Umění tolerance ✓

38. Na válečné frontě

„Drž ho pořádně, nebo ti jednu fláknu!" napomenula Ginny Blaise, který po ní šlehl zabijáckým pohledem, ale opravdu malého Jamese sevřel v náručí o něco bezpečněji. Doposud ho totiž držel jen v levé ruce jako frajer. Už se to totiž naučil, protože zrzka, jejíž existenci zase přijal, ho už nějakou dobu trénuje na chůvu. „A sedni si s ním! Není to koště, abys s ním poletoval po celém baráku!"

Blaise protočil oči tak moc, až se chvíli díval za sebe, ale neodmlouval a opravdu se šel posadit do křesla v obývacím pokoji, zatímco Ginny kmitala po kuchyni a připravovala večeři pro devět lidí. Byla nervózní, jelikož vůbec nestíhala. A taky měla obavy z toho, jak to dneska večer dopadne. Rozhodně nestála o žádné nepříjemnosti. Chtěla si užít poklidného večera s přáteli. A s Malfoyem a Grangerovou, kteří jí každý zvlášť a přece dohromady ohromně žrali nervy a vytáčeli ji úplně šíleným způsobem. Nejradši by jim třískla hlavami o sebe a pak je prohodila zdí.

„Kde zas jsi?!" rozkřikla se od plotny. „Víš, že tě musím mít pořád na očích, tak dones ten svůj zadek okamžitě sem!"

„Ježíši! Dej už pokoj, ženská!" rozeřval se na ni zpátky, ale poslušně se zvedl a za stálého brblání se došoural zpátky do kuchyně, kde se zamračeně posadil k malému stolku u okna.

Příčilo se mu to, ale musel tu zrzavou hitparádu poslouchat, pokud si chtěl půjčovat jejího syna a mazlit se s tím roztomilým mláďátkem člověka. Když on své vlastní nejspíš nikdy mít nebude...

Ta zpráva ho srazila na kolena. Když mu to Pansy den před Vánoci řekla, málem to nerozdýchal. Měl pocit, jako by se mu celý život během vteřiny zřítil jako domeček z karet. Dlouho mlčel a nijak nereagoval na to, co mu sdělila. Nevěděl totiž jak. Proto Pansy v mluvení pokračovala, ale on ji tehdy vůbec neposlouchal. Utápěl se ve svých myšlenkách, a pak se na ni rozeřval jako siréna. Samozřejmě jí vyčetl, že si dovolila podrobit jeho... kluky testu, aniž by s tím souhlasil. Následně jí vyčetl i to, že to tak dlouho tajila a dělala z něho blbce. No a nakonec jí vyčetl úplně všechno, každou nepatrnou maličkost, které se podle něho za dobu jejich dlouholetého vztahu dopustila.

Byl na ni tehdy hrubý a extrémně zlý. A zrušil svatbu. Zlomkem vteřiny se s Pansy, jedinou holkou, kterou kdy miloval, rozešel.

„A kde je zase ten zatracený Potter?!" krákala jako chorá vrána dál a Blaise znovu zakoulel očima a raději držel pusu a krok.

Myslel si, že když ze sebe Ginny konečně dostane toho vládce pekel, který se mimochodem nakonec ukázal jako největší zlatíčko pod sluncem, bude už v pohodě a hormony s ní nebudou tak třískat, ale očividně se spletl. Chvílemi byla ještě horší než v době těhotenství, a to je co říct! Problém zjevně nebyl v dítěti, které nosila pod svým srdcem, ale v ní. To ona je vládcem pekel!

„Tady," ozval se Harry, když vstoupil do kuchyně, a Ginny i Blaise se na něho podívali. „Vidím, že jsi zase příjemně naladěná..." poznamenal ironicky a Ginny přimhouřila oči.

„Držím v ruce nůž, miláčku," oznámila mu sladkým, výhrůžným hlasem. „Jestli se nechceš stát hlavním chodem dnešní večeře, dej si pozor na jazyk."

Harry se na ni zamračil a ukazováčkem si přiťápl brýle ke kořenu nosu, než od ní pohled raději odvrátil a zamířil se přivítat se svým synem.

„Potter s bramborem," řekl Blaise a zaksichtil se. „Kulinářský zážitek!"

Bystrozor ho srazil pohledem a poté si od něj - po menším přetahování - vzal malého Jamese. Začal na svého syna nesrozumitelně šišlat, vlepil mu pár něžných polibků na čelo i nos, a pokojně s ním z kuchyně odešel.