|NEW RULES|✔️Larry Stylinson✔️

chapter XXI.

*O 14 DNÍ POZDĚJI*

KVĚTEN

Harry's pov

Jakoby mi přeskočilo, měl jsem neustálou potřebu Louise provokovat a jeho roztomilý smích mi byl čím dál tím více příjemný.
Stačilo pár minut na to uvědomit si, jak hloupě jsem se choval. A v momentě už jsem litoval mých činů.
Co jsem si jako myslel? Bože, proč vlastně vůbec to všechno? Musí mě mít za blbce. Sotva jsem si to u něj vyžehlil,  předvedu mu trapas největšího kalibru nebo co?
Byl jsem naštvaný sám na sebe. Bál jsem se, že jsem zase zkazil všechno, co jsem mohl a měl jsem jisté výčitky svědomí. Překvapovaly mě ale dvě věci.-
Zdálo se, že Louis z toho nebyl nějaký naštvaný, nebo že by si myslel, že jsem se asi zbláznil. V mé přítomnosti byl v některých situacích spíš takový...nervózní?
Více mě však zaskočilo chování mé, než jeho. Proč se mi líbilo znervózňovat a škádlit ho? Čistě..ehhm..kamarádsky.

Od té doby, co jsme si mezi sebou vyřešily všechny nešvary jsme se začali opravdu hodně bavit. Trávili jsme spolu čas na trénincích, ve škole, na obědech.. A ať už s Nathalie a spol., nebo bez nich.

Lépe jsme se poznávali navzájem.
Loui rozhodně nebyl ten člověk, co by nezameškal jedinou párty, říkal co mu na jazyk přistálo, nebo něco takového, ale na druhou stranu jsem o něm zase nemohl říct, že nebyl tvor společenský. Byl rád mezi lidmi. Rád je bavil a rozesmíval a užíval si jejich přítomnosti. Jak jsem se ale už dříve bohužel dozvěděl- byl i velice citlivý a snadno rozhozený.
No a on zase naoplátku poznával mě- Představil jsem mu svoji dominatní tvář, která se se mnou přetáhla z minulosti. Nikdo mě nesměl naštvat, protože pak to byl prostě konec. A nebyl jediný, kdo tuhle moji náladu okusil... Naštěstí jsem měl ještě svoje světlejší stránky. Zdál jsem se často i milý, ochranářský a pečovatelský. A co měl svět už brzo zjistit- i majetnický. Stál jsem si za svým a neměl jsem problém si na někoho otevřít pusu.
Třeba to Tomlinson ale viděl jinak..

Zároveň jsem se sbližoval s Dakotou Newmanovou, tou dívkou, co jsem měl vedle ní postel. Byla s námi ještě v bazénu to středeční ráno, potom už se za námi ani neobtěžovala zastavit.
Neměl jsem jí to ale za zlé. Jakoby to patřilo k jejímu charakteru. Ofina jejích delších hořko-čokoládových tmavých vlasů jí zakrývala nejen čelo, neustále jí vlasy lezly i do tajemných velkých hnědých očí. Celá se zdála jako jedna taková záhada. Rty namalované tmavou rtěnkou měla neustále semknuté do přísné přímky, jako by sama sobě zakázala se usmát. Při všem však dokázala vypadat tak nespoutaně krásně. Žádná prsa v upnutých rolákách, jež zde dívkám dávaly, nevypadala zdaleka tak dobře, jako ta její.

Každý den po večeři jsem se chodil sám jen tak procházet chodbami kolem učeben, kde už tou dobou nikdo nechodil a po pár dnech jsem tam začal potkávat právě ji.
Neočekával jsem od Dakoty ani jedno vlídné slovo, co by řekla dobrovolně a proto mě překvapilo, když za mnou sama od sebe přišla a začala na mě mluvit. A přestože určitá autorita z jejího hlasu nevymizela, nemluvila se mnou nijak ošklivě nebo znuděně. Jakoby se chtěla bavit právě se mnou, protože na nikoho jiného snad ani nemluvila. Sama mi to potvrdila.
Až na výjimku Lauren. Lauren Spielgemanovou jsem si zapamatoval už z prvního dne v základně. Podobně jako Dakota- byla neodolatelná. Nedivil bych se, kdyby dělala v minulém životě modelku. Měla téměř dokonalé ženské křivky včetně hubených dlouhých nohou, blonďaté vlasy jí sahaly až po zaoblené boky.
Ty dvě se perfektně doplňovaly- obě byly drzé jak opice a když už si tedy padly do noty, většinu času trávily spolu.
Netrvalo dlouho a začali jsme se scházet ve třech. Nikomu od nás jsem o tom ani neříkal, nebylo by jim to k ničemu a když jsme se já a Dakota ocitli ve společnosti ostatních, stejně jsme si sebe nevšímali a věnovali se svým jiným přátelům. Teda alespoň já přátelům, ona byla jen a pouze s Lauren.

Byl to pro mě takový krok stranou od každodenního stereotypu, navíc když to byly tak sexy kočky, které mě vědomě sváděly, mezitím co jsme chodili tichými chodbami budovy.

xx

Byl pátek- den před naším druhým volným víkendem. Právě bylo po obědě, měli jsme tedy chvilku čas a hráli jsme  flašku, což je ta nejstupidnější hra co může být a baví mě možná tak v podnapilém stavu. Ten den jsem byl ale po dopoledním tréninku dost unavený a neměl jsem síly na to nikam chodit a tak jsem tu jen seděl s pár ostatními na zemi a občas zatočil flaškou, občas něco řekl.
Už už jsme se málem dozvěděli, komu dala jednou Gigi pusu na zadek, což jsem opravdu nepotřeboval vědět, a jakoby mé prosby byly vyslyšeny- do místnosti vtrhnul jeden kluk z béčka- myslím.
,,Všem vám vřele vzkazuju, že Dagan pořádá v sobotu večer párty. Všichni Bellumisti jsou zváni, "- oznámil a vzápětí nám k nohám kopl kousek papíru ,, je to v jednom baráku, Dagan to všechno zařídil. Adresu si doporučuju opsat. Buďte tam v 8!"- a zmizel tak rychle, jako se objevil.

,,Tak párty jo?"- bral jsem zvědavě papír jako první do ruky, utrhl z něj kousek a adresu z něj si pro sebe opsal, jako to po mě udělali i ostatní.
Raději jsem nepřemýšlel nad tím, jak na to Dagan sehnal tolik peněz..Každopádně se mi představa párty s kamarády zamlouvala.
Zastrčil jsem si papírek do kapsy tepláků. Už aby byla sobota...

Dnes kratší kapitola :))Harry se vrací do svých starých kolejí... Co říkáte na Dakotu a Lauru? A co se stane na Daganově párty? To se dozvíme v další kapitole ;)) děkuju za 930 přečtení <33 natt