|NEW RULES|✔️Larry Stylinson✔️

chapter XXXVII.

Věnováno mojí nejmilejší kamarádce Káji, které přeji, aby byla šťastná a už nesmutnila :(

,,We kind of share that really"

Loui's pov

Byla nedělní noc a my se zítra ráno vraceli do New Yorku. Bál jsem se a zároveň se nemohl dočkat Nialla a Sarah a vůbec všech.
Ruka mě ještě pořád dost bolela, ale už to bylo přežitelnější. Více mě štvalo, že měl Harry omezený počet hodin, kterých tu se mnou mohl ztrávit. A na noc tu vedle mě taky spát nemohl, přestože jsme tu byli sami. Pokoušel jsem se překecat sestřičky, ale byly neoblomné a tak musel Harry spát úplně někde jinde, daleko ode mně. Bylo mi tady smutno a ve tmě trochu strašidelno. Ještěže už jen jedna noc a jeli jsme do základny, kde už byli povolnější.
 Nemohl jsem usnout a pořád musel přemýšlet o tom konci. O tom, jaký Harry asi chystá plán, aby byl dostatečně promyšlený na to, abychom zvítězili. Nemohl jsem uvěřit, že už bude našemu trápení opravdu konec. Zdálo se to jako včera, kdy jsme poprvé procházeli skleněným tunelem, nebo když jsme se chytili do Chrisovi pasti. Páni, i s ním bychom se měli asi rozloučit a za všechno mu poděkovat.

Jak se to jen stalo, kdy jsem poprvé v davu zahlédl Harryho oči? Kdy to byla jistojistá láska na první pohled, ale ze začátku to mezi námi vřelo? Neustále jsme se hádali a často jsem na něj byl naštvaný, připadá mi to už jako věčnost. Jak za mnou přišel první týden na pokoj, když jsem byl nemocný a začali jsme si o sobě povídat. Jednou se na mě rozkřičel a já se až rozplakal, protože jsem byl z jeho chování zmatený. Ta krásná noc u táboráku u Chrise doma, nebo jak mě opilý prvně políbil na Daganově párty. Do mých vzpomínek se bohužel zapsala i ta záležitost s Dakotou, která mi téměř zlomila srdce, naštěstí měl kudrnáč dostatek síly mi ho dát zase do kupy. Jak jsme spolu šli za Gemmou nebo kdy jsme spolu poprvé spali.
Všechno se to stalo lusknutím prstu ale přesto mi připadalo, jakobych Harryho znal celé roky. Bylo hezké vědět, že všechna ta bolest a ztráty přeci jen k něčemu byly a že teď už jsme z toho nejhoršího snad venku. Nedokázal jsem ani pomyslet na to, kde bych teď byl, kdybych ho neměl. Potřeboval jsem ho.
Stal se mou součástí.

Z mých myšlenek a pocitů mě probudil letmý dotek na mém odhaleném boku. Polekaně jsem vypískl. V místnosti byla černočerná tma a už několik hodin hrobové ticho, žádnou návštěvu jsem neočekával a lekl jsem se proto oprávněně. Ruka drze ukořistila moje lechtivá místečka v oblasti břicha. Nemohl to být nikdo jiný.
,,Harry?" Hlesl jsem do ticha. ,,Ty jdeš jak duch.." Když jsme tu byli jediní, na noc tu nechávali otevřené dveře, aby se nemuseli pořád otevírat a zavírat a já opravdu neslyšel ani krok. Byl jsem asi moc zadumaný, nebo je můj kluk skvělým adeptem na agenta FBI.
On šel mezitím roztáhnout dvoje žaluzie, aby jsme na sebe pomocí nočního světla a slabé venkovní lampy alespoň trochu viděli.
,,Co tu děláš? Je moc hodin." Bez odpovědi. Sestřičkám by se nelíbilo, že tu takhle straší ještě hodiny po desáté večerní. Lokty mě přišpendloval k matraci a špičkou nosu prozkoumával můj hrudník, přestože právě ten a i celý zbytek mého těla už měl bezpečně prozkoumaný až až.
,,Přicházíš v míru?" Zkusil jsem to na něj s humorem, když mi nebyl schopen normálně odpovídat.
,,Přicházím jen s dobrými úmysly, pane." Zašeptal v odezvě. Pane? Uuuuh, začíná tu být nějaké horko..
Zahihňal jsem se tomu a nechal ho konat dál. ,,Tak skvěle."
Neměl jsem sebemenší šanci vyklouznout z jeho sevření a zatraceně se mi to líbilo. Skopal ze mě přikrývku na zem a matrace skřípavě zavrzala, když se nade mně vyhoupnul. Chytnul mé zápěstí a přidržoval je ve výši mého krku. Přestože jsem věděl, že to ví, musel jsem ho upozornit.
,,Pozor na ruce." Opatrný jsem na tu poraněnou, i tu s hadičkami musel být stále.
,,Neboj." Zamumlal a aby mě uklidnil, stisk trochu povolil.
Rty mi slíbával cestičku od ucha až k bradavkám. Nemohl se mě nabažit. A bylo to vzájemné.
,,V tý nemocniční hnusný košili musím vypadat jak debil." Řekl jsem omluvně. Na mě teda musel být pohled, ještěže byla více méně tma.
Zahákl prsty za lem mé napůl oblečené košile a rychlým pohybem jí mě zbavil.
,,Ber to pozitivně, Lou, alespoň se mi tě lehčíc svlíká." Na tom něco bude. Kdyby tu bylo dostatečně světla, viděl bych teď jeho svůdný úšklebek.
Už už se chystal pokračovat ve své krasojízdě, když se uličnicky zasmál.
,,Počkat. Mám nápad."
Vstal z postele pro deku, co před chvíli odhodil, schoval pod ní mou spodní část těla a sebe samého a vyškrábal se zpět mezi mé nohy.
,,Co blbneš? Se tam udusíš." Zasmál jsem se, ale myslel to i trochu vážně.
,,Zkusíme to, jo?" Ozvalo se tlumeně z pod peřiny a já dál nic nenamítal.

Měl pravdu. Bylo to úplně něco jiného, vidět před sebou jen chvějící se kopeček peřiny. Když si užil dost počátečního provokovaní mě na vnitřní straně stehen, zcela zkušeně začal nejprve seznámením se se špičkou a až potom přidával prsty. Můj podbřišek málem explodoval nad tou vlnou slasti. Byl to neuvěřitelný pocit. Ale nešlo jen o to, že jsem byl takhle skvěle opečovávaný, tady šlo hlavně o to, že to byl Harry, což nebyl jen tak někdo. Harry mi dával nevýslovnou lásku ve všech podobách. A já mu jí též s radostí oplácel.
,,Jsi tak khásný Housi." Zakomplimentoval mi nesrozumitelně, ale já si to přeložil.
,,Vždyť mě ani nevidíš."
,,Ale já to vím."
Prohnul jsem se v zádech a hlasitě vzdechnul, když na mém Louisovi juniorovi přistály jeho rty. Střídavými pohyby do sebe dostal celou mou délku, což mu nedělalo velké potíže. Oproti jeho chloubě byla ta moje až směšně malá, ale já tohle nikdy neřešil.
Měl jsem chuť se něčeho pevně chytit, nebo Harrymu zaplést prsty do kudrlin, ale neudržel bych mé ruce dlouho zvednuté a tak jsem se alespoň chabě chytil povlečení postele, abych z té rozkoše úplně nezešílel. Byl jsem celý rudý a zpocený, ale to ještě přidávalo na atmosféře situace. Tomuhle říkám ,,Pacient musí být v klidu."
Deka přede mnou se matně chvěla a já už cítil svoje vyvrcholení. Harry vypadal neúnavně, byl by to snad vydržel ještě třikrát za sebou.
,,Už..už.." Zaskuhral jsem po chvilce, ani jsem nedořekl větu.
Harry vylezl ven a dodělal mě rukou, načež jsem se udělal na matraci.

V šuplíku nahmatal kapesníky a setřel, co se setřít dalo, flek tam však zůstal.
,,Na co to svedem?" Zasmál jsem se.
,,Ehmm...na mlíko?" Řekl první, co ho napadlo a já měl co dělat, abych nevyprskl smíchy.
Tiše jsme se tak spolu smáli. Potom mě Harry oblékl rovnou do boxerek a kraťas, v kterých zítra pojedeme do New Yorku, abych už si prý nemusel brát tu strašnou košili.

A to bylo všechno, čím jsme si mohli najít výmluvu sami pro sebe, abychom tu spolu ještě zůstali. Seděl na kraji mé postele a byl čas jít opravdu spát.
,,Ráno přijdu hned, jak budu moct."
,,Dobře."
,,Miluju tě." Dal mi krátkou pusu a roztomile se zašklebil. Ve všech jeho výrazech vypadal k sežrání, ale tenhle jsem měl asi nejradši.
,,Miluju tě." Oplatil jsem mu.

xx

Není nad to zakončit kapitolu krásným ,,Miluju tě"❤️ když už jsme u toho konce, musela jsem vám naservírovat alespoň ještě jeden poslední smut, protože uz pomalu opravdu končíme :(
miluju vas stejne tak moc, jako Harry Louiho. 💚💙 nattie