Služebníci Zla

O 12 let později

Byla mrazivá zima, tak, že většina lidí nevycházela ven. 

Ticho, narušované jen křupáním sněhu a svit měsíce by působili romanticky. Kdyby tu byl někdo jiný než blonďatý muž, kterého sníh rozčiloval. 

Dlouho nenapadlo tolik sněhu jako tuhle zimu. Bylo to už přes deset let, co se sníh udržel několik týdnů. Draco nesnášel zimu. Nenáviděl jí z celého srdce. Připomínala mu okamžiky, na které by chtěl zapomenout, otevírala staré rány a připomínala smutné i krásné vzpomínky. 

Bylo tomu 12 let od doby, co ztratil svoje ledové srdce. Ta dlouhá doba, co byl bez citů, bez naděje, bez společnosti a bez budoucnosti. Od doby, co byl svědkem toho večera na Manoru, ze kterého si odnesl trauma na celý život, jeho trauma na které myslí každou vteřinu. 

Myslel si, že postupem času bolest ustoupí. Nebylo to tak, přišlo mu, že byla pořád stejná, někdy silnější, hlavně v tyhle večery, kdy všude ležel sníh a on viděl jediné. Rozesmátou brunetku házející po něm sníh a líbající ho na rty. 

Začínal se klepat zimou a tak usoudil, že je nejvyšší čas vrátit se do domu. Nechtělo se mu trávit další večer u lahve kvalitního rumu, který sám vypije, ale neměl na výběr. Mohl by sice navštívit přátele, ale po tom, co měli všichni rodiny a večery trávili společně nechtěl jim překážet. 

Bylo tomu pár měsíců, co si uvědomil, že se nemůže koukat na ty rozesmáté obličeje, namůže zažívat ten klid domova, který oni mají a který on nemá. Nevěděl, co má dělat, nemohl se podívat na jedinou ženu a pocítit k ní jen málo z toho co cítil k té jedné. Byl ztracený. 

Tou dobou seděl v salonku hnědovlasý muž a hrál si se svou malou dcerou Binn. Jeho žena zrovna dělala večeři a on dohlížel na jejich dvě děti. Holčičku měl na klíně a malý Louis spal v posteli a pokojně chrápal. Benjamin se smíchem zvedl hnědovlasou dcerku a ukazoval jí jiskry, které pouštěl z hůlky. Po chvíli se holčičce začaly z únavy zavírat oči a usnula mu na rameni. 

"Večeře je hotová." zaslechl ode dveří a otočil se. Jeho žena Laura ho sledovala s láskyplným pohledem a pomalu k němu přistoupila. Pohladila Binn po hlavě a zkontrolovala Louise v postýlce. Potom se naklonila a políbila svého manžela. 

"Zase se to vrací." řekla tiše a muž k ní vzhlédl. Znala ho tak dobře, že poznala, jak se znovu ztrácí v myšlenkách a jen kouká z okna. 

"Každý rok, touhle dobou." řekl tiše Benjamin a do očí se mu začaly hrnout slzy.

"Měl by jsi pozvat Draca." odpověděla mu a odešla z pokoje. Ano, to udělal. Po tom, co mu neodpověděl na žádný z dopisů, přestal se snažit. Vlastně ho nechtěl vidět. Tolik mu připomínal, co se stalo, že vítal to, i kdyby ho neměl už vidět, i když věděl, že to bylo sobecké. V náručí mu jeho dcera zabrblala ze spaní a on jí políbil na hlavičku. 

Věděl, že tady může být díky ní. 

V životě jí ale neodpustí, že je tady Draco místo ní.