My little bunny [taekook]

19.

„Pojď, obleč se pořádně a půjdeme do bufetu. "řekl mi už Hoseok.

To chce říct, že jsem oblečený nenormálně?

Sklopil jsem hlavu a podíval se na svůj outfit. No co, pohodlně oblečený.

„Aish...tak jsem to nemyslel. Já jen, že to je takové pohodlné oblečení po doma. Vem si nějaké džíny a tričko nebo košili. " nechápavě jsem na něj koukal.

„A-a naco nás do bufetu? Beztak tam bude málo lidí." pohodil jsem rukama.

„Jmenuje se to sice bufet, ale je to něco jako restaurace a kavárna spolu. Takže tam bude spoouusta lidí." oznámil mi.

Tak jsem se rozhodl, že si vezmu modré džíny docela těsné a černou košili, kterou jsem zastrčil.

Váhal jsem jestli si vzít něco na hlavu aby mi to zakrylo ouška, ale nakonec jsem to vzal do ruky a rozešel se za Hoseokem.

„Taak..uz jsi hotový. Páni. "vydechl překvapeně.

Co?

„Je něco špatně?" zeptal jsem se pro jistotu.

„Právě že naopak. Děsně ti to sluší. V těch džínách máš ještě hezčí stehna. " polichotil mi.

„Co to máš v ruce?"

„Klobouk?"

„Na co?"

„Říkal si, že tam bude kopa lidí." zmateně jsem mu to zopakoval.

„To áno, ale nemusíš ouška zakrývat." vzal mi ho z ruky a položil na stůl.

Byly jsme už v tom bufetu, nebo co to bylo. Bylo to obrovské. Krásně sladěné  do zeleno-bíla.

Bylo tady kopu hybridů, ale i normálnych lidí. Trošku jsem se zděsil.

„Klid. To jsou pracovníci tady v tomhle útulku a nebo pracovníci v téhle kavárně. Normální lidi sem nechodí. " zašeptal mi Hoseok do ucha a jednou rukou mě chytil kolem pasu.

Očima jsem skenoval místnost. Ruka na mém pasu na něm byla pořád, ale neřešil jsme ji.

Zaujala mě totiž jedna osoba.

Viem, že je iba jedna za deň alebo dve. Ale nemám chuť teraz písať co som chorá. Zajtra musím do školy, ale v utorok idem k doktorovi takže možno by som napísala niečo viac.

Už je mi trošku lepšie. Len potrebujem 10 ton servítok a 5 litrov spreju do nosa. :)