|NEW RULES|✔️Larry Stylinson✔️

chapter XXV.

,,Feels like I found the lost piece of my heart, when I saw you"

Harry's pov

Z nějakých nepochopitelných důvodů se nás rozhodli pustit do venkovních prostor základny až skoro po měsíci. Ten den jsme se tam jít podívat mohli, ale nemuseli. Měli jsme trénink i všechny hodiny ve škole zmáknuté a s Louisem jsme proto neviděli důvod, proč nejít na čerstvý vzduch.

Konec května, venku bylo už krásně teplo, museli jsme se vyletnit.
Podél budovy kolem dokola byla velká plocha trávníku, vzadu se potom nacházelo několik hřišť na různé sporty, posilovací stroje, spoustu místa na odpočinek a dokonce tu byl i- zatím nenapuštěný- bazén.
Po krátké procházce prostor jsme sešli z kopečka níž do údolíčka, zašli za cihlovou zeď a sedli si na betonový plácek, kde nikdo nebyl a ani tam na nás nebylo odnikud vidět, což jsme mile uvítali.

Louis si se mnou chtěl povídat, když jsme měli chvilku jen sami pro sebe, ale já ji chtěl využít k něčemu jinému. Přehodil jsem mu jeho nohu přes moji, abych k němu měl lepší přístup, on se mi nedokázal vysmeknout a mohl jsem si ho zase po dlouhé době nerušeně užít. Spojil jsem jeho rty s mými a rukou ho přidržoval za záda, abychom se v této podivné pozici udrželi. Zprvu se pokoušel ještě odtáhnout, bál se - a to právem, ale dlouho to nevydržel a mým rtům obsypávajícím horké polibky se poddal. Sám jsem ve vteřině ucítil, jak se jeho prsty přesunuly na mou tvář.
Miliony pocitů najednou. Měli bychom? Neměli bychom? Co tohle všechno mezi námi vlastně znamená?

Po chvilce se Louis odtáhl. Počítal jsem s tím, že proto, aby nabral vzduch, ale když se pořád k obnovení naší činnosti neměl, zmateně jsem zamrkal a otevřel oči.
Poměrně překvapeně se díval někam za moje rameno. Netrvalo dlouho, než mi docvaklo, co se asi tak děje..
Otočil jsem se dozadu a spatřil u zdi Sarah s Nathalie. Netvářily se zděšeně, jak bych čekal, když nás přistihly v takovéto situaci. Obě se vzrušeně šklebily, jen stěží zadržovaly smích a evidentně si pohled na mě nalepeného na Louisovi užívaly.
Ztrapněně jsem si poposedl od bruneta dál a snažil se o sebevědomý tón:
,,Jak dlouho už tam stojíte?"

Popošly o krok blíž k nám a Nathalie se ujala prvního slova.
,,Ehmmm...chviličku" Nervózně se zatetelila, mezitím co Sarah ukazovala na prstech 5, za což si od své kamarádky vysloužila ránu právě přes ruce.
Vstal jsem. ,,Hele..mmm..tak když už to víte, může...může to zůstat jen mezi námi?"
Obě dívky si vyměnily úsměvné pohledy, a to se do toho vložil Louis.
,,Harry, klid. Myslím, že tyhle dvě by byly ty poslední, co by to chtěly někomu vykvákat." Sarah se na něj andělsky usmála. Měla ten typ úsměvu, co by rozehřál i to nejzmrzlejší srdce ledového sériového vraha. Ten Louisův by si poradil ale i se samotnými kilometry ledovců- dodala moje racionální část. A měla pravdu.

,,Fajn, dobře."- usoudil jsem, s tím, že holky opravdu snad nejsou tak pitomé, aby to nedokázaly udržet jen mezi osmi očima a ušima.
,,Popravdě..věděli jsme to. A Sarah už mnohem dřív."- zazubila se Nat vesele na blondýnku. Aha?
,,My...jen abyste věděli, že nemáme v plánu se vám teď nějak vyhýbat, to vůbec...my jsme právěže spíš..asi to zní divně, ale jsme za vás rády."
,,No, tak výborně"- označil jsem tuto konverzaci trpně za ukončenou a vytáhnul Louiho za ruku nahoru, přičemž následně jsem ho nehodlal pouštět, i když už byl na nohou. Jakobychom právě předváděli taneční číslo, přitáhl jsem si ho k sobě otočkou, která se nám kupodivu- i když mi Louis neviděl do hlavy a nevěděl, co udělám- povedla. Dramaticky jsem ho pod sebe zaklonil a krátce ho políbil, jako to dělají ve filmech.
,,Spokojené?"- ušklíbl jsem se na slečny.
Vypadaly ohromeně, i Louis sám byl trošku mimo a udiveně mě všichni tři sledovali.