|NEW RULES|✔️Larry Stylinson✔️

chapter V.

22. dubna, 6:48 AM

Harry's pov

xx

Rukou mi projela strašně nepříjemná vibrace. Ve skutečnosti mi ty vibrace rukou projížděly už dobrých dvacet minut, ale až tahle mě dokázala probrat.
Toto však nebyl jediný problém, cítil jsem se, jakoby celé moje tělo bylo napuchlé a strašně těžké. Obzvláště oční víčka, které jsem měl doposavaď zavřené.
Nebyly ještě připraveny na nával světla, který jsem očekával a tak jsem zůstal ležet a snažil se vnímat dění kolem mě alespoň ušima.
To jsem se tak zlil?-ptal jsem se sám sebe a očekával, že po probuzení vedle mě bude ležet zase nějaká děvka, když jsem si konečně uvědomil, že je kolem mě značně rušno. Hodně rušno.
Slyšel jsem mužské hlasy, ženské hlasy, tu a tam brečeli nějaké děti.
Kde to sakra jsem?!
Už jsem to nemohl vydržet a tak jsem s tou největší námahou otevřel oči.

Jako první jsem zaregistroval, že jsem v nějaké obrovské místnosti plné dospělých i dětí.
Ležel jsem na nemocničním lůžku, teda.., alespoň tak jsem to posoudil, neboť jsem nebyl jen tak v nějaké obyčejné nemocnici.
Tmavá místnost se tvářila, že má snad kovové stěny. Vzduch tu byl opravdu mizerný.
Co je tohle za místo kurva?
Už jsem znovu začínal cítit tíhu mých víček a na chvilku si tedy přestal prohlížet tyto prostory.
Tak buďto jsem v nějaký hodně starý nemocnici, nebo se mi tohle jenom zdá...

Když jsem se po pár minutách znovu snažil otevřít oči, nešlo to. Jakobych je měl slepené. A veškerá moje snaha se o to pokusit byla tak namáhavá, že jsem to vzdal a zůstal ležet.
Cítil jsem, že mi do ruky vede nějaká hadička. Bylo mi dost teplo, vlasy se mi lepily na zpocené čelo.
Pár metrů ode mě jsem začal, i když bych neměl, poslouchat nějaký rozhovor muže a nějaké dívky. Hádal jsem, že nějaký doktor se ptá té dívky ležící na lůžku.
,,Slečno, víte jak se jmenujete?"
,,Nina."
,,Nina Zajcinkinj"- odpověděla roztřepaným hlasem.
,,Dobře Nino,.."-pokračoval ten doktor.
Nejprve jsem si pod ním představoval nějakého šedesátníka před důchodem, ale uvědomil jsem si, že jeho hlas zněl velmi mladě.
Ano, zní to divně, že jsem to nepoznal hned na poprvé, ale celý jsem se cítil, asi jako když se medvěd probírá po zimním spánku. Tělo i myšlení pracovalo pomaleji a všechno mě bolelo.
,,Kolik vám je?"
,,19"
,,Odkud jste?"
,,Z ruska..ehhh z Belyayeva."
,,Dobře, děkuji. Pamatujete si na své rodiče nebo sourozence?"
Co to je za otázku?
,,No, já...pardon, asi to bude znít zvláštně, ale jakobych si pamatovala jen to, že mám bratra, teda..asi. Nemůžu si ale vůbec nic vybavit, víte.... všechno mě bolí a.." - v poslední větě se jí zlomil hlas a rozplakala se.
Panebože! Mohl by už za mnou někdo taky dojít a laskavě mi vysvětlit, co se děje?!
,,Ššš..to je v pořádku Nino. Všechno bude dobré, ano? Na chvilku ještě ležte, kdyby něco, vedle sebe máte na stolku takový čudlík. Zmáčknete ho a já budu hned u Vás, dobře?"
Pláč ustál a doktor odešel.

Do toho jsem ale někde přede mnou zaslechl kroky. Takové pravidelné hlasité.
Když došly, kam chtěly, zastavily se a došly k němu nějaké jiné.
,,Pamatuje se na rodiče, sourozence...?"-promluvil velmi hluboký a přísný hlas.
,,Ne, řekla jen, že má asi bratra, ale jako všichni ostatní je zmatená a nevzpomíná si."
Poznal jsem, že hluboký hlas mluví zase s tím doktorem, co byl u Niny.
,,Bryane, obejdi ještě Stylese, toho Jaea-Mina a Madaki a běž ještě k déčku."- Vyslovila ta osoba moje jméno a mnou projelo takové nervózní chvění.
Dozvěděl jsem se Bryanovo jméno a tak mi to nedalo a chtěl jsem vědět i jak vypadá.
 Bryan byl vysoký, mým odhadem 24 let starý a v celku i působivý. Měl špinavo-blonďaté krátké vlasy, svoje hnědé oči schovával za brýlemi a vůbec se mi tady do toho blázince nehodil. Vypadal spíše jako učitel věd na střední, než...než..Co že je vlastně zač? On to ten doktor asi úplně nebude..
Mnohem více mě ale překvapila osoba naproti němu. Postarší muž celý v formálním černém, s tmavší pletí, malýma očima a tím hlubokým hlasem se na mě otočil:
,,Tak běž, už nás sleduje."-zamumlal, ale i tak jsem to slyšel, což se zdálo být krapet trapné, když jsem si ho zkoumavým pohledem prohlížel.
,,Dobře, pane veliteli."-řekl a rozešel se ke mě.
Veliteli? To co je tohle za úlet?
Bryan si ke mě přitáhl židli a začal:
,,Zeptám se vás na pár věcí, ano?"
Nemohl jsem si nevšimnout, jak mu jeho jemnost z hlasu rázem vyprchala, oproti jeho poslední návštěvě Niny. Gay to asi nebude...
Moje mlčení bral jako souhlas.
,,Předem, než začneme, jsem Bryan."- a podal mi ruku.
,,Budu Vaším nadřízeným."
,,Jak se jmenujete?"
Věděl jsem, na co se mě asi tak bude ptát a tak jsem odpovídal rychle:
,,Harry Edward Styles"- zamumlal jsem. 
,,Věk?"
,,21"
,,Sourozenci, rodiče...?"
Nad tímhle jsem musel zajít hluboko do paměti, která se mi najednou zdála úplně prázdná.
,,Já...jako bych měl pocit, že určitě někoho mám, ale...
Mohl byste mi prosímvás vysvětlit, kde to jsem a co se tu to vlastně děje?"
Bryan si povzdechl, ale odpověděl mi: ,,Všechno se dozvíte za několik desítek minut. Ale když to chcete vědět už teď... Musím vás ujistit, že to, že si na nic nevzpomínáte, je naprosto v pořádku. Stalo se totiž..."- Najednou se zarazil a zvažoval, jestli by měl pokračovat.
Nesnáším, když mi někdo něco tají a tak jsem začal být malinko nedočkavý:
,,Co? Sakra chlape, když už jste to načal, tak mi to snad řeknete, ne?!"
Vypadal, že se mu to opravdu nemluví lehce a chvilinku tiše pozoroval své určitě hodně drahé hodinky.
Zhluboka se nadechl a pak mi pokynul, abych udělal totéž.