Služebníci Zla

Mezi dvěma světy

Hned jak vyšel z pokoje, rozběhla se za ním. Nechápala, co to mělo znamenat, jak myslel to, co jí naznačil a hlavně, jak si dovoluje flirtovat s vězni. 
"Stůj, Malfoyi."
Zastavil se a otočil se na ni. Málem do něho vrazila. 
Podíval se jí do očí a tvrdě ji chytil za ramena.
"Nebudeš mi říkat, co mám dělat a nebudeš se ptát co a jak dělám. Je jedna věc, že spolu máme úkol, který musíme splnit. To neznamená, že jsme kamarádi a že se známe. Jsi stejně namyšlená jako tvůj bratr."
"Nedovoluj si mluvit o Benjaminovi." vykřikla a odstrčila Draca od sebe. 
"Uklidni se." zasyčel na ni, protože nechtěl, aby ta holka, kterou tu schovávají slyšela víc než teď.
Chtěla na něj začít křičet, ale zřejmě mu došlo, co má v plánu, protože ji přikryl dlaní ústa.

"Chovej se slušně." napomenul ji. To pro ní bylo dost, rychle vytáhla hůlku a zabodla ji do prsou muže, který na ni bojovně koukal.
"Nečekal jsem, že jsi tak dobrá." zvedl obočí.
"Já jsem ti řekla, že nevíš, s kým si zahráváš." zavrčela na něj.
"Moje milá, mám nápad." ušklíbl se Draco "Necháme toho a dáme si něco k pití. Musíme oslavit náš úspěch, co ty na to Lockbrein." 
Na tváři se jí objevil úsměv. Chtěla být zlá, ale musela uznat, že  má z jejich úspěchu hroznou radost a chtěla ho oslavit. Její první velká mise bez bratra a podařená.
"Tak jo." zasmála se a zastrčila hůlku do hábitu.

"Nejhorší je ten pocit, kdy čekáš, až přijde." zasmála se opile a znovu se napila.
Byli už několik hodin v jídelně, kde do sebe klopili jedno pití za druhým. Oba se smáli a vyprávěli si nejhorší zážitky ze schůzí. Draco si rozvázal kravatu a rozvalil se, zatímco si doléval další sklenici. Bianca seděla naproti němu, boty odhozené na zemi a natahovala se pro další pití. 
"Ano, to máš pravdu." zasmál se Draco a ji napadlo, že je to poprvé co ho vidí se smát. 
"Jsem ráda, že tam se mnou chodí Benjamin, netuším, co bych bez něj dělala." přiznala mu a cítila se uvolněně jako už dlouho ne. Za normálních okolností by nic takového neřekla. Tomu muži, co ho znát pár minut to ale přiznala, nedokázala říct proč, jenom cítila, že je v bezpečí a že on to dokáže pochopit. 
"To jo, docela se máš, že máš bráchu, co se o tebe stará." pokýval hlavou. 
"Hrozně moc se o něj bojím." vylétlo z ní, než tomu dokázala zabránit. Draco se zvedl, posadil se vedle ní a k jejímu údivu ji přehodil ruku kolem ramen. Než si uvědomila, co dělá, položila mu hlavu na rameno a zavřela oči. 
"Bude v pořádku." zašeptal jí do vlasů a ona tomu věřila. Zněl tak jistě, jeho klidný hlas, jeho dech, který voněl po rumu a zároveň jeho osobitou vůní, velká náruč, do které se mohla schovat.
Byli hodně opilí, ale v tu chvíli bylo mezi nimi porozumění, které zažijí jenom ti, kteří si prošli hroznými věcmi a ty je spojují. Biance se začaly zavírat oči a rychle ji přemohl tvrdý spánek.

Probudila se v noci, přikrytá dekou na tom stejném místě, kde usnula. Promnula si oči a snažila se přijít na to, co se dělo. 

Měla na sobě oblečení ze včerejška, boty ležely pořád na zemi, kam je hodila a Draco nebyl v dohledu. Popadla hůlku a vynadala si, že ji tu nechala pohozenou, zatímco spala. Mohl ji napadnout, mohl udělat cokoliv a ona by tomu vůbec nemohla zabránit. 

Vyšla ven z místnosti a zaslechla tiché chrápání. Tiše nakoukla do pokoje pro hosty. Na posteli ležela postava, vedle byl pověšený oblek a košile. Ve tmě viděla blond vlasy a bílý obličej. Takže neodešel, jen si šel lehnout. Byla ráda. Věděla, že kdyby se Fleur chtěla pokusit o útěk, zvládla té holce zabránit, ale musela uznat, že byla klidnější, když tu byl. Pro sebe se usmála, když si uvědomila, že ji přikryl dekou než si šel lehnout a vydala se do svého pokoje. Padla na postel a pro jistotu zabezpečila dveře. Sice si nemyslela, že jí něco hrozí, ale opatrnost je základ.

"Vstávej." probudil jí ledový hlas. Rychle se zvedla a protočila oči. Už to byl zase ten Draco, ten ledový princ zla, kterého znala. Ten milý, uvolněný kluk s rozepnutou košilí byl pryč. Rozhalená bílá košile ukazující... Bianca zatřásla hlavou, aby si urovnala myšlenky. Nevěděla, proč si zrovna představovala Malfoye bez košile. Pro sebe se ušklíbla a zamířila do koupelny. 

O půl hodiny později se sešli u vchodových dveří. Draco měl na sobě stejný oblek jen se zelenou kravatou, Bianca na sobě měla dlouhé zelené šaty s motivy hadů jako symbol jejich koleje. On ji přejel pohledem a Bianca si uvědomila, že jsou spolu sladěni, i když se na to v nejmenším nedomlouvali.

Vedle něj stála Fleur Delacour ve špinavém oblečení a tvářila se vyděšeně. Měla ruce spoutané za zády a pohybovala se tak, že ji Draco silou své hůlky strkal dopředu. 

Její bojovnost byla ta tam. Klepaly se jí ruce, ale to Draca nezajímalo. Tvářil se, jako by to nebyla lidská bytost, jaky kdyby to byl kus věci, kterou jde vyhodit. Vypadal znovu tak zle a nebezpečně, že to bylo k neuvěření, že pár hodin zpět byl tak milým člověkem. 

Vyměnili si pohled a vyrazili ven, aby se mohli přemístit. Fleur se snažila bránit, ale nebylo jí to platné. Kráčeli mlčky, než došli k místu, kde už nebyla ochranná kouzla.

Draco zvedl ruku a ona se ho chytila. 

Zmizeli.