|NEW RULES|✔️Larry Stylinson✔️

chapter XVIII.

1:10 PM

Harry's pov

Byla neděle. Náš první den brigády ve stánku a zároveň náš poslední den volna, než to všechno mělo teprve začít.

Otevírali jsme za pět minut. Sarah se neustále ujišťovala, že zmrzlinovač a stroj na párky v rohlíku fungují a že je všechno připraveno. Z dálky už jsme totiž slyšeli dětský smích.

O práci jsme se podělili následovně- Mě budou zákazní..no, stejně to budou z většiny asi děti- říkat, co chtějí. To nahlásím Sarah nebo Nathalie, které mají na starost zmrzlinu, tříšť, párky v rohlíku a tak podobně. Loui od dětí vybírá peníze a Niall nás občas vystřídá nebo prostě pomůže s něčím, co bude zrovna třeba.

,,Já myslím, že můžeme začít."-usmál se Loui roztomile, ale ani náhodou ten úsměv nebyl adresovaný mě. Na jednu stranu jsem byl rád, že vzal má slova na vědomí, na tu druhou jsem z toho byl zdeptaný, když předstíral, jakobych neexistoval a mluvil na mě, jen když musel.

,,Jak to oznámíme ostatním dětem, že už je otevřeno? Hodně jich je támhle na hřišti, ale úplně se mi nechce za nimi jít s tím: ,Děti, dáte si zmrzlinku?' Ještě mě někdo uvidí a zavřou mě za obtěžování nezletilejch."-zasmála se brunetka.

,,Mluvil jsem s Chrisem a,"-začal Niall něco lovit ze svého batohu ,,myslel jsem na všechno." A z batohu vytáhnul možná ne největší, ale jistě hlasitý zvoneček.

,,Nialleee, ne, to bude trapný."- protočil jsem očima a doufal, že onen předmět zase schová.

Horan ale zvoneček vzal, vylezl z přívěsu, a začal cinkat a u toho křičel:

,,Zmrzlina! Děti! Zmrzlina! Tady! Pojďte!"

Prsty jsem si studem i za blonďáka promnul oči: ,,Máme tohle zapotřebí?"

Jak se ale ukázalo, tato taktika ,Hulákejacinkejzvonečkemavypadejutohojakodebil' se vyplatila a hloučky dětí se opravdu začaly sbíhat ze všech stran. Překvapilo mě to, až jsem musel Niallovi zatleskat, když se vrátil dovnitř:

,,Wohoo tady někdo umí..!"

A tak jsme začali prodávat. Netrvalo dlouho a moje nálada se zase přehoupla jako na houpačce. Nemohl jsem se na ty roztomilé malé holčičky mračit!
  A tak jsem brzy ukázal mým přátelům i tu moji milejší a hezčí stránku. Nezastavil jsem se ani na vteřinku a vždy pozorně poslouchal, co si ty malinké tvářičky přejí. Práce mi šla hezky od ruky.

Když se pak blížila třetí hodina odpolední a my měli krátkou pauzu, sami jsme si dali zmrzlinu, kterou nám holky natočili. Jak jsem tak s ostatními venku před stánkem blízal svoji oblíbenou zmrzlinu s příchutí Magnum white chocolate , Sarah podotkla:
,,Ty jo, Harry, tobě to s dětma fakt jde!"
Musel jsem se usmát nad faktem, že to ocenila. Všiml jsem si, že i Niall s Louisem na mě občas vrhali obdivné pohledy.
Jen jsem se pitomě potěšeně zašklebil a s pohledem na kornoutek jí odpověděl:
,,No, jo, děti mám rád."

A byla to pravda. Děti jsem měl rád. Možná proto, že děti vám nijak neublíží a jsou ještě nezkažené okolním prostředím, které na ně v budoucnu čeká. Jsou kouzelné a mnohdy chytřejší než leckteří dospělí. Navíc- a to se mi nejvíce líbí- dětská fantazie nebere meze. Ostatně stačí strávit s dítětem pár hodin a můžete si s ním hned připadat zase o 10 let mladší.

,,To je fajn. Ne zase tolik kluků si na děti potrpí."
A já jen pokrčil rameny a vrátil se do přívěsu, abych si umyl ruce v našem malém dřezu.