Začalo to na Utuberingu a skončilo pohřbem. Stane se z této knihy román, nebo to bude jen další smutný příběh o lásce? To si už musíte přečíst😉
.
.
.
~Tohle je moje první fanfikce tak doufám, že se vám bude líbit❤️. Chyby prosím omluvte. Často p...
Pomoc! Zase slyším ten otravný zvuk nazývaný budík... Počkat! Dneska je Utubering! Dnes je TEN den! JO! Po chvilce radostnění se jdu do koupelny upravit a připravit. Když si udělám ranní rutinu dám si jen řasenku a lesk na rty. Za oblečení jsem si vybrala...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ano... Takhle teď vypadám. Vím, že jsem hubená, ale ostatním se takhle líbím. Dost kecání o mně a jedem! Když dorazím na vlakové nádraží koupím si jízdenku a čekám na vlak. Konečně! Když vlak přijel nastoupila jsem a sedla si k oknu. Pustila jsem si své oblíbené písničky a jela. Jedinej důvod proč jedu takovou dálku (do Brna) je MaTTem. Né že by jsem byla jeho veliká fanynka, ale potřebuju, aby něco vyřídil jemu... No konečně! Ta cesta byla strašná! Vystoupím z vlaku a rozhlížím se kolem. Nikdy jsem tu nebyla takže nevím, kde se to přesně koná. Zahlédnu skupinu malých dětí co někam jdou. Snad mě tam dovedou... Jsem tu! Procházím areálem akce a koukám po stáncích, lidech a tak no. Pak ale zahlédnu toho kvůli komu tu jsem! Rychlím krokem dojdu k houfu dětí co stály kolem a koukám, jak se nestíhá fotit, podepisovat a objímat všechny okolo. (Jak dlouho jsem nikoho neobejmula? Pomyslím si, ale hned na smutek zapomenu, protože jsem na řadě.) Ma: Fotku nebo podpis? Já: Nejsem tu kvůli tomuhle... Jen bych potřebovala, aby jsi něco někomu vyřídil a předal. Udělal bys to pro mě? Ma: Pokud to bude v mých možnostech. Já: Noo... Vzkázal by jsi za mě Moonovi že je strašně super a že mi neskutečně pomohl? Ma: Proč mu to neřekneš sama?🤨😁 Já: ? (nechápavý výraz) Nemůžu jet za ním na Slovensko. Ma: Tak za ním nejezdi a otoč se.😉 Já: (zase nechápavý výraz) Ma: Prostě se otoč! Já: (Otočím se nechápavě na doporučení Mattema a to koho jsem uviděla mi zmrazilo tělo. Nezdá se mi to?) Mo: Počul som dobre, že som super?😁 Já: Noo... Jo. (potichu špitnu, protože se stydím) Mo: Čopak? Sa hambíš? Já: Ne... Jen jsem trochu zaskočená. Mo: Čim? Že som prišiel na najväčší youtuberskou akciu roka? To by som si nenechal ujsť.
Já: Jen se divím. Nikde jsi to neoznamoval a najednou tu jsi.
Mo: Chcem si to tu užit bez malých detí čo škriekajú o podpisy a fotky.
Já: A kdybych já chtěla fotku a podpis vadilo by ti to? Mo: Vobec! S tebou rád pokecám. Já: To ani nemusíš... Nechci podpisy ani fotky. Víc si vážím vzpomínek. Jen ti chci tohle předat. (podám mu tašku) Mo: (keď som tašku prevzal prekvapila ma jej vaha. Mala alespoň 10kg!) To se pronesu. 😅 Já: Promiň, že je to těžké. Jsou tam dárky i pro Klárku a Jackie. Předáš jim to prosím? Mo: Neboj, všetko predám. Já: Dobře. Děkuju za setkání a ahoj. (ještě se ho rozhodnu obejmout ale on uhne) P-promiň...
Pohled Moona:
Prečo som jej uhol? Bola chudák tak smutná keď odchádzala... Som taký idiot! To už sa mi ale niekto dotkol a ja sa otočil. Pozeral na mňa MaTTem.
Ma: Cos jí udělal? Já: Čo by som jej mal urodiť? Proste odišla. Ma: No neodešla když támhle brečí. (ukáže na malou mezeru mezi budovami) Já: Ona plače? Ma: Jo. Cos jí řekl? Já: Já nič! Len ma objala. Ma: Jasně... a proto brečí.🙄 Nevěřim ti. Cos jí udělal?! Já: Možno som jej tak trochu uhol... Ale nechcel som! Ma: Ty jsi debil. Já: Já viem... (Trapná minuta ticha) Ma: Půjdeš se jí teda omluvit nebo co? Já: Čo? Nie! Určitě ma nechce ani vidieť. Ma: A co budeš teda dělat? Já: To neviem... (A zas bylo ticho) Ma: Já tam za ní jdu! Já: No... (to som teda zvedavý)
Pohled Andrey:
Když jsem odešla, nahrnuly se mi slzy do očí. Zalezla jsem ani nevím kam, sedla si na zem a rozbrečela se naplno. Proč jedinej člověk co mě dělá šťastnou a pomohl mi v těžkých chvílích uhnul i obyčejnému obětí? To jsem až tak ošklivá? Co jsem si namlouvala? To už si ale někdo sedá vedle mě a položí mi ruku na rameno. Ruku setřesu, zvednu se, utřu si slzy a odcházím. Za mnou se ale ozve "počkej!" otočím se na dotyčného. Stál tam MaTTem. Já: Co potřebuješ?🙂 (snažím se být milá protože za nic nemůže.) Ma: Falešnej úsměv poznám... Proč brečíš? Já : To nic není. Ma: Něco asi jo, když pláčeš. Já: Neřeš to. Tebe se to netýká. Ma: Vím, že se mě to netýká, ale chci to vědět. On ti něco udělal? Já: Ne! On za to nemůže. To já... Neměla jsem ho objímat. Ma: Říkal mi to. Prý to nečekal. Mrzí ho to. Já: Hmm... Ma: Vážně. Nechtěl uhnout, ale lekl se. Já: Kdo by se taky nelekl někoho jako jsem já, že jo... Ma: Takhle to nemyslel! Co tě to napadá? Seš ta nejhezčí z celého tohohle areálu a říkáš tohle? Neblbni... Fakt je mu to líto. Já: Když je mu to tak líto, proč mi to říkáš ty a ne on? Ma: Bál se, že by jsi s ním nechtěla mluvit. Já: Bál se správně. (odejdu) Ma: Ještě chvíli tam stojím a pak se vrátím zpět.
Pohled MaTTema:
Když se vracím, už na mě kouká Sam. Mo: Tak čo? Já: (pokrčím rameny) Mo: Ty si s ňou nehovoril? Já: Mluvil ale... Mo: Ale? Já: Je naštvaná. Taky říkala něco o tom, že je to její vina a že se nediví, že jsi se jí lekl. On: To ti fakt povedala?! Já: (Hlavou kývnu na souhlas) On: Tak to som v riti. Neviem ani ako sa volá. Už sa jej neospravedlním.
Já: Hele s tím ti už nepomůžu. Čau. Musím za fanouškama.
Mo: (Nemám na nič náladu takže vyrážam z akcie spať domov.)
~Hello! Další kapitola je tu! Doufám ,že se vám líbila a budu moc ráda za každý komentář <3~
