|NEW RULES|✔️Larry Stylinson✔️

chapter XIII.

3:49 PM.

Harry's pov

Bylo něco krátce před čtvrtou a my všichni, co se rozhodli na víkend opustit ,,krabici"-jak jsme začali základně přezdívat, už čekali ve vstupní hale u recepce, jak nám bylo určeno.

Zdržoval jsem se poblíž Sarah, Nialla, Louise a Nathalie. Nina a Matt se od nás odtrhli a přidali se k hloučku starších Arbirátů, kam se nám, tedy hlavně Louisovi nechtělo a navíc jsme stejně, že každý půjdem někam jinam, byli domluvení.

Vduchu jsem pořád zpytoval svědomí za to, jak jsem na modrookého zbytečně vyjel. To ráno jsem byl ale opravdu hodně mrzutý a když na to přijde, prostě vybuchnu a zásahnu všechny kolem sebe. Tentokrát to ale ublížilo Tomlinsonovi, což jsem fakt nechtěl. Mám jediné štěstí, že jsem ho pak našel na záchodcích a podařilo se mi s ním promluvit.

Moje obavy o tom, že venku umřeme hlady byly sice přehnané, ale ne zažehnané. Niall stihnul do báglu naházet několik kousků ovoce a nějakých hotových pokrmů v obalech, co mu Tru:da- ta hodná paní z jídelny, se kterou jsem tehdá mluvil- stihla na tajňačku dát, ale pro pět lidí bylo jasné, že nám to vydrží sotva do sobotního poledne.

V posledních pár minutách, než nás nechají nadechnout se vzduchu budoucnosti a vypustí jako divou zvěř,  nás obskakovali jakési zdravotnice. Když jedna dorazila i k naší skupince, až jsem přemýšlel, jestli tu není dobrovolně, jak mile a slušně s námi zacházela. Kontrolovala nám tlak a takové běžné věci, až nám na stehna přikládala malinkou placičku napojenou na přístroj.

,,Co to teď děláte?"-ptala se Nathalie mladé slečny.

,,Čipy."
,,Ou, no jo. Vlastně asi ještě nevíte, kde je máte. No, tak teď už víte. Máte je zhruba tady.."-předváděla nám na Nathaliině stehně to místo zdravotnice. ,,Vedou vám skrz tepnu, aby se nedali tak snadno odoperovat."

Aha..

Přešla ke mě a začala to samé provádět i mě.

,,Harry, víš proč.."- začala, ale musel jsem ji přerušit:

,,Odkud znáte mé jméno?"-podivil jsem se.

Ona se zasmála a začala ukazovat na displej přístroje: ,,Když ti touhle destičkou našahám tvůj čip, dokáže mi o tobě povědět úplně všechno."-odpověděla mi.

S úžasem nad touhle vymožeností jsem jen kývnul hlavou a nechal ji pokračovat:

,,Harry, víš proč vás vysílají ven?"

Naznačil jsem jí, ať pokračuje.

,,Jde také o součást tréninku. Chtějí vědět, jak si sami poradíte ve velkém světě. Kolik toho vydržíte a jak se umíte chovat v problémových situacích."

Všechno mi teď krásně zapadalo do sebe. Tak proto..

,,Nate, vy všichni, vemte si tohle. Pomůže vám to."- Vylovila z kapes takové bonbónky, rozdala nám je, vesele mrkla a už se měla k odchodu.

,,Dejte na sebe pozor a buďte opatrní.."-řekla ještě a odešla k ostatním.

,,Tak jo!"-ozvalo se z námi, kde už na bedně stál James a pozornost na sebe strhl také tím, že rázně zatleskal.
,,Myslím, že vše už bylo řečeno. Setkáme se s vámi znovu v pondělí přesně v 7 hodin, kdy budete všichni čekat tady před vstupem. Hodně štěstí."-shrnul to ještě a pak už se davem prodral malý mužíček, aby nám hlavní dveře otevřel.
Všichni jsme nedočkavě sledovali, jak nejprve malým klíčkem otevírá zámek na větším zámku, na kterém byl ještě jeden větší a ten uzamykal mohutné ocelové dveře. Aby toho ale náhodou nebylo málo, za tím vším se ještě nakonec nacházely posuvné mříže. Až jsme se přes to všechno ale přeci jen dostali, lidem v prvních řadách už mohl NewYorský dubnový vítr ofouknout tvář.