Služebníci Zla

Odejdi ke světlu

Tělo mladého muže padalo pomalu, jeho blonďaté vlasy za ním vlály a trvalo snad hodinu, než s hlasitou ránou dopadl na podlahu. Vedle něj stála Bella, která vyděšeně sledovala Pána Zla. Zrovna mu zabránila zabít jejího synovce. Vyslala tak rychle štítové kouzlo, které odmrštilo silou Draca, až se uhodil a ztratil vědomí. Pán Zla si ji prohlížel s překvapeným pohledem. Bylo zřejmé, že si ještě za celou dobu jeho vlády nedovolil žádný služebník překazit mu kouzlo.

"Můj Pane, prosím, nezlobte se." padla na kolena Bella, které bylo jasné, že to přehnala.
"Vezměte si tu holku, chci spravedlnost, ona to věděla, oni dva to věděli." mluvila tak rychle, že jí nebylo skoro rozumět. Pán Zla se otočil k jediné stojící osobě, kromě jich dvou.
Upřel své oči na Biancu a mávnutím hůlky jí spoutal.
"Ty jdi za mě, spolu si to vyřešíme." zasyčel na Bellu a tak ze slzami v očích poklekla za svého pána. Ten vypadal, že přemýšlí.
"Mám tomu rozumět tak, že teď ve svém domě máte schovanou nějakou holku, která je špinavá..."
"Ne..." ozvalo se ze země zachrčení. To z posledních sil bránil Benjamin svou lásku. Pán Zla ohrnul rty a přesně mířeným kopancem Benjamina umlčel. Bianca sebou cukla.

"Chápu slabosti," vrhl vražedný pohled na Bellu, která se přikrčila. Její bílou tvář smáčely slzy, něco nepředstavitelného u této ženy. "Umím odpouštět." řekl velkoryse a Bianca měla co dělat, aby se neušklíbla. I v téhle situaci si musela zachovat chladnou hlavu.
"Dozvěděl jsem se, že jsi si blízká s panem Malfoyem." mávl rukou směrem k místu, kde ležel v bezvědomí Draco.

"Jsme přátelé." zašeptala Bianca. Nemělo smysl si něco vymýšlet. Může jim to ještě přitížit. Jestli už není pozdě. Pán Zla k přišel blíž a ona mimovolně sklonila hlavu. Bylo jí nepříjemné být tak blízko tomu tvoru, ze kterého sálalo zlo na všechny strany. Do očí se jí tlačily slzy, když si uvědomila, že jí nenapadá nic, co by z této situace mohlo dostat.

"Dám ti na výběr, má drahá. Nechci plýtvat kouzelnickou krví. Je to na tobě. Rozhodni se, kdo z nich zemře. Jsou dva. Draco a Benjamin."

S úsměvem se k ní naklonil a ona přestala dýchat. V tu chvíli něco umřelo v ní.

"Máš na to minutu."

Jak jen může být dlouhá minuta. Někdy trvá vteřinu, někdy rok. Co vše se může stát za minutu.

Seděla před ním na kolenou se skloněnou hlavou.
Vedle ní leželo mrtvé tělo dívky, kterou přímo před jejich očima umučili. Měla otevřená ústa ve výkřiku, který už nezazní.
Pár metrů od nich ležel blonďatý muž se zakrvácenými vlasy a oblekem pocákaným vlastní krví. Obličejem byl otočený k zemi a ruce měl roztažené do stran, když se snažil zmírnit svůj pád.
Pán Zla ji seshora sledoval rudýma očima a vyčkával.
V tom hrozném tichu bylo slyšet jen zrychlené dýchání Bellatrix, která stála po pravé ruce svého pána.
Nechal ji zavolat, aby viděla, že její synovec pochybil a bude za to potrestán. Kdo by čekal, že to tu mrchu nenechá chladnou. Draco byl asi jediná její slabina.
"Má drahá," promluvil znovu Pán Zla a Bianca k němu zvedla pohled.
"Stále čekám na tvé vyjádření. Je to jenom na tobě."
Pohlédla na Draca, který byl stále v bezvědomí a roztřásla se pláčem.

Jak může rozhodnout u životě dvou lidí, které miluje. Každého jinak, ale přesto stejně.

Už dávno si uvědomila, že Draca miluje. Láskou tak silnou, že by pro něj udělala vše.

Nemůže se stavět do role soudce. Nemůže rozhodovat, kdo má právo na život. Její hlava vzdala přemýšlení, když pocítila, že nemají šanci. Pohled se jí zamlžil.

Záleží jen na tobě.

Jejich životy jsou v tvých rukou.

Vyber kdo má přežít.

Benjamin.

Draco.

Bratr.

Milenec.

Rozhodni kdo zemře.

Je to na tobě.

Už zbývalo jenom pár vteřin než uplyne minuta, kterou jí dal. Slzy jí tekly tak, že skoro nic neviděla, ale něco jí řeklo, aby se podívala. Její srdce jí volalo a směrovalo její pohled.

Setkala se s pohledem šedých očí. Bylo v nich tolik bolesti, že to ani nepovažovala za možné. Podívala se na Draca, který skoro nepatrně otočil obličej k ní a pousmál se, jak mu to zranění dovolilo.

Viděla velký dům s obrovskými okny a rozkvetlou zahradou. Se smíchem běhala v dlouhých šatech po hebké trávě a za ní běžely dvě děti. Chlapeček, oblečený do bílé košilky a tmavých kalhot mával v ruce hůlkou, kterou nedávnou koupili. Mohlo mu být kolem jedenácti, bude nastupovat do bradavic. Za ním běžela s křikem malinká holčička s blonďatými vlásky, které za ní vlály. Křičela na bratra, aby na ní počkal, ten jen se smíchem křičel na svou sestru a povzbuzoval jí. Ona běžela vepředu a obě její děti se jí snažili chytit, než doběhne do středu zahrady a schová se jim za křoví. Otočila hlavu před sebe, chtěla vidět, kam běží a najednou jí do cesty vstoupil muž a chytil jí do náručí. Zvedl jí a přehodil si jí přes rameno. "Draco." vykřikla rozesmátá. "Chytil jsem vám maminku." smál se Draco a čekal, až k němu doběhnout obě jejich děti. Dvě děti, jeden blonďák a jedna bruneta se smáli a lítali po zahradě. Vyhrožovali si že se chytí, že se hodí do vody a že se budou lochtat. Společně padli po chvíli na zem, když už neměli sílu a se smíchem koukali na mraky. Byl krásný slunečný den. Oba manželé se chytili za ruce a pohladili své děti. Byl to krásný den.

Dívka odvrátila oči. Vidět to, co mohlo být, vidět jeho nejtajnější sny bylo zároveň jejím nejkrásnějším a nejhorším zážitkem v životě.

Zároveň ale pochopila, co jí tím chtěl říct. Chtěl aby vybrala jeho. Chtěl aby její bratr žil. Se slzami v očích se na něho usmála, už si byla jistá, že jí miluje. Stejně moc jako ona jeho.

Už dávno si uvědomila, že Draca miluje. Láskou tak silnou, že by pro něj i zemřela.

Pán Zla zvedl svou hůlku a jeho rty se pohnuly. Z hůlky vyšlehl zelený paprsek a Bianca vstala. Pán Zla se ušklíbl, pochopil. Draco uviděl záblesk hnědých vlasů a pak tělo dopadlo na zemi.

Ležela na podlaze, s očima rozšířenýma a ústy zahnutými v posledním láskyplném úsměvu.