Služebníci Zla

Bestie

Seděla před ním na kolenou se skloněnou hlavou.
Vedle ní leželo mrtvé tělo dívky, kterou přímo před jejich očima umučil. Měla otevřená ústa ve výkřiku, který už nezazní.
Pár metrů od nich ležel blonďatý muž se zakrvácenými vlasy a oblekem pocákaným vlastní krví. Obličejem byl otočený k zemi a ruce měl roztažené do stran, když se snažil zmírnit svůj pád. 
Pán Zla ji seshora sledoval rudýma očima a vyčkával. 
V tom hrozném tichu bylo slyšet jen zrychlené dýchání Bellatrix, která stála po pravé ruce svého pána. 
Nechal ji zavolat, aby viděla, že její synovec pochybil a bude za to potrestán. Kdo by čekal, že to tu mrchu nenechá chladnou. Draco byl asi jediná její slabina. 
"Má drahá," promluvil znovu Pán Zla a Bianca k němu zvedla pohled. 
"Stále čekám na tvé vyjádření. Je to jenom na tobě." 
Pohlédla na Draca, který byl stále v bezvědomí a roztřásla se pláčem. 

Rozesmátá Daphne s Biancou tančily kolem dlouhého jídelního stolu u kterého seděl Draco, Theodore a Blaise. Popíjeli rum a oslavovali své malé vítězství. 

Křičeli po sobě, smáli se a připadali si jako za starých časů, kdy ještě chodili do školy. Dokonce i Draco měl hodně dobrou náladu. 

Posilněni úspěchem si ani neuvědomovali, že jejich malá akce bude mít důsledky.
Snažili se jenom si užít chvíle plné volnosti, kterých bylo čím dál tím méně.

Všichni se dostali do postele až pozdě v noci. Theodor s Daphne odešli spát do svého domova a jejich další pomocník Blaise zůstal v pokoji pro hosty. Měl se zítra také účastnit schůze a tak domluvili, že ráno půjde s nimi. 

Draco a Bianca nemohli dlouho usnout. 

Leželi ve svých postelích a myslela na nadcházející den, co je čeká. Bianca myslela na svého bratra a snažila se nepřipouštět si, že se mu něco stalo. Snažila se doufat v to, že na ni bude pyšný. 

Druhý den přišel moc brzy. 

Připadalo jim, že sotva co zavřeli oči, už museli vstávat. Nálada plná optimismu byla ta tam. 

Sešli se před dveřmi a prohlíželi si jeden druhého unavenými pohledy. Draco s Blaisem měli oblečené svoje hábity i s maskami a Bianca měla černé krátké šaty a masku držela v ruce. Nechtěla ji mít na sobě déle, než je to nutné.

Vedle Blaise stála Fleur s červenýma očima a vypadalo to, že se sotva drží na nohou. 

Trojice nepromluvila, dokud se nedostali za pozemky sídla. Blaise natáhl ruku a Draco s Biancou si vyměnili pohled. 

Hlasité prásk bylo jediné, co po nich zůstalo. 

Sídlo Malfoyových vypadalo ještě nebezpečněji než jindy. Mraky se nad ním stahovaly a začínalo pršet. Přes noc se ochladilo a tak sníh tál, vše bylo mokré a studený vítr jim čechral vlasy. Draco zavrčel, když se jeho pečlivě upravené vlasy rozcuchaly pod náporem dalšího návalu větru.
"Celý snažení je k hovnu." okomentoval to a Blaise se ušklíbl. 
Oproti tomu Biance k smíchu nebylo, protože zrovna zpozorovala starého Notta, jak je pozoruje. Vypadal hodně rozladěně.
"Zmlkněte." zasyčela a oba se přestavili usmívat.

Pozvedli hlavy, když procházeli kolem. Draco se na něj ošklivě podíval a Blaise se soustředěně koukal před sebe. Fleur koukala do země a otřásala se vzlyky. Bianca se na ni podívala a zastavil se jí dech, když jí zaplavila lítost. Její život za ten jejich, ale to neznamenalo, že jí není líto života holky před sebou. V tu chvíli se jí ale vybavila Dracova slova. Nesmíš si to pouštět k tělu. Odhodlaně pozvedl hlavu a prošla dovnitř. 

Přivítal je už známý pach potu a alkoholu. V čele stolu ale nebylo prázdné místo, seděla tam Bella a kolem ní už seděli všichni přítomní, kteří měli upřené pohledy do desky stolu. 
"Můj synovec." zaskřípala, když uviděla Draca. Ten ji oplatil pohled a došel až k ní. 
"Ahoj teto," naznačil polibek na tvář a usadil se na svoje místo. Bianca zůstala stát u dveří a vedle ní postávala jejich zajatkyně. 
"Gratuluji." promluvila znovu Bella a mávnutím ruky naznačila Biance, aby se posadila na svoje místo. Ta ji poslechla a nechala stát vyklepanou Fleur na místě. Bella mávnutím hůlky zavřela dveře, až sebou několik z přítomných vyděšeně cuklo. 

"Jsem pyšná, že jste splnili svůj úkol. Pán Zla byl ode mě už informován." 
Draco s Biancou si vyměnili pohled a nedali na svých tvářích znát, žádnou emoci. Nemohli si dovolit projevit radost, museli dělat, že to byla samozřejmost a ne šíleně těžký úkol. 

"Budete odměněni." pokračovala dál s úsměvem. "Než začneme schůzi, můžete si pohrát s naší drahou odměnou, ale nezabíjet." zasmála se skřípavě a mávla rukou tak rychle, že to někteří nestihli zaregistrovat. To už se Fleur svíjela na zemi a křičela pod vlivem mučící kletby, která ji zasáhla z hůlky šílené čarodějky. 

Několik lidí sebou znovu trhlo, když uslyšelo praskající zvuk, jak narazila dívka na zemi hlavou do zdi a poranila se. Bella s nezájmem zvedla hůlku a pohlédla na Draca.
"Pohraj si, zlato." 
Mladý zmijozel ji bez hnutí sledoval. Bella na něj upírala svůj pohled a když se stále nepohnul, otevřela pusu. Než stihla něco říct, Draco se zvedl a zamířil k Fleur, která se válela v kaluži krve.
Pomalu došel až k ní a Bianca odvrátila pohled. Koukal na dívku pod sebou jako na největší nejhorší osobu na světě, jako na nejhorší špínu. Botou ji odstrčil ruku, která mu překážela v cestě a zle zkřivil rty. Pozvedl hůlku a dívka znovu začala ječet. 
"Ano, jde ti to." smála se Bella a přidalo se k ní pár dalších mužů.
V místnosti byl slyšet jen jekot míchající se se smíchem. Bianca se nemohla koukat na toho člověka, kterým v tu dobu blonďák byl. Vypadal jako zvíře, jako zabiják, co nemá slitování. 
Najednou zvedl hůlku a pohlédl na Bellu.
"Nechci si kazit chuť k večeři, drahá teto. Nechci ji kazit ani ostatním, schovejme tu šmejdku do sklepa." zasyčel znechuceně. Bella zvedla obočí ale s úšklebkem ukázala na může po své pravé ruce. 
"Ty, dej ji do sklepa." nařídila a prohrábla si vlasy. 
Draco se vydal ke své židli a pomalu se posadil. Bianca mu byla vděčná. Zachránil ji od toho, aby tu holku musela dál mučit. Věděla, že to udělal pro ni, cítila to.
"Budeme pokračovat." vykřikla nadšeně Bella a všechny pohledy se stočili k ní.