechny štěkny hodí zpátečku, jinak je rozseká jak petrželku do polívky.

„Jak mi tohle mohla Ginevra udělat!" rozčiloval se dál Blaise a ustavičně křížoval chodbou. „Tohle přehnala! Do nejdelší smrti jí neodpustím. Ode dneška je pro mě vzduch! Její existenci popírám!"

Theo zakoulel očima. „Nedělej drama, Blaisi, nejsi Shakespeare."

Čokoládový muž po něm vrhl pohledem, načež si uraženě odfrkl, ale opravdu zavřel pusu a šel se konečně posadit.

Vážně, tohle jí neodpustí. Míval tu holku docela rád, byla to fajn týpka, ale od tohoto okamžiku ji nezná. Ale Voldemortův omylem stvořený viteál jeho kamarádem zůstane, to zas jo. Je totiž chytré udržovat si dobré vztahy s vlivnými lidmi.