Služebníci Zla

Maska zla

Snažila se co nejrychleji dostat ze sídla. Skoro běžela, když mířila ven na vzduch a za bránu, kde by se přemístila.
"Stůj, hej, zastav." zaslechla za sebou, zpomalila, ale nezastavila se. Osoba, která na ni pokřikovala ji doběhla.

Otočila se a už se chystala vypálit mučící kletbu, když si uvědomila, že je to Draco Malfoy, který kvůli ní běžel a který na ní zle zahlížel.
"Nemám na tebe čas, Malfoyi." řekla povýšeně a chystala se pokračovat k bráně, aby už mohla vypadnout a někde se v klidu vybrečet.
"Tobě asi nic nedochází." zasyčel na ni Draco a tvrdě ji chytil za rameno. Vyškubla se mu a nenávistně si ho prohlížela, jako on před pár okamžiky.
"Myslíš si, že můžeš jen tak odejít, když jsme dostali tenhle úkol? Chápeš co musíme udělat? Víš ty vůbec, co to pro nás..."
"Ano." utrhla se na něj.
"Je rozumné o tom mluvit tady, Malfoyi."
Zarazil se, když si uvědomil, že má pravdu.
"Ty jsi nějaká..."
"Zmlkni." odpověděla mu a mávla rukou k bráně. Pochopil a následoval ji až za bránu, kde se chytil jejího ramene a přemístili se.

Hned jak otevřela oči odtrhla své rameno od Draca a popošla pár kroků pryč. On se rozhlížel a s nakrčeným nosem si prohlížel okolí.
"Jsme v jedné vesnici na jihu země." informovala ho a posadila se na velký kmen stromu. Rozhodla se pro tohle místo, věděla jak je tiché a klidné, byla tu jednou s Benjaminem.
"Musíme se rozhodnout, jak budeme postupovat. Vzhledem k tomu, že tě neznám a nevěřím, že jsi dobrá v kouzlení nebudeš dělat nic beze mě." začal Draco a pořádně se na ni nepodíval.
"Nevíš s kým mluvíš." řekla Bianca. "To, že jsi ze slavného rodu neznamená, že jsi dobrý kouzelník."
Hodil po ní zlý pohled a začal chodit dokola, aby se uklidnil. Měl hrozný strach z toho, že je pověřil tímhle úkolem, měl strach z toho, že to musí dělat s tou holkou, kterou neznal a nevěřil jejím schopnostem a měl strach i z toho, že zklame. Trest by byl šílený.

"Musíme začít už dnes v noci, máme na to tři dny a to znamená, že čím dřív."
"Ano, vím to." skočila mu do řeči. Hlas se jí třásl strachem a rozčilením. Stejně jako on, ani ona nebyla ráda, že tenhle úkol musí dělat spolu. Nic jí to nebylo platné.
Draco se zastavil a pohlédl na ni.
"Ty jsi ještě nedostala žádnou misi, mám pravdu?" štěkl jízlivě. "Nic nevíš, jsi jenom hloupá holka, co..."
Než si stačil uvědomit, co se děje, ležel na zemi.

Ona stála nad ním a hůlkou mu mířila do obličeje.
"Já ti to nebudu říkat víckrát, nevíš s kým si zahráváš." křikla na něj znovu.
Draco spolkl nadávky a pomalu se zvedl. Jeho oblek byl na zádech špinavý a košile se mu lepila na tělo, jak se ze stresu potil.
"Uklidni se." zvedl ruce a ona sklopila hůlku. "Já tě nemám rád, jako ty mě, ale pokud nesplníme to, co musíme, budeme ještě prosit o to, aby nás zabil." ledově si jí prohlížel a ona sebou škubla.

"Ano." souhlasila a odstoupila od něj, pořád ale byla v pozoru. Ben ji naučil nevěřit lidem za žádné situace.
"Potřebujeme místo, kde nás nebudou rušit. Musíme zjistit, kde ta holka je a musíme začít hned, jinak nemáme šanci." sykl na ní Draco nenávistně.
Kývla a čekala.
"K nám nemůžeme, zařiď místo." rozkázal jí.
"Nebudu tě poslouchat." utrhla se na něj znovu.
"To budeš, jinak budeme oba mrtví. Jsi hloupá?" zařval na ni a propaloval ji šedýma očima plnýma zlosti.
Místo odpovědi mu Bianca nabídla ruku a on se jí s protočenýma očima chytil. Otočili se na místě a zmizeli.

Vešli do jejího rodného sídla a ona ho vedla do jídelny. Nebylo jí příjemné ho tu mít, ale taky musela uznat, že není zrovna lepší místo na to, co se chystali udělat. Draco se usadil ke stolu a skoro se na ni nepodíval. Vytáhl jakýsi zápisník a otevřel ho.
"Poslední dobou se po té holce slehla zem," začal a ani se na ni nepodíval. Bianca si mávnutím hůlky přivolala sklenici s rumem a pomalu se napila, aniž by Dracovi nabídla.
"Já jsem už zaúkoloval pár lidí, takže čekám zprávy tak do dvou hodin. Do té doby se půjdeme podívat do domu její tety tady v Británii, kde bydlela, po tom co se rozešla s Weasleym."
Bianca zvedla obočí. Musela uznat, že je informovaný.
"Já to tam zvládnu sama."
Draco se na ni ani nepodíval, když znovu promluvil.
"Ne, to nepůjdeš. Musíme to plnit spolu. Nelíbí se mi to stejně jako tobě." dodal znechuceně. Nekomentovala to, jen si ho s ohrnutou pusou prohlížela.

Měl na sobě černý oblek, černou kravatu a bílou košili. Vlasy měl kratší než na škole a měl je ulíznuté dozadu. Cítila z něj svěží parfém a šampon na vlasy. Na první pohled by to byl jistě velmi přitažlivý muž. Jeho dojem ale kazil odměřený a jízlivý výraz, který opovrhoval každou osobou, kterou viděl. Bianca si taky všimla, že se od školy hodně změnil. Nebyl ten rozmazlený bohatý fracek, který měl za sebou pořád otce, byla v něm jeho síla. Věřil si a už věděl, že se o něho jeho otec nepostará, věřil jen ve své schopnosti. Byla přesvědčená, že kdyby byl ohrožen, tenhle člověk by se nebál zabíjet. Už by neváhal a nenechal by to dělat za sebe někoho jiného jako by to udělal na škole.

Poslouchala ho a na okamžik si uvědomila, že je to sice člověk, kterého nemá ráda, ale taky, že je určitě dobrý kouzelník. Vše, co řekl od doby, kdy přišli do jejího sídla, dávalo smysl.

"Takže to uděláme takhle, teď se jdi připravit." dokončil svou řeč, kterou sotva poslouchala.
"Vyrážíme za pět minut."
"Ano, vyrazíme." křikla přes rameno Bianca, když mířila z místnosti ven, aby se převlékla do něčeho, co by jí tolik nepřekáželo. V pokoji mávnutím hůlky přivolala černé kalhoty, čistý hábit a vysoké černé kozačky na podpatku. Vlasy si spletla do dlouhého copu a za dvě minuty byla dole. Draco na ni udiveně pohlédl, že dokázala dodržet čas, který ji určil, ale hned zase nasadil svůj ledový výraz, přes který si přetáhl smrtijedskou masku. Ona udělala totéž a nandala si masku, která na první pohled ukazovala kam patří. Ukazovala, že je zlo.
Muž zvedl ruku. Chytila se ho a odhodlaně zavřela oči. Otočili se na místě.