Meeting with MGCN b. [FF]

1

Poprvé v životě jsem byla na jiném světadíle než v Evropě. Byla to novinka nejen pro mě, tak i pro moji kamarádku, kterou jsem vzala s sebou. Obě jsme se nehorázně těšily. 

Na letišti nás vyzvedly dva z kluků. JackG a JackieJ. Jak jsem je znala z messu. Jack&Jack. Oba byli dost...v pohodě. Přeci jen - psát si a vidět se na živo je rozdíl. Moje drahá kamarádka si s nimi ani nepsala, dozvěděla se o nich úplnou náhodou, ale vypadala mnohem nadšeněji než já. Tedy nadšeněji z pana řidiče. 

Zastavili jsme před nemalým domem. Už zvenku byl pěkný. Neměla jsem se ale čemu divit - jsme přeci v LA, ne?

Všichni jsme vystoupili ven a přešli ke kufru auta, odkud nám kluci pomohli vytáhnout naše zavazadla. Gentlemani. 

Celou cestu sem, tedy většinu, jsem přemýšlela nad tím, jak uhozený ten nápad byl. Začala jsem si psát s úplně neznámými kluky, kteří mi k narozeninám poslali letenku za nimi, a teď jsem tu byla. Na prahu jejich dveří. A doufala jsem, že jim se svojí angličtinou budu stačit. Psaní šlo, ale jaké to bude naživo? To teprve zjistím.  

Zato moje kamarádka Mia nevypadala, že by ji možná jazyková bariéra nějak vadila. A to nebylo jediné, co mě vlastně udivovalo. To další byli moji rodiče. Pustili svoji neplnoletou dceru přes "velkou louži" za lidmi, o kterých věděli ještě méně jak já. 

Tenhle svět je opravdu divný. 

,,Nicol,"drnkla do mě Mia a já na ni pohlédla se zvednutým obočím. Nejspíše jsem se trochu zamyslela. Jelikož kluci už otevírali dveře a já stála ještě u auta. ,,Jsi ok? Vypadáš nervozně."

Hodila jsem na svoji kamarádku vražedný pohled a rozešla se s ní za těma dvěma. Nervozní jsem ani nebyla. Byla jsem hlavně zvědavá.  

A to hlavně, když Jakové otevřeli vchodové dveře a pokynuli nám, abychom vešly. V tu chvíli jsem věděla, že je všechny chci poznat. Sice jsem je viděla na fotkách, ale tohle bude něco jiného. Podobně jako s tím psaním si a mluvit spolu. Tohle možná budou nejlepší prázdniny mého života.