My little bunny [taekook]

110.

„Kookie.. Bolí tě něco?" zeptal jsem se hned Jungkooka jak otevřel ty své krásné očka.

„Ne.. Jak je tobě? Cos to sakra provedl?!" vyjekl na mě. Sklopil jsem pohled a skousl si ret.

„Omlouvám se. Myslel jsem, že jsi na mě zapoměl.." vydechl jsem smutně.

„Cože? Proč?" zeptal se zmateně.

„Nikde jsem tě neviděl.."

„To si měl spíše myslet já, že jsi se na mě vykašlal.. Nikdy jsi za mnou nepřišel a ani se nesnažil." řekl Jungkook. Měl pravdu..

„Bál jsem se, že bys mi vykřičel do obličeje co jsem udělal."

„Já.. Se ti chci omluvit taky." zvedl jsem hned pohled a setkal se s tím Jungkooka.

„Nic jsi neudělal."

„Ale jo.. Měl jsem si tě vyslechnout.. Ne hned utéct a řeknout ti, že je konec."

„Měl jsem si dávat prostě pozor. Všiml jsem si dřív, že po mě jede, ale nic jsem s tím nedělal." řekl jsem a Jungkook přikývl.

Za tu dobu co se ti dva omlouvali, tak se Jin a Jimin vytratili z pokoje aby byly sami a řekli si všechno co chtějí.

„Jak to bude mezi náma?" zeptal jsem se.

„Oba dva jsme se omluvili.. Já myslím, že můžeme začít zase spolu od znova." usmál se Kookie a já ho hned objal.

„Víš, že tě miluju.. " vydechl jsem a opřel si čelo o to jeho, ale vyrušil nás doktor, který si odkašlal.

„Nebudu se prát co tady děláte Pane Kim, ale vy si dávejte pozor Jungkooku. Jste těhotný a je to dost riskantní."

Well... Prajem dobrú noc a sladké sny.. :)

Zajtra tento príbeh dokončím a budem sa venovať Inner Child...

Luv yaaa.. ❤️❤️❤️