Služebníci Zla

První zkouška

Za svou čest, život jest.

Stálo na zdi ve vstupní síni jejich sídla.

Heslo, které bylo rodiny už několik staletí. Seděla a pozorovala ten nápis už několik minut. Bylo několik hodin po schůzi, už byla noc a ona nemohla usnout. Nejdřív chodila sídlem, potom vypila lahev vína a nakonec se posadila do vstupní síně, kde chvíli brečela, chvíli nadávala.

Myslela na to, jak ji jako malou otec vzal na ruku a to heslo jí poprvé ukázal. Vysvětlovat, že si jejich rodina zakládá na cti a že je to jedna z nejdůležitějších věcí. Její matka to zaslechla, večer když ji ukládala do postele jí pošeptala, že jsou i důležitější věci. Její matka se do rodiny provdala, byla z chudé čistokrevné rodiny a s otcem se seznámila na škole. Podle jejích slov se s tatínkem měli moc rádi, i když se v mnoha názorech rozcházeli. Otec byl vychován v přísné rodině, kdy byla čistá krev a bohatství velmi důležité. Byl pečlivý a rozumný muž, který neměl v lásce lidi z neurozených rodin. Nebyl ale tak sadistický, ale to byl pro něj důvod k vraždě.

Svoje rodiče si pamatovala a ještě více si pamatovala ten den, kdy o ně přišli. S Benjaminem byli ve škole, když si je zavolal ředitel a oznámil, že jejich rodiče byli v místě výbuchu. Dodnes se nepodařilo zjistit, co se stalo, dozvěděli se jen, že to mělo něco do činění s trolly a kouzelníky kteří se nepohodli a jejich rodiče byli zrovna v tu dobu poblíž. Bylo jí deset a bratrovi čtrnáct.

Od té doby bydleli jen spolu v rodinném sídle. Každý den jí chyběli, ale museli se naučit bez nich žít. Její bratr jí vychoval a donutil pokračovat ve studiu i když nechtěla. Naučil jí jak se chovat, naučil jí jak ještě lépe čarovat a když nadešel čas šli ve stopách svého otce a byli nuceni se kvůli jejich tradicím přidat na stranu zla.

Proto pro ni byla představa toho, že by o Benjamina mohla přijít nesnesitelná. Snažila se vymyslet něco na jeho ochranu, ale všechno zavrhla. Musel svou misi splnit, věděla to.

Ráno bylo studené a mrazivé. V osm hodin jí vzbudil vítr, který dovnitř donesl chlad.
Převalila se v posteli a prohrábla si vlasy. Přehodila přes sebe hábit a zamířila do jídelny. Cestou potkala skřítka Frediho jediného služebníka její rodiny.

Hned jak vešla dovnitř uviděla Bena jak sedí u stolu a s hůlkou si upravoval hábit. Vzhlédl k ní a rychle a unaveně se na ni usmál.
Cítila, jak se jí v břiše usadil kámen, když si vybavila úkol, kterým byl Ben pověřen. Odtáhla si židli vedle něho, položila na stůl hůlku a čekala až jí donesou snídani.
"Celou noc jsem nespala a přemýšlela." začala Bianca.
"Ano, já taky." odpověděl smutně.
"Na nic jsem nepřišla." přiznala a cítila si provinile.
"Na nic se přijít nedá."
Sklopila oči, když uslyšela v Benově hlase vztek.
"Dnes odjíždím, brzy se vrátím, musíme sloužit Pánovi Zla."

Jak řekl, tak také udělal. Za breku své sestry si sbalil cestovní kufr, rozdal rozkazy na dobu své nepřítomnosti a s polibkem na čelo sestru opustil. Slíbil, že za dva týdny bude zpátky. Obdivovala jeho odvahu a byla ráda, že mu v hlase nezazněla pochybnost, když jí říkal o svém návratu. Hned jak se za ním zavřely dveře, padla na zem a znovu se rozbrečela.

Den strávila obnovením ochranných kouzel kolem sídla. Hned jak měla hotovo, začala připravovat šaty na schůzi na kterou dnes půjde poprvé jen ona.

Bylo vyděšená, ale když stála před dveřmi a chystala se vyrazit, cítila se lépe. Měla na sobě dlouhé černé šaty, teplý cestovní plášť a byla výrazně namalovaná. Vypadala jako nádherná a i bohatá čarodějka, která je pyšná na sebe a svůj původ. Učili ji, že na sobě nesmí dát slabost a za nosit hlavu vztyčenou. Otočila se na místě a přemístila před sídlo.

Byl tu větší chlad než u nich. Sídlo nebylo tolik vzdáleno od jejich, ale foukal tady vítr a do očí jí padal sníh, který u nich nebyl. Vykročila k bráně a uklidňoval jí klapot jejích vysokých bot a šustění dlouhé sukně.

"Zdravím Vás slečno Lockerbie."
Otočila se přimhouřenýma očima pozorovala Notta, který se k ní na cestě připojil.
"Zdravím Vás též, Notte." odpověděla s nezájmem. Zrychlila krok a on ji napodobil.
"Jaké to je, být bez ochránce." ptal se škodolibě.
"Není to můj ochránce." odsekla "O sebe se postarám a pokud mě někdo bude ohrožovat, moc ráda si procvičím zabíjení."
Starý Nott hvízl.
"Nevíte s kým mluvíte." řekla ledově a vešla do dveří. Toho muže by nejradši opravdu vyřídila.
Došla do místnosti a usadila se na své místo. Bylo to pár volných míst, které patřili smrtijedům, kteří plnili venku své mise. Zadrhl se jí dech, když uviděla prázdné místo vedle sebe, ale to už dovnitř vešel Pán Zla a ona poslušně sklopila hlavu. Jako každou schůzi si ověřil, jestli jsou všichni jeho sluhové tady a potom začal rozdávat další úkoly. Nakonec svou řeč shrnul tím, že na pár dní odjíždí a vedením pověřil svou pravou ruku, Bellu. Všichni se začali zvedat, když Pán Zla ještě promluvil.
"Seberte se a jděte, zůstane tu Bianca Lockerbie a Draco Malfoy."
Hned se zarazila a měla pocit, jako kdyby se jí zastavilo srdce.
Posadila se a čekala až všichni odejdou. Podle pohledu Draca to bylo pro něj stejně nečekané jako pro ni. Nevěděla, proč si je tu Pán Zla nechal, ale neměla z toho dobrý pocit. Draco se snažil tvářit stejně pevně jako ona, ale v jeho očích viděla ten stejný strach jako byl v těch jejích.
"Mé děti," promluvil, když všichni odešli "mám pro vás dva speciální úkol."
Oba si spolu vyměnili rychlý pohled a Pán Zla pokračoval.
"Vybral jsem si vás dva, protože danou osobu znáte. Chci, aby jste mi sem přivedli jednu vaši spolužačku a malou šmejdku se kterou si potřebuji popovídat. Bude to jeden z vašich úkolů, které prověří, jaké máte schopnosti a zároveň vás otestuje. Přiveďte mi sem Fleur Delacour. Do tří dnů."
Poté mávl rukou na znamení, že už řekl vše a oba se zvedli a rychle zamířili ven ze síně.