Služebníci Zla

Temnota po světle

Všichni se ocitli u velkého sídla.

Druhý Manor, jak ho nazýval Draco, byl  menší a o to luxusnější než hlavní sídlo rodiny.
Na Dracovo naléhání Bianca svolila, aby se z jejího sídla přesunuli jinam, prý je moc špatné dlouho zůstat na jednom místě. Tak sbalili Fleur a pár nutných zásob a přesunuli se do nepoužívaného domu Malfoyových. 

Malfoy zkontroloval, jestli se zde nenachází někdo, kdo tu nemá kdo dělat a mávnutím ruky přivolal Biancu s Fleur. Bianca mávla hůlkou a kráčela pomalu za francouzskou. Ta, jakoby poznala, že je na ně zcela odkázaná a nemůže utéct a plakala.
"Dej si dolů do pokoje." rozkázal Draco a odešel do prvního patra. 

"Jdeme." poručila Bianca a rozhlédla se, kudy se dostane dolů. Sídlo nebylo velké, takže místnost našla hned, nechala Fleur uvnitř, zabezpečila dveře a vrátila se zpátky k Dracovi.

Ten si už udělal pohodlí a v ruce měl zase skleničku. Bianca si přisedla vedle něj, ale taky dost daleko, aby si nepřišel, že mu narušuje prostor. Zvedl obočí, ale nekomentoval to. 

Napil se, pomalu mávl hůlkou a poslal brunetě pití. Ocenila to a kývnutím hlavy mu poděkovala. Vypadal, že je v dobré náladě a tak se ho odvážila zeptat na to, co jí zajímalo od doby, kdy tu holku našli a nemohla to pustit z hlavy.
"Draco, co budeme dělat, až ji odevzdáme Pánovi Zla." 
Malfoy sebou cuknul, když ho oslovila jménem. Nebyl na to zvyklý. 
"Já nevím, nic." odpověděl po chvíli.

"Dobře, tak co budeme dělat, než ji odevzdáme." zeptala se znovu muže vedle sebe.
"Budeme sedět, pít a čekat."
Ušklíbli se na sebe. 
"Tak mi něco řekni." 
"Co ti mám říct."
"Něco o sobě."
"Ne." ušklíbl se. Nechápal, proč chce slyšet něco o něm, nechtěl mluvit o sobě. Ne s ní.
"Nech toho." zasmála se "Jsme v tom spolu, tak bych tě ráda poznala, když se to nepovedlo ve škole." zalhala napůl. Ano, chtěla ho poznat, ale ne z důvodu nějakého kamarádství, byla na něj jen zvědavá. Jak se mohl z toho chlapce změnit tak rychle v toho muže, jakým byl nyní. 
"Není co  bych o sobě řekl." odvrátil oči.
"Určitě je, každý má..."

Nedořekla, protože ji zastavil rukou, kterou zvedl. 

Uslyšela zvuk z venku a koukla se stejným směrem jako Draco. Zvuk se přibližovat a jí došlo o co jde. Patron. 
"Jak nás našla." vydechl a byl na něm znát chvilkový strach, který nedokázal zakrýt. 
Zvedla se a vytáhla hůlku.
"Kdo nás našel, Draco."
"Moje teta."
Bella.
Než stihla odpovědět do místnosti vplula černá vrána. Zůstala uprostřed pokoje a otevřela svůj zobák. Z jejího hrdla se rozezněl Bellin skřípavý hlas.
"Můj drahý, jsem na tebe tak pyšná, že jsi chytil francouzskou šmejdku v krátkém čase. Věděla jsem, že to máš v krvi. Opatruj se."
Světlo se rozplynulo a oni na sebe zírali. Bianca ještě neslyšela mluvit tu svini a tyranku tak milým hlasem. 

Vydechla vzduch, který zadržovala a snažila se uklidnit své ruce, které se hrozně potily a třásly.
"Jak nás našla." 
Hodil po ním pohledem a zandal hůlku do saka. Věděl, že jeho teta je nesmírně mocná a že by ho nemělo překvapovat, že je našla i tady, přes všechna obranná kouzla.

"Nic nám nehrozí." řekl jí Draco. Nebyl si tím jistý, ale k čemu bylo děsit ještě další lidi. 

Otočil se na podpatku a odešel, zůstal po něm jen závan jeho vůně. 

Tu noc nespal ani jeden. Měnili si služby na hlídání a promluvili spolu jen pár slov. Oba byli smutní a nervozní. 
Při své službě Bianca myslela na Benjamina a kvůli tomu jí bylo ještě hůř. 
Nepomáhalo jí, že slyšela celou noc pláč Fleur, která je prosila, aby ji pustili. Přišla si pošpiněná zlem, jako ještě  ne.

Myslela si, že když nastoupí do služby na temnou stranu nebude se jí tolik týkat unášení lidí, jejich mučení a zabíjení. Hned první týden, co dostala znamení si ale uvědomila, jak moc se spletla. Ne, že by měla na výběr, ale očekávala, že to bude jiné. Navíc si byla vědoma toho, že pořádné hrůzy ji teprve čekají. 

"Jak to jde." ozvalo se za ní. Draco taky nemohl spát. Posadil se vedle ní a zapálil si doutník. 
"No, nic moc." přiznala.
"Myslíš na bratra." kývl hlavou a potáhl z doutníku, ze kterého vyšel kouř. 
"Ano, neozval se mi." 
"To on ani nemůže. Byl jsem taky na několika misích, nešlo se ozvat." 
Překvapeně se na něj podívala, ale nekomentovala to. Nečekala, že i on byl  na nějaké misi, musel být pro Pána Zla důvěryhodnější než si myslela. Víc než jeho rodiče.
Vlastně ji to mohlo napadnout už dřív.
"Myslela jsem na to, když jsem nastoupila k temné straně." 
"Na to myslím hodně." ušklíbl se a podal jí doutník.
"Ano." přikývla a vzala si od něj doutník, nenapadlo jí nic jiného co by mohla říct. 

"Jdu spát." zvedl se po pár minutách ticha. 

Vyprovázela ho očima a najednou si připadala hrozně osamělá. 

Jekot.
Bolest.
"Biancooooooo."
Převalila se na druhou stranu.
"Biancoooo! Kde jsi!" 
Otevřela oči a uvědomila si, že to není sen. 
Křičel na ni a ona se vymrštila z postele. Vyběhla ven a poslouchala, odkud řev pochází. 

"Draco, kde jsi." vyjekla a přitiskla se ke zdi, hůlku vytaženou. Uslyšela ho znovu volat a už věděla, že je někde dole,  v patře pod ní, kde se nacházela Fleur Delacour.
Rozeběhla se za ním a když ho uviděla stát na chodbě, zastavilo se jí srdce.
"Co se děje?" klepal se jí hlas.
"Bianco." 
"Co se stalo?" zeptala se znovu a bála se čím dál víc. 

"Zmizela."
"Kdo?" ptala se nechápavě.
"Fleur."
"Fleur?"
"Doprdele, ano, jak se to mohlo stát!" zakřičel a byl rozlobený na nejvyšší míru. Odstoupila od něj.
"To nemohla, hlídali jsme ji a všechno bylo za..."
"Zmlkni." utišil ji a ona zmlkla. Ranilo ji, že se k ní takhle chová, ale potom si uvědomila, situaci ve které jsou.
"Draco, co budeme dělat." zašeptala.
"Musíme jí najít. Jinak je po nás."

Rozeběhli se do pokojů sídla, ale jak čekali, Fleur Delacour tam nebyla. Bylo jasné, že bude už dávno venku z domu. Neměla u sebe hůlku, tak se nemohla přemístit. Byla tu šance, že je neustále poblíž sídla. 

Vyběhli ven do mrazivého rána a Bianca se roztřásla zimou. Měla na sobě jen košili na spaní, kterou jí půjčil Draco a vysoké boty, které si nazula než vyběhla. 

Oba se na chvíli zastavili a naslouchali sněhovému mrazivému křupání. Vyměnili si pohledy dodávající podporu a skrývající zoufalství, než vyrazili do zasněženého lesa hledat život, který zachrání ten jejich.