Way to love (příběh s One Direction)

Výkresy

Poslední hodina už skoro končila a můj obrázek byl téměř hotov. 
,,A je to" zaradovala jsem se.
,,Pěkný" pochválil mi to Loui.
,,Díky to tvoje taky" usmála sem se.

Odnášeli jsme obrázky učiteli. 
,,Co to je?" zastavil se u mého obrázku.
,,To co chci a na co myslím" dívala jsem se mu zpříma do očí.
,,Styles?" podivil se.
,,Možná" odpověděla jsem.
Uslyšela jsme drobné uchechtnutí za mnou. Uchechtnutí co říkalo, pěknej začátek omluvy.
,,No pane Stylesi taky se nám pochlubte" vyzval ho učitel.
Měl ten svůj bžný úšklebek na tváři. Ukázal učitelovi svůj výkres. Tak to mě doslova ohromilo. 
Nakreslil dvě postavy, holku a kluka jak se líbají. Hned mě napadlo že by jsme to měli být mi dva. 

,,Tak nám k tomu taky něco řekněte" pobídl ho učitel.
,,To bylo úplně první co jsem chtěl udělat, když jsem vešel do školy, ale nějak to nevyšlo" řekl jako by mu to bylo úplně jedno. To mě zraňovalo ještě víc. Bože jsem tak pitomá a blbá, nadávala jsme si v duchu.
Beze slov jsem se vracela zpět na své místo. 
Louis mi věnoval jeden ze svých soucitných pohledů, trošku jsem se pousmála.
Díky bohu zazvonilo a já mohla vypadnout. No jo zapoměla jsme že jsem po škole.
Takže na oběd jsme se dneska vykašlala a šla jsem rovnou před učebnu kde budu trávit čas ještě tři dny.

Seděla jsem na zemi a opírala jsme se o zeď. Měla jsme ještě deset minut než přijdou i ostatní.
,,Už nacvičuješ tichý sezení?" zasmál se někdo nade mnou a podal mi ruku abych mohla vstát.
Byl to jeden z těch kluků ze včera. 
,,No jo, nemám co jinýho dělat" trošku jsem se zasmála, bylo to spíš jako zoufalý smích.
,,vlastně ani neznám tvoje jméno" řekl ten kluk.
,,Jsem Alex a ty?" dívala jsem se mu do tmavých očí.
,,Kai" představil se.
Než jsme stačili řct cokoliv dalšího objevila se tu jeho partička a zbytek. 

Učitel nás nahnal do prázdné učebny.
 
Jako vždy jsem zamířila do prázdné lavice vzadu. 
Dívala jsme se  okna, na život venku, byl už konec podzimu.
Ani jsem si neuvědomila že vedle mě někdo sedí. Dokud mi nezaklepal na rameno a nenamotal si moje vlasy na prst.
To mě donutilo se otočit.
,,Divím se že tu sedíš" poznamenala jsem.
 Uchechtl se.
,,Divím se že si nakreslila zrovna mě" ušklíbl se.
,,Divím se že se se mnou bavíš" skousla jsme spodní ret.
,,Je docela těžký nebavit se s někým na koho pořád myslíš" nadzvedl obočí.
Slabě jsem se usmála. 
Chytl mě za ruku a propletl naše prsty. 
,,Dneska je u mě menší párty" oznámil.
,,Ne nepomůžu ti s uklízením" zasmála jsem se.
,,To je škoda, tak musím říct třeba Louisovi, a nechtěla by si třeba jen přijít?" olízl si rty.
,,No promyslím to" jako by jsme se zamyslela ,,Dobře, ale pod jednou podmínkou" zamrkala jsem.
,,Jakou?" zeptal se. 
,,Uděláš to co jsi nakreslil" usmála jsem se.
Olízl si rty, a pak se přisál na ty moje. Bohužel polibek trval tak půl minuty, kvůli učitelovi,který nás okřikl. Díky němu jsme upoutali pozornost všech.

Dvě hodiny ticha skončili rychle.
,,Chceš hodit domů?" nabídl mi Harry.
,,Už jsem domluvená s Louim" odmítla jsem.
,,Tak co se sejít večer" neodolatelná nabídka.
,,Jo" přitáhla jsme si ho k sobě a políbila ho.

Rozloučila jsem se s ním a šla jsme k Louisovu autu.
,,Koukám že je vše okey" řekl místo pozdravu.
,,Jsem za to ráda" připla jsem si pás.
,,Chceš domů, nebo někam zajdem?" zeptal se.
,,Hmm mám chuť na ty dobrý muffiny" zasmála jsem se. 
Nastartoval a jel směrem k centru města.

,,Dva čokoládové a dva borůvkové" řekla jsem ženě za pultem. Nandala mi je na talířek a já si sedla ke stolu úplně v rohu.
Přišel za mnou Louis s dvěma hrnky kafe.
,,Děkuji" usmála jseme se na něj.
,,Pro tebe všechno" vzal si muffin.
,,Seš poklad" usrkla jsem kafe.
,,Já vím" zářivě se usmál.

V kavárně jsme strávili pár hodin. Pořád bylo o čem mluvit, a ani jsme nemluvili o Harrym.
Louise jsem měla snad ještě radší, pokud to šlo. Patřil teď k mím nejbližším přátelům.
Má úplně krásné nazelenalé oči. A když je opravdu šťastný má v nich malé jiskřičky.

,,Loui bylo to moc fajn" řekla jsem když zastavil před mím domem.
,,To bylo tím že si byla se mnou" nemohl vynechat poznámku.
,,Jak jinak" zasmála jsem se.
,,Musím ti něco říct, chtěl jsem ti to říct už před tím, ale nechtěl jsem to kazit" začal mluvit, a já se začla bát toho co chce říct.
,,Byl jsem za tou holkou ve starbuks" řekl.
,,No to je skvělí" zajásala jsem.
,,No ale ona má kluka..." zahleděl se do země.
Oh bože, bylo mi ho tak líto..Ta holka se mu líbila skoro už půl roku. Chodil do starbuks skoro každý den v dobu kdy tam byla, aby ji mohl jen vidět.
,,Oh bože Loui to mě tak mrzí" objala jsem ho.
Objal mě jěšte silněji.
,,Víš co dneska večer můžem bejt spolu jestli chceš" nabídla jsem mu.
,,A co Harry" zeptal se.
,,On to pochopí" usmála jsem ho.'
,,Nejsem si tím jistej" trošku se zasmál.
,,Jedem k tobě?" zeptala jsem se. Nastartoval a jel.
Do deseti minut jsme byli u něj doma.

,,Ahoj mami, tati" pozdravil Loui.
,,Ahoj" odpovědeli oba.
,,Lex u nás dneska přespí" oznámil jim.
,,Dobrý večer" pozdravila jsem je.
,,Ahoj Lexi" pozdravili.

Odešli jsme do Louiho pokoje. Měla jsem jeho rodiče ráda, i když jsem je moc neznala.
Napsala jsem mamce že přespím u Kat, kdybych jí řekla pravdu zavalila by mě spoustou otázek.
A pak jsem volala Harrymu.

,,Ahoj babe"
,,Ahoj bad boyi, promiň, ale dneska nemůžu ven" řekla jsem mu.
,,Dobře tak zítra ve škole" řekl chápavě.
,,Zatím ahoj" 
,,Měj se" 
Konec hovoru.

Další část :3
Mám přes 2K přečtení :) Jste úžasné :3