|NEW RULES|✔️Larry Stylinson✔️

chapter XX.

,,Maybe I like you a little more.."

Loui's pov

4:00 AM

Polekaně jsem sebou škubl a narovnal se do sedu, když dosavadní naprosté ticho v místnosti vystřídalo hlasité řinčení budíku. Matně jsem díky proužku světla prosvítajícího z okna viděl, jak si Niall tiskne polštář k uším, aby se mu podařilo znovu usnout a on tak nemusel vstávat. Nikomu se takhle brzo vstávat samozřejmě nechtělo, ale před základnou jsme potřebovali být včas. Sarah vstala z manželské postele, kterou sdílela s brunetou, jak nejrychleji mohla, aby šla ten krám utišit.

Na druhou stranu jsem byl za ten krám vážně vděčný. Vzbudil nás totiž zelený dětský budík s Mickey Mousem, který nám Chris včera půjčil, než jsme se rozloučili. Prý jiný nenašel, že ho budí telefon. No, lepší něco, než nic.

Mohlo se totiž taky stát, že by nám budík zazvonil pozdě, nebo vůbec. A to bychom se na Mickeyho moc zlobili..

Když jsme se ujistili, že už jsme všichni dostatečně bdělí, že se nám nikdo znovu nenechá svést lákavým pohodlím peřin, provedli jsme rychlou hygienu, sbalili saky paky a tiše se vydali pryč z Chrisova domu.

6:42 AM

Už jsme dokázali z dálky rozpoznat hloučky lidí s povědomými tvářemi, někteří nám zamávali na pozdrav. Šíleně nás po té cestě zpátky bolely nohy- jak jinak.
Ještě předtím, než jsme se každý sám vydali popovídat si s ostatními, domluvili jsme se, že nejlepší místo, kam uschovat našich zbylých patnáct dolarů a několik věcí, co jsme si koupili, bude přeci jen někam do postele. V případě Niallova batohu budeme hold muset doufat, že nám ho nechají.
Celá naše skupinka se rozpustila před vchodem u lampy, která svítila už celkem zbytečně, protože slunce už vysvitlo, a já se tak rozhodl, že se půjdu pozdravit s Ninou, když už mi z dálky mávala.

,,Ahoj Loui!"- věnovala mi mírné milé přivítací obětí.

,,Ahoj. Koukám, že jste živí a zdraví, kam vás osud zavedl?"-usmál jsem se.

Odpověděl mi jeden kluk z Arbirátů s lehkým strništěm, který šel s Ninou. Neznal jsem ho:

,,Všiml jsem si, že jste se rozešli rovně. My to vzali druhou stranou. Nebyli jsme od základny zase tak daleko, uhm... přespali jsme ve starým obchoďáku. Vzali jsme si práci na poloviční úvazek. Majlant jsme nevydělali, ale na ten víkend nás to uživilo."

,,Aha.."-pokýval jsem hlavou. Vytahovat, jak jsme se měli o poznání líp mi nepřišlo dvakrát vhodné.
A tak jsme si ještě chvilku povídali, zašel jsem i za pár jinými lidmi, než se vstupní dveře začaly pomalu otevírat a pustili nás dovnitř.

2:03 PM

Naše první lekce tréninku, přípravy -říkejte tomu, jak chcete- byla tady. K našemu štěstí nám ještě pondělní dopoledne, po tom, co jsme přišli nechali volné. Dostatečně jsem si odpočinul a tak jsem se teď na tělocvičnu, že si rozhýbu tělo, těšil.
  Před čtvrtou si pro nás z Áčka a Céčka přišel Bryan a společně jsme se vydali do zmiňované tělocvičny obřích rozměrů. S ostatními skupinami jsme se s výcvikem různě střídali- ti, kteří zrovna necvičili, chodili na přednášky, nebo se učili.

Místnost byla tak velká, že jsme jí k lavičkám nešli napříč, ale podél stěny. Tam už stáli dva další muži, jejichž tváře mi nic neříkaly, přestože bylo více než jisté, že jsem na ně už v minulosti někde na chodbě určitě natrefil.
Jak se nám představili, byli to Paul a Oliver- velitelé starších a mladších skupin:
,,Ze začátku tu na vás budeme spolu s Bryanem dohlížet..."
,,Uhm,..."- odkašlal si Oliver ,,co bych k tomu více řekl- asi jen to, že jestli si tu budete vysedávat a bavit se, nebo se sebou opravdu něco dělat, je čistě na vás. Pokud vám nebude vadit při první příležitosti chcípnout jen kvůli tomu, že jste se na výcvik vykašlali..."-nechutně se uchechtl.
,,Chceme z vás mít nelítostný šelmy, ne koťata."-procedil skrz zuby a dal nám pokyn k rozchodu po tělocvičně.